Pocit smutku před liposukcí

Santana

Ahoj Santanko vůbec nebud smutná naopak, porodila jsi krásnýho tvorečka který ti trochu zničil postavu a tak si to opravdu zasloužíš. Věř tomu. Já jsem podstoupila liposukci ve 25 letech, protože mi lezli špíčky a vím že jsem jí tak ukrutně nepotřebovala ale citím se fajn a jsem štastná tak musíš být taky

Někdy na sobě pozoruju, že když se na něco dlouho těším, tak už se potom těšit nemůžu. Jako bych se nějak psychicky vyčerpala, došly mi endorfiny či co. Neboj se, to přejde Nejpozději až budeš mít po liposukci, radost se určitě dostaví.

Já jsem tyhle stavy měla před labioplastikou. Za měsíc jdu ještě na opravu a už mi ten smutek začíná zase. Kdybych si nebyla jistá tím, že budu spokojená, tak bych to vzdala. Před prsama jsi to neměla? Mně pomohlo dát si diazepam, jinak bych se na tu chirurgii ani nedokopala.

ahojky holky asi máte pravdu. Moje holčička malinká za to všechno stála. Ano asi jsem se vyčerpala... císař, laeser na strie, pak prsa, teď tohle.. asi toho mám už dost.. Pořád čekám na ten pocit "tak a teď jsem konečně celá a krásná" a nějak ho pořád nemám... tak asi proto. Je mi 25 let a chci už být v pohodě s mojí dceruškou

Santana

Vůbec se neboj jsi ještě mladounká a vše se krásně spraví. Naopak tě obdivuji, já bych si na prcka ještě netroufla, podle mě jsi statečná a opravdu si to zasloužíš.

a kolik bys chtěla zhubnout?? Tato rychlost je zdravá... max. hubnoucí rychlost je 12 kg za 6 měsíců.. nechápu, co se ti nelíbí?? Měla bys dát tělu šanci - si myslím já.

Jataky... ono se s tím blbě smiřuje, měla jsem 63 kilo a přibrala jsem 30 !! A přisáhám, že jsem jedla normoš, žádné sladké nic. To je tak když seš celý život na dietě. Podle mě je tělo vyčerpané. Jsem asi netrpělivá, ale fakt jsem měla krásno postavu a to co mám teď , bych brečela... chjoo. Byla jsem i u dietoložky a ona mi řekla, že bych měla s dietou přestat, že se tělo už bojí, že bude hlad a tak si drží kila. Tak jsem to zkusila měsíc a pak druhý měsíc zase dieta a nehne se to.. tak už toho trápení mám dost.

Santana
Jak myslíš...

Hlavní je se netrápit dietami ale najít si zdravý styl stravování, který budeme schopni dodržovat po celý život, tělo časem zareaguje a přizpůsobí tomuto stylu i svou váhu... Na začátek je dobé zkusit si třeba počítat kalorie, které za den sníme protože spousta žen má strašně zkreslené vnímání kalorických hodnot jídla a pak tvrdí, že vlastně nic nejedí a tloustnou... Tak to bývá často proto, že si neuvědomují kolik v čem vlastně příjmou energie a i když mají vlastně pořád hlad, energetická hodnota je příliš vysoká a ony tloustnou... Ono když si člověk chvilku zkusí psát vše, co vlastně za den snědl a vypil, často se nestačí divit Je důležité si zvyknout na nižší kalorické dávky, za chvíli i ustane pocit hladu, následně se začne snížovat váha- nemělo by to být rychleji než 0,5 kg týdně (zdá se to málo ale jde takhle zhubnout i těch 12kg za půl roku ) Po dosáhnutí vytoužené váhy už jde jen o to nezačít znovu hodně jíst, ale snažit se si stravovací režim udržet... Nejlépe na celý život

No a když se pak člověk chystá na liposukci, myslím, že pocit smutku je zcela normální... Je to přece jen zásah do lidského těla, který nese i určitá rizika... Nikdy nevíme jak bude výsledek vypadat, jak naše tělo zareaguje... Je to hodně o nervech, jak před zákrokem, tak po zákroku, kdy člověk s netrpělivostí vyhlíží vytoužené výsledky, které se někdy nemusí ani dostavit... No a poté se už jen bilancuje, zda nám to všechno za to vlastně stálo, jestli ty peníze nebyly vyhozené zbytečně atd...
Tak já Nám všem jen přeju, abychom byly s výsledky maximálně spokojené a aby se dostavil ten pocit opravdového štěstí ze spokojenosti se svou postavou