Podivné "společné" bydlení

Přijde mi, jak kdyby si oficiálním "bydlením jinde" nechával otevřený vrátka... že se možná bojí nastěhovat k přítelkyni uplně se vším všudy naplno.
Ale proč utíká od pokladky v Ikey s tím, že to není jeho věc, to nechápu... Ale přece jen - je to chlap, takže těžko ho chápat, že Ale je to docela...divný no.
Každopádně - myslím si, že je to jak využívání - nemusí uklízet, nic dělat, všecko dělá ona. Když tam bývá tak často, není to fér...

on nemusí nic, ona všechno. Kompromis hledat nehodlá. Stojí zato vůbec té kamarádce?

Co nechápeš? Je to vyčúránek a škrťa, co by za tím mělo být jiného?

Ja si to taky myslím, ale nechci ji to přímo nasadit, ikdyž by to asi bylo třeba.

Tohle si taky říkám. Ona ho pořád omlouvá, ale myslím, že to s ní nemyslí vážně. Navíc ten kluk je v cca 30ti strašný mamanek - podle mě. Auto si koupí kvůli mámě, aby ji mohl vozit, kuchyň postaví mámě, ale když měla kamarádka problém s autem, tak ji řekl, že si má přečít příručku k autu, aby až se jí to rozbije s tím uměla zacházet a byla soběstačná - takový názor má nejen na auto.

Bude to znít asi divně, ale přijde mi, že jeho matka hraje roli partnerky a kámoška hraje roli matky ..ale to už je trošku radikální názor. Každopádně mi přijde, že ji využívá a není schopný jí říct natrvrdo, že to nemá budoucnost (možná to ani on sám neví).

Naprostý souhlas s LAUROUT. Je to vyčůranek! Navíc pohodlný , nechce příjmout nějakou zodpovědnost...navíc nemá 18, ale 30!!což už je trochu alarmující a na zamyšlenou. U mě to není CHLAP!

u mě právě taky ne!

Ahojky,má rada zní:uteč dokud můžeš!Takhle bych to té kamarádce řekla já a vůbec bych se nebála,že to bude asi pro ni krutá pravda.Je to nedospělej chlap,kterej se asi nezmění,pokud on sám nebude chtít.Já bych to netrpěla.Za to ten vztah určitě nestojí.Jenom by se s takovým ničemou trápila.

Napadá mě k tomu tohle: kdyby se ten třicátník vzpamatoval, nebo dokonce dospěl, a začal s kamarádkou opravdu regulérně bydlet, tak hooodně pochybuju, že by začal uklízet, nakupovat atd... Protože pokud mají vztah takhle nastavený, že kamarádka uklízí a celkově dělá veškeré domácí práce, tak to už jsou zajeté koleje a pak může těžko čekat změnu. Zvyk je železná košile.

A upřímně mi přijde hodně divný, když má někdo ve třiceti několik spolubydlících jako lidi kolem dvacítky. Já jsem takhle mívala 5 spolubydlících na bytě, jsme studenti a tak jsme se skládali na byt, takže je to v tomhle věku pochopitelný, ale co drží třicátníka v (pro mě) provizorním bydlení... Pro mě je to jedna ze známek nedospělosti.

S tou partnerkou v roli maminky jste to trefily. V podstatě se tam jezdí najíst, vyspat se a odpočinout si, stejně jako tomu vždycky bylo u maminky. Maminka po něm taky nikdy nic nechtěla. Tady má ještě navíc jako bonus sex. Společné bydlení se mu pochopitelně nelíbí, protože by musel převzít aspoň částečnou zodpovědnost. A hlavně žádné bydlení ani nepotřebuje, protože se má kam vrátit. K mamince. A k mamince je ohleduplný a štědrý, protože ji má rád, udělal by pro ni všechno na světě, protože je to jeho maminka. K nikomu dalšímu takový vztah nemá, neboť jen ona na něj vždycky byla tak hodná, všechno za něj kupovala, zařizovala a nic po něm nechtěla. Začarovaný kruh. Tohle jsem přesně zažila, s tím rozdílem, že mamánek bydlel "sám" v domě, který mu jeho rodiče postavili a financovali a který stál vzdušnou čarou 100 metrů od jejich domu. Mamince volal 250x denně třeba jen kvůli tomu, že dávají jejího oblíbeného Vinnetoua, nebo jestli nechce půjčit jeho auto, aby mohla do 200 metrů vzdáleného obchodu. Maminka sice měla auto i řidičák, jenže byla zima a přece maminka nebude lézt do svého zmrzlého auta a vyjíždět s ním zbytečně z garáže. O tom, že já jsem díky jeho ochotě musela jít pěšky v mínus dvaceti půl hodiny na vlak, abych dojela do práce, radši pomlčím. Snad jsem se nedostala úplně mimo téma, ale dost silně mi to něco připomíná. Bůh ví, že kdyby existoval jediný den beztrestnosti za jakékoliv činy, je po něm.

Souhlasím, ta kamarádka by mu ve svém vlastním zájmu měla dát jasně najevo, že tohle trpět nebude, buď se bude na domácnosti podílet anebo ať si jezdí pro plný servis jinam. Nemusí ho hned opouštět, ale dát mu na vybranou a být důsledná. Pokud se jen dusí vztekem a mlčí, tak chlapec třeba nic netuší a nemá důvod cokoli měnit - docela pěkně to píše Steve Harvey v knížce "Jednejte jako dáma, myslete jako muž" - má tam kapitolu "Muži respektují pravidla - tak jim je dejte" a mamánky tam řeší taky.

Mám stejný názor jako vy holky. Teda na obranu toho kluka, musím říct, že když jde ke kámošce, tak jídlo koupí, třeba uvaří a i to nádobí umyje. Ale to jsou věci, které se týkají momentální návštěvy-tedy najíst se a umýt nádobí, ale žádná dlouhodobější zodpovědnost tam není. Ona se dokonce přestěhovala, takže měl možnost ji navrhnout, aby bydleli spolu, ale neudělal to. Pořád za ní jezdí, ale nic společného nechce. Podle mě to s ní nemyslí vážně, jinak by už s ní plánoval budoucnost a aspoň o něčem se zmínil. On prý na všechna společná témata mlčí a o ničem nemluví.

Jejda, nemá ta Tvoje kamoška mýho ex?! Já to takhle vydržela tři roky. Děsný, jen u mě přebýval a když jsme jeli na nákup, tak jsem všechno platila já a on si dal zvlášť třeba ledňáka, že ten si koupí sám a pod. Nebo se šlo do kina a platila jsem já, že jsem to vzala jako studentský lístky a vymluvila se, že přítel parkuje. Já jako studentka, co bydlí sama, chodí na brigády, aby nějak vyžila, on zaměstnanec, bydle u maminky, ta všechno vyřídila, udělala, uklidila, uvařila, nakoupila a pod. Jeho povinnosti byli jen ráno jít do práce s připravenou svačinkou, pak odpoledne domů, na oběd od maminky, jediná starost byla jeho auto, který zbožňoval a když objevil někde můj vlas, tak to byl horor, jsem se v jeho autě pomalu nemohla ani ničeho dotknout! Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak to je fakt šílený. Jediný co udělal bylo, že umyl semtam nádobí nebo vysál lehce zem, jenže to jen proto, že čekal u mě než dojdu z práce, takže se nudil. Jinak u mě jedl, sprchoval se (no spíše koupal, vždycky plnou vanu), používal můj notebook a internet a sousedům vykládal, jak máme ty a ty tv programy a jakej internet. Nic neplatil, na nic mi nepřispěl, ani na antikoncepci. To ho prostě nezajímalo. Neříkám, že byl jinak špatnej, byl hodnej, vždy stál při mě, miloval mě, byl mi věrnej, nikdy mi neřekl, že vypadám škaredě, nebo že by měl nějaký řeči na to co si oblíkám nebo jak se maluju a pod. nebo že jsem přibrala, ale byl prostě skrblík na prachy a to nemluvím o společné dovolené a výletech. Vždycky byl hned problém, když se mělo něco platit, začal být protivnej a že se mu tam nechce a vymýšlel různý blbosti a zbytečný hádky, v té době jsem nechápala, že jde vlastně o peníze. Byl zvyklej, že se vše točí kolem něj a nedokázal myslet i na mě. Jinak náš vztah bral vážně, měl velký plány, ale u nich to skončilo. Možná jsem mu měla jasně říct, co mi vadí a nečekat, že ho to samo napadne. Každopádně jsem se hodně často cítila spíše v roli matky než přítelkyně. Vztah jsem vzdala, prostě mě to nenaplňovalo a učit chlapa, jak a co má dělat, jak se k přítelkyni chovat není nic pro mě..