Přeháním to s hubnutím?

Dle mého názoru ano, přeháníš to už tvé jméno hubnikus? Já si popravdě neumím představit takovou posedlost vlastním tělem, jak kdyby to bylo to nejdůležitější. Já jsem štíhlá, snažím se vypadat hezky, ale více se snažím pracovat sama na sobě po té vnitřní stránce. To je to dle mě skutečně podstatné. Možná bys o tom mohla uvažovat taky, protože já z toho příspěvku cítím hroznou posedlost hubnutím, když i dokonce máš strach se podívat na váhu. Neumím si představit ani to že by mě rozčílilo že jsem překročila nějaké kalorie. Člověk by dle mě měl jíst zdravě a hýbat se proto aby to prospívalo jeho tělu i jeho mysli. Tvojí mysli to dle tvého příspěvku spíše škodí, a proto myslím že není tak těžké odpovědět si na tvojí úvodní otázku

Nedá mi to nereagovat. Naprosto souhlasím s předchozím příspěvkem od mysiacik.
Problém ohledně hubnutí/jídla/cvičení až do vyčerpání/strachu postavit se na váhu atd... máš už v hlavě a řekla bych, že máš dobře našlápnuto k anorexii, řekla bych že se v tom už pěkně plácáš (můj názor).... Pokud to máš ještě aspoň trochu pod kontrolou (což zřejmě máš, protože si to uvědomuješ... jinak by ses zde asi neptala, zda to nepřeháníš...), vzpamatuj se (už včera bylo pozdě), jinak Tě to pohltí celou a cesta zpět je opravdu těžká. Vím, o čem mluvím...

Nick jsem ani nevymýšlela já. :)
Cvičím, protože to miluju. Pokud jsem na něčem závislá, tak je to pohyb a těším se, až si budu moct dneska zacvičit. Jak jsem psala, mám před menstruací, takže jsem přecitlivělá a váha stagnuje. Za běžných okolností si z vážení nic nedělám.
Uznávám - plánuju si jídelníček a jídlo si vážím, ale baví mě to. Jím ráda, zdravě a bez výčitek.
Nenáviděla jsem svoje tělo, protože jsem si kvůli váze vyslechla mnoho urážek.
Od té doby, co cvičím se mám ráda. Mám ráda svoje tělo a pokud je tohle anorexie, tak ať. :)
Uznávám, můj včerejší příspěvem vypadal úzkostlivě, ale to přisuzuji PMS.

Hubnikusi, mně ani nepřijde, že bys to nějak moc přeháněla. Spíš se mi zdá, že tě to prostě všechno baví - jak cvičení, tak příprava a plánování jídla. Každý má nějaký zájmy, někdo si rád čte a někdo si zase vytváří jídelníčky na týden dopředu... Tobě prostě velmi záleží na vzhledu, tak mu obětuješ hodně času... tak to aspoň vidím já.
To, že ti okolí říká, že něco přeháníš, bych brala s rezervou. Patrně ti to říkají lidi, kteří se o podobné věci nezajímají buď vůbec, anebo málo, takže moc nemůžou posoudit, jestli to děláš dobře nebo špatně. Prostě tvému životnímu stylu nerozumí, tak ho rovnou odsuzují. Ono je to lehčí než si přiznat, že by se sebou taky mohli něco dělat.

Podle mě je stejně podstatné obojí. Člověk se má snažit o dokonalost ve všech směrech. Popravdě řečeno si myslím, že ten, kdo má skutečně rád svoje tělo, by nikdy nenapsal, že je pro něj méně podstatné než to, co má ve svém nitru. Pokud někomu záleží na sobě samém, tak nemůže zanedbávat žádnou svoji část na úkor jiné.

Reaguji na Hubnikus:

"...a pokud je tohle anorexie, tak ať. " Jako vážně? Víš o anorexii, vůbec něco? Původně jsem si říkala, že když se ptáš, jestli to nepřeháníš, tak je to ještě ok. Po čtení dále jsem si téměř jistá, že to ok není. A jak psala Renule 77 - cesta zpět je opravdu těžká; doplnila bych jen, že ne vždycky se zpět dostaneš.... Píšeš, že přijmeš denně 1700kcal - to je po odečtení cvičení nebo je to jen jídlo?

Tak jako pro normálního člověka to přeháníš ale pokud je to opravdu tvoje vášeň, tak se nedivím. každý má koníčka a jestli je sport a zdravá strava to co tě naplňuje nejvíc, tak to dělej poctivě. S myšlenkou pracovat na sobě z té vnitřní stránky, duševní je sice fajn ale podle mě to právě děláš, když se věnuješ tomu, co tě naplňuje, protože právě dělat své oblíbené věci přináší spokojenost a i úspěch, třeba jednou budeš v této oblasti i pracovat apod. právě díky tomu,že o tom budeš hodně vědět.Pokud opravdu jíš a nemáš žádné anorektické slony, tak si nenech kecat do jídelníčku ani do cvičení. Aby to bylo ale opravdu potěšení, tak se musíš přenést přes narážky ostatních a dělat to pro sebe. A malé úpravy bych přece jen udělal. Nevážila bych se dvakrát týdně, klidně bych to nechala na dvakrát měsíčně. 1700 KJ je na mě třeba málo ale nevím kolik ti je a jak jsi vysoká atd. Ale 1700 kj je doporučených pro průměrnou dívku kolem 16-17ti let.

Mikejlo, stačí trocha čtenářské gramotnosti, aby člověku došlo, že je to myšleno s nadsázkou. Ano, můj příjem je +/- 1700 kcal bez pohybu. Moc dobře vím, co je anorexie a rozhodně jí netrpím.

Jo jo, to vážení už jsem přehodnotila s tím, že to chce ubrat. :)

Už podle názvu příspěvku odpovídám - ano, pokud se takto ptáš, něco není v pořádku. Nepřijde mi v pořádku tak úzkostlivé vážení a počítání kalorií ani to, že se na něco ptáš, a když někdo odpoví "ano, přeháníš to" reaguješ obhajováním se.

Reaguji na Hubnikus: Nadsázku většinou poznám, tady se tomu tak nestalo,ok. Ale to snad hned neznamená, že se musíš navážet do mé čtenářské gramotnosti, ne? Nebuď tak přecitlivělá. O anorexii vše víš a netrpíš ji. Jen by mě zajímalo kolik tedy měříš a vážíš? A kolik vydáš cvičením je taky důležité, je sice fajn, že máš příjem 1 700 kcal, ale pokud máš výdej větší...

Měřím 171cm a vážím 67kg. Kdybych neměla výdej vyšší než příjem, asi těžko bych mohla hubnout.
Pokud ti má reakce přijde přehnaná, omlouvám se. Nicméně z tvého příspěvku cítím povýšenost z čehož má reakce plyne.

sarlotka1: Jak jsem psala - mám před menstruací, takže jsem mnohem úzkostlivější. Jen nevím, jak jsi přišla na to, že úzkostlivě vážím a přepočítávám. Ano, když můžu, jídlo si zvážím. Když nemám možnost, tak holt nevážím. Nelpím na tom, ale bez vážení by žádné počítání nemělo smysl. :)
Obhajuji se, protože se mi to všechno rozleželo a usoudila jsem, že vzhledem k tomu, že mě to baví, není noc v nepořádku. :)

Ještě doplnění k mému příspěvku. To, že má zakladatelka našlápnuto k anorexii, jsem nevypustila jen tak pro nic za nic. Spousta z vás tady píše, že je to naprosto v pořádku a normální. Já jen, že před před mnooooha lety jsem dělala věci úplně stejně jako zakladatelka - cvičení do úmoru, vážení jídla, hlídání si kalorií, neustálé hlídání si váhy atd..... a hlavně jsem se snažila všechny přesvědčit, jak hrozně mě to baví, jak jím zdravě, jak si pěstuju zdravý životní styl... ale reálně.... se zdravým životním stylem to nemělo vůbec nic společného, prostě jsem si to jen nalhávala, a ve skutečnosti jsem v "tom" pěkně lítala, hodně jsem zhubla a rozhodně jsem nevypadala zdravě. Naštěstí zvítězil můj zdravý rozum a neskončila jsem v tom úplně. Možná mi v té době pomohlo vycestování na 3 měsíce do VB jako au pair, a tam mi už bylo blbý dělat věci "jinak" než je normální. Stravování probíhalo společně s rodinou - podotýkám, že rodina se stravovala zdravě, ne jako většina Britů... no a tam jsem se dala do pořádku, přibrala jsem několik kil (na normální váhu) a ta posedlost "zdravým životním stylem" se mi z hlavy postupně dostala ven a dnes, po x letech se udržuju... ale jde to tak nějak samo - nehlídám se, nevážím se, jím normálně a všechno. A jsem moc šťastná, že toto období je definitivně za mnou.

Reaguji na sarlotka1: Přesně tak. Mě, když se v té době na něco zeptal - na mé hubnutí, cvičení... tak jsem okamžitě vyjela a obhajovala se tím, že dotyčný nemá ani páru o zdravém stravování atd., vždycky jsem měla svou pravdu, a nedejbože když se mě někdo snažil přesvědčit o opaku.
zakladatelka má sice aktuálně váhu k výšce OK, ale pokud to půjde tak, jak uvádí, za pár týdnů či měsíců může mít o dalších x kg méně a už to pojede... a nebude cesty zpět.