Paruréza - Stydlivý měchýř

taky tohle mám
ve škole jsem většinou chodila na malou až po zvonění
ale ted už to není tak hrozné,ale taky mi stále vadí když jsem nikde na wc a vím že tam čeká někdo další

Bývalý spolužák chodil na malou jen o hodinách jinak taky mi není příjemné, když je někdo za dveřma já mám zase "úchylku" naházet před tím do mísy toaletní papír

Ja mám takýto "blok" už roky, ale myslím, že to je celé len o psychike. Bohužiaľ som ešte nenašla spôsob ako to prekonať. Najhoršie bolo, keď som ležala v nemocnici a kvôli určitému zákroku som musela ležať celý deň. Na vykonávanie potreby som mala k dispozícii misu. Čo sa mi samozrejme nepodarilo aj keď mi bolo treba, aj keď som bola na izbe sama a mala som času koľko som chcela . To už som sa skoro rozplakala, že chcem ísť na normálny záchod a nakoniec mi to dovolili a vtedy, aj napriek tomu, že meter od záchodu dávala pozor na mňa sestrička, tak sa mi podarilo vycikať.

Jo no, přece jen, pak to není slyšet
Ale mně to teda vadí jenom když je na těch záchodkách ticho, když tam slyšíš čůrat další ženské, tak už to tak blbě nepříde a nevadí mi to
Teda ale jako chlap, někde stát vedle dalších borců a čůrat, huh, to bych teda měla asi sakra problém

Já mám to samé, ve škole jedině v hodině, a určitě ne o přestávce a ještě se čtyřma kámoškama jak to některé dělají.. taky mě to dost omezuje, ale asi s tím nic nenaděláme krom toho ještě trpím fobii z jezení na veřejnosti před lidma což je ještě horší..

úplně jsem se v tom poznala...sice to není úplná fobie, ale i tak jsem hrozně nejistá a dojídám vždycky poslední, jelikož kontroluju každý sousto...mám přitom hroznou trému

Reaguji na Junkyska: nějak podobně, tuhle jsme byli s přítelem u jeho bráchy na prázdniny na 4 dny...no děs... já tam uplně ztratila břicho a trpěla jsem hlady

já chodím ve škole jedině s mobilem, když tam nikdo není tak je to OK a když tam někdo je, tak si prostě začnu hrát na mobilu a přestanu na to myslet a ono to jde samo, teda pokud před kabinkou nestepujou dalši lidi
A taková cesta do Chorvatska to byl horor, vypila jsem asi 3 litry vody a nic

na to není třeba házet papíry do záchodu, ale stačí čůrat jakoby na mísu, ne? Ty jo, to jsou starosti... ne, já vím, že každého děsí něco jiného, ale tohle je taková zvláštní, přeci je to přirozená potřeba...

Tome, myslím si, že to je mužská záležitost a určitě s ní nejsi sám. A není to žádná novinka, známý mých rodičů nemohl kvůli tomu jet s nimi v 60. letech vlakem do Bulharska k moři, protože by byl býval nešel dva dny na WC (tam i nazpátek)!
Určitě sis pročetl informace na netu, např. zde: http://www.solen.cz/pdfs/uro/2005/01/04.pdf
tam o tom píšou dost dobře. Chce to poradit se s psychologem a přijít na původ problému, a pak to půjde samo, neboj!
Držím palce!
Oskarovaa

Je to i ženská záležitost! mluvím z vlastní zkušenosti. Problém mám úplně ten samý. Dovolené u mě nehrozí, peklo je jít někam s přáteli do hospůdky, restaurace, diskotéky atd., protože při představě že nemůžu jít na záchod cucám jednu skleničku celý večer, různé návštěvy atd., kamarádka o mém problému ví, chápe to, a když jsem někde na akci tak se snaží mi pomoct, stojí třeba i pul hodiny pře záchodem a odpálkovává lidi, zpívá aby mě nebylo slyšet no komické, ale kupodivu mi to někdy pomůže. A taky ve velké míře alkohol, pak už je mi všechno uplně jedno, a můžu jít kdy chci : - ))) ale to bych se musela uchlastat. Ve škole mi nepomáhalo ani jít v hodině na záchod. Prostě nic. Lékařka mi řekla, zkuste léky na uvolnění svalstva, tak jsem se zasmála a šla. Netuším jestli se to nějak léčí. Dost lidí to nepochopí, jen my cos tím bojujeme, taky výsměchy a podobné už jsem zažila....Napadlo mě že bych zkusila Kineziologii....za zkoušku nic, opravdu mě to trápí a nevím co s tím...