tavimi
No,mně zase uhnal on tak právě proto asi já jsem taková podezřívavá. Do tý doby, než jsme byli spolu, s žádnou holkou nechodil, jen si užíval. Jsme spolu už 4 roky, je naprosto úžasnej, jsme spolu často, je hrozně hodnej, a nikdy jsem neměla žádnej důkaz nebo jsem se nedozvěděla, že by mě podváděl. Ale přesto dost žárlím a prostě mu nevěřím. A určitě to je proto, že jsem se s ním seznámila jako s děvkařem. Ale na druhou stranu si říkám, že já jsem byla přesně taková, než jsem se zamilovala. Takže na tom nevidím nic špatnýho, užívat si a neslibovat, když momentálně nikoho nemám. Bohužel u sebe to chápu, u něj tomu samýmu nevěřím
Alison
Myslím, že se budeš ve vztahu dost trápit, protože jsi vyladěná spíš na to, že se nedá moc věřit druhému... Alison, píšeš vše moc krásně, jsi chytrá kočule!!!
tavimi
No tak to je blbý no Občas mám stavy, kdy jsem na něj bezdůvodně protivná protože si říkám, co když mě podvádí. A pak si zase říkám, že to stejně nezjistím,a když budu protivná, tím spíš začně. Je to takovej začarovanej kruh no.
tavimi:
chlapi mají v tomto výhodu, že buď už ve vztahu jsou a zůstanou, nebo mají vztah a klofne (přetáhne ho na svoji stranu) jiná, nebo ten chlap je žádoucí, ale z nějakého důvodu se nechce vázat.
S tou kariérou je to taky nejednoznačné. Buď je tedy mladý a zatím kariéru nezačal-tudíž už pravděpodobně nějakou má, nebo v tom už jede a nemá čas na nic, popř. si začne s holkou tam kde dělá. V tom případě je taky z okruhu přijatelných mužů.
Takže asi platí, že se ten okruh zužuje a čím je člověk starší, tak je to horší a horší. Najednou si ta holka-žena uvědomí, že od určitého věku je to.... slušně řečeno slabé...
EDIT: můžu vědět, co jsi za znamení? Máš zajímavé názory...
tavimi
To je ono!!
Věřím, že bych se s ním nerozešla kvůli nikomu jinýmu. Ale že bych ho nepodvedla, v tom si zas tak nevěřím. A říkám si, že to má třeba stejně, a už začnu žárlit...přitom bezdůvodně, nemůžu si myslet, že si myslí to samý co já, žejo
Alison
Ja mam pocit, že v druhem hledame (myslim chyby) to co mame sami v sobě. Teda tušime že to tam je, a tak se toho bojime, ale samozřejmě zrcadlově.
hašlerka
Děkuju Nikdy jsem nikoho nepodezírala tak, jako jeho. Asi proto, že jsen nikdy nikoho neměla tak ráda, tak jsem se tolik nebála, že bych ho mohla ztratit. A paradox je, že zatímco bejvalej mi řekl, at nenosím culík že mi nesluší, a že jede s kámoškama na hory a mě to nevadilo, a současný přítel mi nedal žádnou příčinu k žárlení a pořád mi lichotí, a nevěřím mu. To mi prostě přijde divný
tavimi
To jo, to máš naprostou pravdu...
Alison
No, něž jsem to psala, tak jsi vlastně napsala totež. Takže vyřešit v sobě Pak bude svaty pokoj. Ale jak? - to nevim
tavimi
To já taky nevím, asi to nikdy nezjistím a budu tak sama sebe trápit celý život myšlenkama, co by - kdyby
No myslím, že u mě byste to mohli uhádnout, když si přečtete ty příspěvky
tavimi:
jasný, taky mě to zajímá a u některých to už vím, že SPA?
u tavimi jsem si to tipoval
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.