Přispívat na vybavení bytu?

Myslím si, že je fér, když se na dovybavování bytu spolupodílíš. Jste spolu, chcete spolu zůstat (předpokládám, že v tomto bytě), určitě je to takto v pořádku. Samozřejmě, stát se může všechno. Pokud máš obavy, jak by probíhalo dělení v případě rozchodu, tak samozřejmě Tebou zakoupené věci jsou prostě Tvé. U věcí zakoupených napůl by mohlo dojít k problému, jak stanovit onu polovinu hodnoty věci, která byla zakoupena před x lety... Možná bych doporučovala, než kupovat věci napůl, tak jednou koupí věc on a podruhé Ty, pak bude jasné, co je Tvé a co je jeho. Ale toto už je extrém. Já osobně jsem toto při zařizování nikdy neřešila. Já jsem byla tenkrát majetnější než můj nynější manžel, kupovala jsem více věcí já a nikdy jsem to nebrala tak, že je daná věc "moje" nebo "tvoje", vždy byla naše. Určitě jsem nepřemýšlela nad tím, komu připadne to či ono v případě rozchodu. Nyní, kdyby se nedejbože něco stalo, zřejmě bych nebazírovala na tom, co kdo koupil, kolik co stálo, jak se navzájem vyplatíme atd. , ty věci po těch letech mají pramalou hodnotu.

Díky za názor, ono kdybychom se spolu stěhovali někam, oba najednou do nového,tak je jasné, že se budeme finančně podílet oba, ale já naskakuju do rozjetého vlaku, on si ten byt už nějakou dobu zařizuje a přibudu až ted...

Reaguji na MalinkaBoo: To je sice fakt, že naskakuješ do rozjetého vlaku zrovna v procesu vybavování bytu, ale předpokládám, že v tom vlaku teď pojedeš už i s přítelem a budeš jeho součást, nikoli někdo navíc "na návštěvě". Možná by nebylo špatné si o tom s přítelem promluvit, jak to vidí on. Pokud si své pozice nevyjasníte hned ze startu, budeš v nejistotě pořád.. a možná je na tom on stejně, bůhví co se mu honí hlavou a jaké otázky si pokládá. Třeba řeší totéž, ale prostě vám oběma je blbé to vyslovit nahlas.

Ne ne, už jsme o tom mluvili, žádné peníze po mě nechce, chce si to dovybavit sám...samozřejmě jsem se nejdříve zeptala jeho, než cizích lidí na omlázku ono je to vlastně tak, že my ani nevíme, jak tu bude do budoucna, nemáme nějak potřebu to řešit a ani nechceme, nestěhujeme se k sobě z důvodu"že spolu už budeme navždy" ale protože nás otravuje dojiždění a vzájemné přespávání...takže mě spíš napadají varianty, jakože on si bude zařizovat byt a já nám pořídím obytné auto, po kterém oba prahneme, budu ho financovat...nevím nevím,to je taky divná varianta...já mu ty peníze samozřejmě dát chci, do společného bydlení investuju i svůj čas a energi...ale prostě pořád ve mě zůstává pocit, že byt je jeho....a já jsem nájemník nebo jak...mám v tom zmatek

Reaguji na MalinkaBoo: V takovém vztahu bych se cítila trochu divně. Nemohla bych být s někým, z jehož chování vyplývá, že se mnou do budoucna nepočítá... a z toho vašeho případu to tak trochu cítím. (ber to, prosím, jen jako můj názor. každý to má jinak.) On to má tak - já jsem koupil, já zařizuju dle mého vkusu, Ty mi do toho nemáš co mluvit, stejně tady se mnou do budoucna nebudeš. Pokud to tak máš nastavené i Ty a váš vztah nebereš do budoucna příliš vážně, a vyhovuje vám to takhle oběma, v tom případě není co řešit, nech ho, ať do bytu investuje pouze on. Ty si tam nastěhuj jen pár svých osobních věcí.

No spíš je to tak, že jsme oba už měli někoho s kým do budoucna počítali až moc, a jsme ted oba dva opatrní, to oddělené bydlení nám moc vyhovovalo, mohli jsme být kdykoliv spolu a kdykoliv od sebe, ale už nám to začalo dost komplikovat život pendlovat mezi dvěma domácnostmi....já to spíš vnímám tak, že jen měním podnájem a budeme tam spolu, než že bych to vnímala jako "jůůů budujeme si naše hnízdečko"....a přítel by to rád pojal víc jako budování hnízda, ale taky je opatrný...ale vztah nám funguje perfektně, ani jeden jsme nikdy neměli protějšek, se kterým bychom se tolik shodli, není důvod si myslet, že za rok spolu nebudeme...ale jak říkám, oba jsme se spálili, opatrnost je na místě....

No tak proste nakupte levnější provizornejsi vybaveni v ikea. Kus ty, kus on, pak si to připadne rozdělite. Pokud on chce budovat a chce tam sedačku za 60, ať si ji tam klidně sám poridi, stejně by se tak stalo, kdyby ses nastehovala o rok později. To by stejně všechno platil sám a situace by byla stejna. Teď je to proste jeho bydlení, kam ty jsi za nim přišla. Až to mezi vámi bude vážnější a bude to "vaše" bydlení, bude situace trochu jiná. Ale stejně uz navždy tohle bude "jeho" byt, v případe děti asi pořídíte něco jinýho, nebo se s nim vyrovnat jinak, nebo ho proste do té rodiny investuje. Já bych to brala jako jeho byt, jeho zařizování, jen pokud by tam mělo byt něco vysloveně podle mého gusta (barevný kobereček, tvar zrcadla), tak to bych platila já (a po rozchodu si to připadne vzala)

Reaguji na Maui: tak ono se nejedná o žádné velké sumy, to bych řešila více...já nevím, asi to budu muset nechat asi ještě chvíli uzrát a promyslet to...

Já jsem se takto k příteli stěhovala. S tím, že on měl nedovybavený byt a já taky. Když jsme půl roku bydleli u něj, chodila jsem s ním, vybírala věci do jeho bytu, ale platil to on. Pak jsme se přestěhovali ke mně a zde jsem zase většinu věcí platila já. Občas mi na něco přispěl, vzhledem k tomu, že měl vyšší plat, ale nějak jsem na tom netrvala, bylo to spíš z jeho iniciativy. Být znovu v obdobné situaci, do jeho bytu bych "neinvestovala", případně bych koupila věc celou, abych si ji pak mohla třeba odnést. Ne, půl na půl.

Reaguji na Kate1: díky za zkušenost...

Reaguji na MalinkaBoo: Když to zatím vidíš tak, že /zatím/ neřešíš nějakou společnou budoucnost, tím myslím, že ho /zatím/ nevidíš jako svého životního partnera, asi bych do bytu příliš neinvestovala. Zatím tam totiž opravdu jsi jako v podnájmu, samozřejmě ne doslova, ale co se majetku týče, ano. A v případě, že byste se rozešli, opravdu odejdeš jen s tím, co sis donesla nebo pořídila vyloženě ty. Věci pořízené "napůl" v bytě většinou zůstanou... Vím, že to bude znít hrozně, co teď napíši, ale ze zkušenosti lidí kolem sebe, pokud do toho bytu budeš něco pořizovat, schovávej si doklady o koupi. Do člověka nevidíš a i to, co se dnes zdá ideální se za čas může změnit k nepoznání a pak se budeš hadrkovat "o každej talíř." Já vím, je to asi zveličené, ale bohužel to může být realita a je lepší na to být připravena.
Jinak, pokud byste se v budoucnu vzali nebo i dříve, přítel na tebe může /a v případě manželství by měl/ přepsat polovinu nebo určitou část bytu.

Proč by na ni měl přepisovat polovinu nebo část bytu? Byl to jeho majetek před manželstvím, tak nevidím důvod...

Reaguji na Efca: ...tak to samozřejmě nemusí udělat, je to na rozhodnutí toho manžela, příp. domluvě obou, jak si to majetkově vypořádají. Manželka si může "svůj díl" samozřejmě odkoupit. Pokud by to ale neudělala a vše by zůstalo při starém, tedy, že majitelem by byl výhradně manžel, tak se může stát, že do toho bytu nasype nemalé peníze, bude se podílet na příp. platbě hypotéky, rekonstrukcí, vybavování...a v případě rozvodu pak odejde s igelitkami. Pokud s tímto počítá, tak to řešit samozřejmě nemusí, ale asi bych se nechtěla /a zvlášť ne už jako manželka/ stále cítit jako podnájemník bydlící u někoho, protože takhle by to stále bylo. To už by možná bylo lepší byt prodat a pořídit něco společného. Ale každý to samozřejmě vidí jinak.

Jo, ale ty jsi to napsala tak, že se prostě vezmou a manžel napíše část bytu na manželku (jako OK, pokud by do toho bytu nasype nějaký peníze), ale jen tak psát část bytu na manželku, protože se vzali, když byt byl před manželstvím jeho a koupil si ho za svoje peníze, tak to by byl fakt blbec..
Tak pokud se někdo podílí na platbě hypotéky a byt je napsaný na toho druhého, tak to je jeho blbost, má si to papírově pořešit..
Prostě to chce nějak oštetřit (určitě si schovávat účty) nebo to pořešit třeba smluvou, pokud by dávala peníze do rekonsrukce atd..