Cituji Scoooby: No děsím se chvíle, až budu potřebovat doopravdy pomoct a každej se na mě vykašle
Jo, toho se bojíme asi všichni. Ale tak společnost si za to bohužel může sama, aneb jak se to nastavilo...
Cituji petraparis: prosil, jestli bych mu nepůjčila na vlak
Tak přesně tohle se mi stalo už 3x se stejným člověkem s odstupem vždy cca po měsíci. Byl to celkem normálně vypadající chlápek, přesvědčivě natrénovaná řeč a potřeboval půjčit na vlak,protože mu údajně ukradli celý batoh. Poprvé byl z Ostravska, podruhé z Českých Budějovic a potřetí už mě poznal a zeptal se jen jestli ten vlak staví i na Smíchově. Nejhorší je, když pak člověk opravdu potřebuje pomoc - kdo mu pak uvěří.
Reaguji na cutie7:
Taky bych byla vyděšená, nevím jestli jí fakt okradli a neměla nebo to jen hrála. V dnešní době člověk nemůže věřit nikomu, jen sám sobě. Horší je, až to bude člověk potřebovat sám..
Mně se zase stalo, že přede mnou v Kauflandu byl dva kluci hubení, cca 15 let, podle oblečení chudí- jak strašně je to vidět! M ěli laciný nákup- samé pečivo, hlavně na objem. Chyběly jim prachy. Ptám se:" Nemáte peníze? " A oni důstojně:" Máme ! Ale ne dost". Tak jsem jim dala a bylo mi moc smutno.
Jo a taky v metru jsem dala mamince s miminkem, oceňuji odvahu, že po mně chtěla prachy na Sunar tuším.
Cituji evja: Nejhorší je, když pak člověk opravdu potřebuje pomoc - kdo mu pak uvěří.
Bohužel asi nikdo, protože jak jsem psala výše, společnost už má v hlavě tak nějak zakódované, že ten, kdo prosí nebo žebrá nepotřebuje ve skutečnosti pomoc, jenom to zkouší, aby si "vydělal" např. právě na ten chlast.
Já, pokud mě bezdomovec slušně poprosí, tak mu vždycky něco dám- ať už drobné, bagetu nebo stravenku. Často taky odjíždím na víkend na druhou stranu republiky, tak udělám ze zbylého jídla, které by se jinak zkazilo, svačiny a dám jím to před hlavním nádraží. Ještě jsem se nesetkala se špatnou reakcí a vždycky byli rádi. Koho naopak nepodporuji jsou mladí bezdomovci/feťaci, ti mají většinou i psy, jsou agresivní a žebrají. Těm peníze nedávám.
Ne, hnusí se mi, stejně ty peníze uratí za víno, jestli by opravdu potřebovali pomoc tak by šli do nějaké té pomocné organizace, jsme přece v Evropě.
Naopak ale když potkám nějakou babičku která stojí a prodává natrhané květiny tak jí vždycky dám okolo 50 korun a nic si od ní neberu, takových lidí je mi opravdu líto a jsem ochotná jim pomoct.
Ahoj, já přispívám podle nálady a finanční situace. zrovna včera jsem přispěla 300 jednomu bezdomovci...ale úplně mě zarazilo jeho chování...tam máš kabelku, dej mi víc, potřebuju tisícovku atd...tak říkám, že v kabelce už nic nemám, jen šminky...A jaký máš mobil? Dej mi mobil - říkám, že mobil mu teda rozhodně nedám....chtěl ze mě mermomocí vytáhnout další a další prachy, až jsem dostala strach, nakonec jsem ho setřásla o 350 chudší.....pak jsem si nadávala, že jsem radši neměla dávat nic...takže teďka mě to rozdávání zase na dalších pár týdnů přešlo.....(
Cituji pulspuls: ale úplně mě zarazilo jeho chování...tam máš kabelku, dej mi víc, potřebuju tisícovku atd...tak říkám, že v kabelce už nic nemám, jen šminky...A jaký máš mobil? Dej mi mobil - říkám, že mobil mu teda rozhodně nedám....chtěl ze mě mermomocí vytáhnout další a další prachy, až jsem dostala strach, nakonec jsem ho setřásla o 350 chudší...
to bych ho leda tak kopla do zadnice.... a ještě 300
Reaguji na pulspuls: Wow, obdiv tobě teda. Za takové jednání bych mu nedala ani korunu.
Cituji Maria: Mně se zase stalo, že přede mnou v Kauflandu byl dva kluci hubení, cca 15 let, podle oblečení chudí- jak strašně je to vidět! M ěli laciný nákup- samé pečivo, hlavně na objem. Chyběly jim prachy. Ptám se:" Nemáte peníze? " A oni důstojně:" Máme ! Ale ne dost". Tak jsem jim dala a bylo mi moc smutno.
To je fakt smutný
Já zas byla v krámě svědkem toho, když přistihli jednoho staršího pána, taky v dost otrhanym oblečení, jak krade bujón... toho mi bylo taky docela líto.
Cituji evja: Nejhorší je, když pak člověk opravdu potřebuje pomoc - kdo mu pak uvěří.
Připomnělo mi to situaci, kdy jsme byli se školou na výletě, já se na konci zpozdila a najednou zbytek třídy a učitelka nikde... Chtěla jsem zavolat spolužačce, ale mobil vybitý, bylo to jak scéna z filmu. Takže jsem lítala po nádraží, ptala se lidí, zda bych si mohla zavolat, a buď dělali, že mě nevidí, nebo mě pohrdavě odmítali vůbec vyslechnout...
Nakonec jsem se začala ptát ve stáncích, kde jeden z prodavačů měl stejný telefon a s sebou nabíječku, takže se vše vyřešilo. Byla jsem z toho na zhroucení a přitom to například oproti okradení nebylo nic extra vážného. Každopádně to bylo pěkné ponaučení.
Reaguji na Consuela Banana Hammock: Tak víš jak jsem to myslela. Jak jsem psala, já bych mu za takové jednání nedala ani korunu (natož 350 kč).
Cituji petraparis: Za takové jednání bych mu nedala ani korunu.
no, on nejdřív začal vcelku solidně, tak jsem mu dala a on pořád, dej víc, dej víc...a víc nemáš?...tak jsem dala s tím, že to už teda musí stačit...načež on se choval jakože co si to dovoluju mu dát takhle málo, tvářil se dost nasra.ě, že chce mobil atd....pak jsem dostala strach, nikde nikdo....no, nakonec naštěstí jsem ho setřásla....
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.