Přecitlivělost na smutné filmy nebo písničky

Já to mám taky tak ...jsem poslední dobou nějak moc přecitlivělá Kdeco mě dojme,a dožene k slzám ....

Já někdy brečím i u reklamy, hlavně kolem Vánoc.

Reaguji na mitternacht:

I já ..... a nebo taky když se někomu známýmu narodí miminko,tak mě to dojme hrozně ....

přesně to mám taky ale uz asi ve větším měřítku,,je to strašné jestli jsi neprodělala v poslední době nějakou velkou ztrátu nebo stresující situaci tak je možné že je to problém spojen s tvým zdravím... Většinou psychika tak reaguje, když má člověk nemocné či oslabené ledviny,,což je u holek celkem často ...

Holky, já občas brečím i u televizních novin..

když já nerada projevuju city před okolím, jakože pláč atd... a ono rozbrečet se, když někdo pustí smutnou písničku prakticky bez důvodu, apodobně je vážně divný....

Já někdy pomalé písničky poslouchám, a libuju si v nich jak jsou krásné, a jinkdy bezdůvodně příjde období kdy u nich řvu jak ratlík. A smutné filmy? U těch brečím vždycky! A někdy v kině je to dost těžké to zadržet. Proto si radši už vybírám jen komedie, a kde vidím že je napsáno drama, tak na to nekoukám. I když někdy je něco smutného i v komedii, a to taky začnu brečet. Já nevím, ale myslím že my holky jsme s tímhle celkem normální.

Jak kdy.. Když mám depku tak se ráda vybrečim us smutný písničky nebo se kouknu na smutnej film. Ale ještě ve druháku sem se zozbrečela u Krtečka když jemu a jeho kamarádům zbourali v lese domeček, přímo u tý scény kde stojej na pařeze a pláčou, hrozně mě to vzalo. Včera sem zase s bráchou koukala na tučňáka Pingu a on zrovna něco rozbil a bál se že dostane vynadáno a i to mě nějak dojalo. Takže mě spíš rozpláče pohádka. Ale občas se mi chce brečet u smutnejch osudů dětí, lidí, který jsou nějak nemocný, o někoho přišli a tak.

přesně takovýhle věci mě taky rozbrečí víc než osudy těch děti atd....ono ty osudy atd to je všude pořád omýlaný, tak je na to člověk tak nějak "zvyklej"

taky to takhle mám, v životě bych si nepustila písničku z titaniku, to mně je jasný, co by následovalo taky brečím u filmů když maj šťastnej konec nebo když je tam nějakej zvrat, brečím třeba i u Harryho Pottera, i když tam není moc důvodů. Brečím i u knížky, u těch už sem se nabrečela...