Povinnost mít vztah

víš co je zvláštní, když jsem nikoho neměla, tak jsem si taky připadala jak 5.kolo u vozu a říkala jsem, že si ostatní asi o mě myslí bůhví co....když ale partnera mám a někdo jde single, tak se na něj vůbec nedívám nijak blbě, naopak chci, aby se bavil a cítil dobře...spíš to je jen tvůj soukromý pocit, než že by si to mysleli ostatní.

Když jsem byla nezadaná, tak jsem podobné a ještě horší pocity měla taky. To má strašně moc lidí, co jsou single. Zároveň vím, že chodit s někým, protože se to hodí a je to společenské, je ta největší blbost a slabost. Pokud tedy není tvou životní prioritou, co si myslí ostatní. Já obdivuju lidi, co jsou sami a umí tak žít delší dobu. Naopak mi lezou na nervy lidi, co o sobě mluví pořád jen ve spojitosti se svým partnerem, jakoby bez něj vůbec neexistovali. Být sama není lehké, ale je to tisíckrát lepší, než brát prvního, kdo projeví zájem. Ten "pravý" se dřív nebo později objeví.

Já jsem třeba ve vztahu skoro tři roky, teď je mi dvacet. A upřímně, kdybych v tuhle chvíli nikoho neměla, tak by se mi to hodilo víc Spolu moc večer bavit se nechodíme, ve dvou to je na nic a moc párů neznáme, naopak je v našem okolí skoro každej singl.. a když já jdu s kamarádkama nebo s lidma ze školy, tak ho s sebou neberu a to je vůči němu takový blbý.. Za to kdybych byla sama, tak bych se nemusela na nikoho ohlížet a užívat si podle svýho Teď bych neměnila, ale kdybych byla sama, tak bych si z toho vůbec nic nedělala A souhlasím s tím, že radši sama než za každou cenu s někým.

já jsem už druhým rokem sama,ne úplně,nějaké ty úlety samozdřejmě byly,ale nic vážnějšího Pořád si říkám,že je to super být sama,ale spíš myslím,že si to namlouvám,protože poslední dobou mě to nějak nebaví,pořád jakýsi stereotyp,žádný cit hrůza.Ale jak říkáš,jsem taky hodně vybíravá na partnery,mám hodně vysoké nároky a to mě na sobě začíná strašně vadit,tak se začínám i smiřovat s tím,že asi sama i zůstanu,ještě nějaký ten rok,snad ne,celý život )))

Ahoj, patřím také mezi ty single a občas se mi zasteskne po tom mít partnera (jsem také trochu náročnější), ale vzápětí se proberu a uvědomím si, že než mít vztah jen proto, že ho mají ostatní a s nesprávným chlapem, to si radši budu užívat volnosti. Měla jsem teď dokonce takovou menší krizi a stále laškovala s představou, začít si s jedním mým kamarádem(kdysi jsme spolu krátce chodili), jenže když jsem s ním, není to ono, necítím, co bych měla cítit, takže jsem rezignovala a řekla si, že to nebudu lámat přes koleno. Hlavu vzhůru, ten pravý se určitě včas objeví a do té doby si alespoň můžeme bezstarostně užívat pozornosti ostatních mužů...

Reaguji na a_nutty:
a mohu se zeptat kolik je ti let? Jen pro představu......

Reaguji na Petulaa: je mi 21let

Nejseš sama. Já jsem bez chlapa už tři roky Taky už na mě každej kouká jak na blázna, myslí si, že buď mám nějaký extra vysoký požadavky, nebo že jsem lesba Ale víš co, at si každý myslí, co chce, přece nebudu s někým jen proto, že nikoho nemám? To je blbost. Souhlasím s tím, že společensky je to občas blbý, že třeba když jdou někam jen páry, tak se mi moc nechce dělat křoví, na dovolenou si taky všichni jezdí s partnerama, tak kolikrát není s kým...ale na duruhou stranu mi to vyhovuje, už jsem si asi zvykla na tu svobodu, že si můžu dělat, co chci

Reaguji na maggggda:
Tj, já jsem taky zvyklá. Omezovat se kvůli někomu, žárlivé scény apod. Ale na druhou stranu-ten sex, mazlení, apod. To člověku občas chybí Já mám někdy ty stavy, že si říkám - proč zrovna já? Kdyby řekněme nebyla hezká, měla nějakou tělesnou vadu či tak, tak si řeknu, že si člověk hledá hůř partnera. Ale to já ne, a přesto sleduju okolí, jak střídá chlapy a já? Já pořád nic. Můžu se zeptat, kolik ti je?

jsem na tom uplně stejně ale říkám si taky,že se nehodlám do ničeho nutit, počkám si na toho pravého "prince" ale doufám,že si nebudu muset postavit čekárnu.už je to taky doba,co jsem sama

Holky, já někdy tak závidím těm lidem, co jdou z jednoho vztahu do druhýho.. já tohle prostě nikdy neuměla. Před půl rokem jsem se rozešla s přítelem (byli jsme spolu rok a půl), hrozně sem chtěla hned nějakýho jinýho, ale pak jsem si uvědomila, že to je jen proto, abych se mu pomstila. Že já to vlastně takhle vůbec nechci. Trvalo mi víc než čtvrt roku, než jsem se totálně vyhrabala ze dna a zapomněla na toho zmetka tak, abych dokázala být s jiným. Teď jsem ve fázi "hledání" a musím říct, že je mi poslední dobou hodně smutno. Chybí mi vztah a všechno co k němu patří.. chybí mi mít někoho, komu se můžu svěřit, obejme mě a všechno bude zase dobrý. Jsem taky dost vybíravá na chlapy.. ALE holky, řekněte mi, kde v dnešní době najít normálního, slušnýho a hodnýho chlapa. Seznamování na diskotékách už jsem dávno zavrhla, poslední dobou si tam chodí lidi hledat spíš sex na jednu noc než vztah. Internet? Tomu už šanci nedávám.. Tak kam vyrazit "na chlapy"? Já už fakt nevím. Prostě jestli do něj doslova nenarazim na ulici, tak už fakt vzdávám najít si někoho k sobě..

Reaguji na Ginfizz: úplně stejně to cítím i já...kde potkat normálního chlapa? Jsem dva roky sama a pomalu na mě začíná doléhat panika...všichni kolem mě se vdávají, žení a rodí děti a já pořád nic...přitom nejsem nehezká, hloupá, ale holt mě asi štěstí nějak opustilo

Mně je tedy jen 18, ale taky mi poslední dobou přijde, že člověk bez partnera je občas tak trochu "společensky nemožný". Když jdu někam s kamarádkami na takovou dámskou jízdu, tak ještě než skončíme postávají jejich kluci před vchodem. Ne, že bych jim to nepřála nebo tak něco, ale mám pocit, že kdo má partnera, tak ho tahá kam to jde. Samozřejmě, že když je člověk zamilovaný, tak se snaží být v přítomnosti toho druhého co nejvíce a vůbec se mu nechce od něj pryč, ale jít si koupit tramvajenku nebo když kamarádka žádá o radu při nakupování, tak tam s sebou snad, dámy, své polovičky vláčet nemusíme, ne?

Jinak taky hledám, ale nějak už nevím kde. Na diskotéky nechodím, na nějaké kulturní akce se mi samotné nechce ,a když už někde vidím někoho, kdo vypadá sympaticky nebo má třeba v knihovně vkus, který se mi líbí , tak se většinou ani jeden z nás nerozhoupá. Asi jsme moc náročné a musíme počkat, až si nás nějaký statečný muž najde sám.

Reaguji na Gladysska:
Souhlasím. Ale ještě mám pocit, že holky chtějí prostě ukázat, že mají přítele... Třeba když máme třídní sraz, a ony si tam berou svoje partnery. To u kluků vídám málokdy. Neříkám, že jim to nepřeju, ale přijde mi to divné...