Pracovní pohovor - co na sebe a kam s rukama

Bydlím s rodinou a na vesnici.

Reaguji na vosmajda: Už to je podpora, je dost mladých, které rodiče třeba vyženou. Jasně, úřady člověka posuzují jako součást rodiny s vyživovací povinností, ale žádný zákon nedonutí rodiče dospělého bez práce reálně živit. Takže už mít kde bydlet je podpora.

Takže manžel a děti mě podporují tím, že mě vůbec nevyženou z domu, když jsem takový lempl a ztratím práci. To se mám.

Myslím že to lumpalena špatně pochopila- nejspíš si myslela že si v pozici dítěte a ne rodiče.

Reaguji na lentilkah: Já jsem nic špatně nepochopila. vyživovací povinnost je i u dospělých, jak manžela k manželce, tak třeba sedmdesátiletých rodičů k čtyřicetileté dveři, i svacetieltého kluka k čtyřicetileté matce, pokud žijí ve společné domácnosti. Jen jsem označením ´´rodina´´ myslela opravdu její rodiče. Já jsem třeba nezaměstnaná absolventka (vše jsem si hradila sama) a brigády se nezapočítávají tak, aby z toho vznikl nějaký nárok na dávky, bydlím u rodičů a ti mně neživí, musím domů, ač bez příjmu, přispívat, a to z kontokorentu, který jsem si vyřídila na studia. Za studia bylo snažší mít brigádu, když se za člověka nic neodvádí, jako vystudovaná HPP najít nemohu. Takže akorát říkám, že mít někoho a kde bydlet je taky podpora, není vůbec jisté, že člověka rodina podrží, jsou na tom lidé i hůře. Mně by doma zadarmo neživili a to i když vědí, že příjem nemám. Takže se mi to jen navyšuje na kontokorentu, výdaje na cestovné na pohovory, atd. A to se mi sakra hůře spí, když ani tuto elementární podporu nemám. A při praxi na sociálce jsem zažila osudů. Takže já jen reaguji na to, neříkat nemám podporu v rodině, ta vypadá jinak.

Jsi tak nějak mimo,Vosmajda nemá podporu manžela....to že má kde bydlet je normální,je vdaná,něco za svůj život už jistě vydělala a tak mají společný dům předpokládám.
jasně,že pokud dospělé dítě nechají rodiče bydlet ve svém bytě,tak je to pomoc,ovšem dospělá,vdaná žena nemůže hovořit o podpoře že jí nechá manžel bydlet v baráku.......chápeš to?

Také si myslím, že to je samozřejmost a né žádná výhra, navíc vosmajda by asi nejvíce potřebovala podporu psychickou.

Právě, že je to samozřejmost, jen jsem chtěla poukázat na to, že může být ještě hůř. No nic, já taky nemám nervy na to, aby mi tady někdo psal, že jsem mimo. Já mám svých starostí dost. Já tu jistotu, že budu mít kde být až mi dojde kontokorent nemám. Celý ten příspěvek byl o tom, že mi to asi v aktuální situaci přišlo jako nepřiměřené říct, protože z mého pohledu má rodinu, která ji nenechá umřít a tudíž není bez podpory rodiny.

Rodiče nemají povinost starat se o dospělé dítě když toto nestuduje nemusí ani mít toto dítě už doma.
Kdežto manželé jsou si navzájem podporou,to by bylo dost divné,kdyby se navzájem vyhodili z bytu když jeden přijde o práci

Reaguji na Laky: Vošmajdě se omlouvám, jestli to vzala nějak jako útok, útočné to určitě nebylo. O mně se nestarali ani za studia, musela jsem vždy platit nájem i jiné své výdaje se studiem. a teď, když už nejsou brigády se člověk dozví, že je posuzován úřady jako součást dané rodiny ne jako samostatný a mně prostě dojalo to, jak bych si vážila i elementárně toho, mít kde být. Ještě jednou se omlouvám. Ale já nepochopím, říct nemám podporu, když prostě někoho má, má rodinu, která tedy, jak je tady osazenstvo nějak upnulo slovíčkově na vyhazování z bytu, ale neřekla jsem, že má někdo někoho vyhazovat - prostě má kde být i jíst a navíc projevují zájem o to, jestli aktivně hledá. To byla i moje forma zvednutí jí náladu, že může být hůř. Jsou lidé, kteří nemají ani tu hudrající rodinu a nemají žádné dávky a hrozí jim vystěhování. A že jich je, na motivačním kurzu pracáku se mně dospělá žena zeptala, jestli bych jí mohla dát půlku své bagety, protože jsou lidé v horších životních situacích. Ona ta stimulace není od věci, a jak je vidno, vosmajda je dospělá žena a trochu stimulovat potřebuje. Že jí někdo naplánuje pohovory na druhý den má fajn tipy, více hlav dá více nápadů. Nebo je snad podpora to, kdyby jí rodina říkala ne, nikam nechodˇ, nikam nepiš...Samozřejmě, že jí nic neudělají, když nezvládne XY pohovorů denně, ale minimálně jsou to dobré tipy, kam se ještě dá zajít přes týden nebo za dva týdny...Já bych za to, kdyby se někdo staral, jak mi to hledání jde byla vděčná, u mně se akorát starají o to, kolik mi ještě zbývá kreditu na těch účtech. Takže i to jejich plánování je podpora, když se podívá člověk na věc z jejich strany. Co ještě by asi tak krom těch tipů, kam zajít, co dělat, měli nabídnout, opravdu vodit za ručičku a jít tam s ní?

myslím, že vosmajda a její psychika a rodinné zázemí, se tu řešilo několikrát

vrátila bych se k tématu

není od věci, přijít, podat ruku a říct - jmenuju se tak a tak, tady vám dávám životopis, ráda bych u vás pracovala (ráda bych pro vás pracovala, mám zájem u vás pracovat . . . .), předně se zajímám o dělnické profese, . . . Pak už se může nebe taky nemusí rozběhnout hovor

bez životopisu bych nešla, s dětma, manželem, kamarádkou , rodiči, taky ne - jedná se o mě a o mojí práci a pokud chci pracovat, musím vypadat soběstačně, samostatně a rozhodně - ne tedy se zástupem a davem, co by podpory za mnou