Přerůstání drápků u koček

Reaguji na Poison: Některé ano a jiné ne, koček mám 7 a dalších x kočkám stříhám drápky, podávám léky aj., kde na to majitelé nestačí a mají stejný problém.
Nechci tím říct nic špatného. Jen prostě ještě s žádnou kočkou jsem problém neměla, i když sami majitelé vůbec nic nezmohli.
Jde to vždy.

Ono totiž nejde o to jestli se nechá nebo nenechá, prostě musí, nemá na výběr.

Reaguji na Veselka10:

ano, to musí, jen tedy trochu nechápu, v čem jsi úspěšná? když kočka nechce, ale musí, jak ji přesvědšíš? sama kočka dění zaregistruje do pár vteřin (a to už by musela být opožděná), sama kočka tě nenechá, přesto nemáš problém. Trochu to teď nechápu. navíc se tu bavíme o kočkách, co to musí mít rychle a "bezbolestně" za sebou...

Reaguji na Poison: Protože jí nepřesvědčuji, ale udělám co chci.
Neumím to dost dobře vysvětlit, ale bavili jsme se o tom s veterinářem.. v jiné souvislosti, kdy k němu přišla paní se psem na očkování, pes totálně vyřízený, paní ho přemlouvala, domlouvala atd., nic platné. Veterinář jí požádal, aby mu dala psa a počkala v čekárně.. což obvykle nedělá..., vzal si pesana do ordinace, podrbal ho za ušima, mluvil na něj, dal pigáro a pes se jen ohlídl co se to stalo.

Co chci říct je, že podle mě je rozdíl v přístupu a zvíře v tomhle vidím asi tak nějak jako dítě.... zkouší co může, protože ví, že to někdy usmlouvá. Samozřejmě zvíře nesmlouvá slovně, ale vidím to velmi podobně.
Navíc cítí obavy z páníčka.

Zkrátka s čičinama nesmlouvám, nejsem k nim hrubá, ale čapnu je, položím na záda.. jak bych to popsala, prostě je chytnu tak, že se nevykroutí...každou jinak, podle toho jak se buď nechá dobrovolně nebo ne...a udělám co potřebuji.
Samozřejmě na čičinu klidně mluvím, dokud to nedokončím, vyrovnaný hlas je uklidňuje

Dá se to říct i tak, že nemám strach, že bych jí mohla ublížit, protože vím jak jí chytit a taky kočka cítí, že prostě nemá "na smlouvání" šanci.
Proto to jde rychle a v klidu.

Kočička o které se bavíme je mojí známé. Sama mám dvě kočičky a ta jedna nenechá se sebou udělat absolutně nic. Jí už vadí jen to, že musí držet podle mě a ne podle sebe. A jakou má panečku sílu Ta druhá je zase lepší. Každá kočka jiná povaha.
Ale zpět ke kočičce mé známé. Říkala že ji drápky stříhala vždy ve spánku ale jakmile to kočička zjistila, což dlouho netrvalo, tak hned utekla. Teď jí je už nestříhala a prý se při hře někde zasekla drápkem a nemohla se 10 minut z toho vyvléct. Myslela jsem že si na ty drápky musí kočička zvyknout když byla celou dobu bez nich. Třeba je ani už nezatahovala a proto s nimi už neumí moc pracovat.

Reaguji na Veselka10:

no dobře ale vždyť o tom mluvím. Mě přijde že si myslíš, že máš nějaký převratný postup, ale pokud vím, je toto zcela normální. Samozřejmě že existujou vyjimky, div nevozí svoje čtyřnožce v kočárku a s bryndáčkem, ale většina "páníčků" jsou mentálně naprosto normální a neumím si představit, že by s kočkou nějakou proceduru předtím prodiskutovali. Pro mě je zcela normální prostě udělat, co chci, samozřejmě v doprovodu uklidňujícího hlasu. Že bych o tom s kočkou smlouvala, nad tím sem ani nepřemýšlela. Jiná věc je, když kočka samozřejmě po celou dobu hledá cestu ven a tím to dost znepříjemňuje, některé čičiny si zvyknou a víceméně za doprovodu občasných pokusů o útěk se nechají, ale jsou kusy, které to prostě nepřijmou a do konce se vztekají (a když maj páru, je to znát). Že tedy se svým "miláčkem" nediskutuju a prostě čapnu a stříhám, je jedna strana, že on se zas vzpouzí celou dobu, je silný a já nemám šanci sama ho udržet, je věc druhá. Ale to je celkově o povaze zvířete, když jsme u veterináře, jeden se sice vzpouzí ale stejně s ním provedeš hravě cokoli, to bych řekla je taková ta klasika, tenhle druhý je ale schopný veterináře i zabít, pokud ho to osvobodí. Je to prostě o psychice jedince, normální kočka se brání ale nechá páníčka, tenhle můj problematickej kocour se brání tím způsobem, že si zachraňuje život a to je sakra znát.

Jinak vždy jsem považovala za naprosto běžné postarat se o svého mazlíčka bez jeho souhlasu a neznám v okolí někoho, kdo ne, dokonce i přítel měl kdysi číču, která se sama naučila požírat prášky, jen aby to nemuselo jít "po zlým". Nikdy jsem se svýma čičinama nediskutovala a ani s tím nehodlám začít, přesně jak si říkala, jako děti - budou poslouchat!

Reaguji na natyla:

pokud ji nechce vystavovat náhlým úlekům a nadbytečnému stresu, nepřekvapovala bych jí tím, že jí budu něco dělat ve spánku, akorát bude víc lekavá a míň důvěřivá. U takto neocné kočky bych zahájila postup pomalu, opatrně, důvěrná mluva, ale bez smlouvání se musí, čičina by si časem mohla zvyknout a brala by to jako běžný jev, který sice nemusí, ale dá se zvládnout.
A nemyslím si, že by "zapomněla" zatahovat drápky, to je věc instinktu a přírody a nezapomíná se to, že se drápek občas při hře někde zasekne je docela normální, taky vždycky vidim jak mi Mates spokojeně rve povlečení kvůli zaseklýmu drápku, to se stává. Čím sterilnější prostředí pro ni připravíte, tím nebezpečnější pro ní budou běžné věci!

Reaguji na natyla: stříhání drápků ve spánku je podraz, který v kočce vzbudí akorát další nedůvěru.

Reaguji na Poison: Vůbec si nemyslím nic o převratné metodě. Jsou to normální fungující věci. Jen ten rozdíl je zřejmě v tom, že udržím a ošetřím každou kočku. Jediné co je občas nutné, se s kočkou víc seznámit, ale jde to u všech. To je jediné co jsem tím chtěla napsat a rozepisovala jsem to kvůli tomu, že je spousta majitelů, kteří mají tenhle problém a tak jsem těm chtěla poradit jak na to.

No vidíte, tohle mě teda nenapadlo. Známé to řeknu, že ji stříháním ve spánku leká pomalu víc než samotným stříháním. Ono ji asi stejně nezbude nic jiného než nestříhání zkusit a pak se uvidí.

zvládla bys to tak i u staré kočky silně nedůvěřivé, několik let týrané, pokud bys sama neměla dost času na to se s ní víc spřátelit ale starat o ni byses musela hned?

zdravý selský rozum, nic víc k tomu nepotřebuješ

Nikdy jsem kočkám drápky nestříhala, obrousí si je bez problémů a nikde se nazachytávají. Ale jinak si nechají udělat cokoliv, protože je máme od malička a věří nám. 'Přepadnout' kočku ve spánku je asi to nejhorší, co může člověk udělat, bude pak ve stresu pořád a bude se bát i usnout.

Reaguji na Poison: Věřím, že ano, protože už jsem to u tří koček udělat musela. Ale nejsem magor, který vlítne na kočku aspoň bez nějakého seznámení s ní.
Zvíře vycítí velmi dobře komu může důvěřovat a i když má strach, tak to lze překonat.

Konkrétně první kočka - ihned po seznámení cesta autem na veterinu bez přepravky, cca za 1,5 hodiny vyšetření, za další hodinu příjezd domů, nejdřív trochu najíst, nechat zrevidovat prostory, za další cca hodinu koupání, následně stříhání drápků, čištění uší... i vystrašenou a bojácnou kočku lze v pohodě ošetřit.

Jojo, to jsme měli s posledním. Z ulice jsme ho vezli jen tak v náručí rovnou k vetovi, ten teda sám byl docela překvapenej, co je to za salámistu, kocourek totiž celou cestu v klidu chrápal mně na klíně ani na stole se nějak nevzrušoval a vegetil. Byl totiž tak vystresovanej, že se mu hrozně ulevilo že se s nim konečně něco děje. To je ale zase jiná povaha, tenhle péči přímo vyžaduje a když dlouho nic neudělám, přijde se sám přihlásit, že už je jako čas na něj mrknout. (poloviční peršan)

No ale s tím starým kocourem je to někdy hrozný, sám o sobě je to zlatíčko, pořád by se mazlil a je vidět že si to náramně užívá (víc než ostatní), ale jak se děje něco jinýho, okamžitě syčí, a v nejhorším začne sekat drápkama a útočit na nás. A to se třeba chci kouknout jenom na jeho uši. nu aspoň si trochu vyposiluju svalstvo. A nebo se s kocourkem stavíme

Reaguji na Poison: Tak naše šmudla byla nejdřív ráda, že je v teple, to je fakt a pak nás za odměnu po.s...a.
Je to taky mazlivka.

Nj. "starší pán" už má své nálady.
Ještě mě napadlo, nevadí mu v tu chvíli společnost dalších koček?
Máme čičáka, který je strašně mazlivý.. taky náš nalezenec..., ale když je ve společnosti dalších koček, tak se přijde pomazlít, ale tak nějak jen chvilku a když ho chci třeba podrbat na bříšku, tak to moc nadšený není. Když za mnou, ale přijde do pracovny a je tu sám, tak by se umazlil a nechá se drbat na břiše aj. a je naprosto spokojený.
Prostě žárlí. S ostatníma by si rád hrál, ale nijak zvlášť se nemusí, naučili se vzájemně tolerovat, ale jen o samotě je skutečně "svůj".

Nevím, nevím, asi by ten Tvůj čičák z našich moc nadšený nebyl , ale pokud nejsi zdaleka klidně mu drápky přijedu ostříhat.

Reaguji na Veselka10:

Žárlivý to on je, ale projevuje se to jinak. Brali jsme ho z útulku rovnou s jednim kotětem, hrozně ho nesášel ale prostě si ho nevšímal, věděl, že jdou bydlet do novýho oba spolu. Když si kotě chtělo hrát, odcházel, občas na varování jen zasyčel. Věděl, že ublížit nesmí. A žárlivost se projevuje tak, že za náma pořád leze a dává si najevo, že je náš pořád je u nás (oni se všichni táhnou do místnosti, kde někdo je), jak si sednu, už je na klíně, teď jak píšu tuten text, strká mi čumákem do lokte a rve se na klín kompenzuje si tím to, co neměl. Když se chová a přijde jiná čičina, uraženě odchází a přijde zase až když je vzduch čistej. A je ve strašným tranzu když ho drbu na hlavě. Není to o tom, že by nám nevěřil, jakmile balíme kufry, okamžitě zaleze do nejbližší přepravky a nejde vytáhnout ven - oznamuje nám tak, že každopádně jede s náma a to dokonce i když cestování špatně snáší a v autě blinká.
Zle je prostě v momentě, kdy na něm chceme něco napáchat. To nám nedovolí, je na něm vidět že má z toho strach a nechce se nechat uklidnit.