Partnerská krize - jak ji zvládnout?

Pupča
Každopádně moc držím palečky, aby to u vás mělo stejný průběh jako u nás!

Ahojky, setkaly jste se s tím, že Váš partner tráví moc času v hospodě. Asi před půl rokem se nedaleko nás přestěhoval přítelův bratranec se svojí přitelkyní a jejich prckem, od té doby pořád oba tráví v nedaleko našeho bytu v Hramatu. Docela často na můj vkus chodí jak říkají na "2 pivka" na tom není nic moc špatného. Ale vůbec jin nevadí že se třeba vrátí i nad ránem ve 3,4,5 a vůbec mu nevadí, že na něho doma čekám. Člověk si řekne, tak pokecají a jsou za chvilku zpět, ale tohle. Obden nebo od 2 dny je na mě docela moc. Pak mu tedy napíšu kdy dorazí, tak mi přijde ta jeho sms, že už jde, nebo že dopije a jde. A nic... A když Vám toto napíše asi 3 krát a pak přijde klidně v 5 ráno tak mě to šíleně vadí. Pak mi sice řekne, že že mu to tady vadí, když mu to vyčtu a že prý už nikam nebude chodit, ale možná týden a pak zase musí do hospody a netrvá to dlouho a zase už si přijde kdoví kdy. Už ani nikam nejdem společně, ač bych moc ráda si někam vyšla s ním, ale to se mu pak nechce že budeme doma a pustíme si film, a půjdem příště ale zas nic a já budu čekat asi nadosmrti. Včera když přišel ráno jsem pak šla okolo oběda k našim kde jsem i spala, protože mě to fakt bolí jak se pořád chová, prostě tak sobecky...nezodpovědně....

STARS
jooo tak to můj starej taky věčně vysedával v hospodě. Nevyčítala jsem mu to že bych na něj řvala že mi to vadí, spíš jsem mu hrála na psychiku, předhazovala jsem mu jak ho takovejhle způsob života ničí, pořádně se nevyspí, má zašedlou pleť, je to prostě naprosto zbytečný mrhání časem a penězma, do toho následky pití, jak mu to ničí orgány a takhle jsem to dopracovala k tomu, že ho to už nebaví, přestal někam chodit a nejradši je když může být se mnou doma. A přes týden nejradši sedí u Playstationu nebo u počítače a hraje hry. Prostě přestal chodit chlastat proto, že sám došel k názoru že mu to nedělá dobře a ne že mu to já zakazuju (i když jsem mu ten názor musela nenápadně vsugerovat)
Zkus taky tomu svýmu změnit myšlení, pohled na vysedávání v hospodách a myslím že mu to dojde. Když budeš milá, vtipná, dáš si s ním ochotně lahvinku doma, zasmějete se spolu, když zjistí že je s tebou doma větší sranda než s opilým bratránkem v hospodě, tak máš vyhráno

Díky za tip, zkusím.několikrát jsem se s ním pokoušela s ním o tom mluvit v klidu, že to není pěkný to jeho chování, sám uznal že se chová jak ******, že jemu samotnýmu se to nelíbí. Jako zase musím říct že opilý domů teda nechodí...to ne, ale jako by mu v hospodě utekl mozek, čas pro něj neexistuje. A to mi říkal, na Silvestra že se změní. Připadá mi že si mě vůbec neváží, když se takto chová. Někdy mi fakt už rupnou nervy, že to nevydržím, že mu to prostě vyčtu. Moc ho miluju, ale tohle prostě kazí náš vztah, pak mi řekne, že jsem histerka, ale to je prostě jen reakce na jeho chování.....

STARS
To znám! Tak to by mohlo vyřešit když budete večírky pořádat doma (jestli to teda jde), když se všichni ti jeho kámoši sejdou u vás, ty budeš přítomna a ještě se ušetří

No, nevím,jak by to chudák dlouho vydržela )

STARS
Ptala jsi se ho někdy, co by dělal, když by jsi takhle párkrát přišla domů nad ránem Ty?

Tak to bohužel dobře znám... Kromě tohohle ten můj ale absolutně nezná míru a chodí domů v naprosto dezolátním stavu, kdy je schopen jenom se oblečenej svalit na gauč a usnout (upřímně nechápu, že se v tom stavu vůbec vždycky dostane domů celej a se všema věcma ) Teď to možná zdobí usměvavej smajlík, ale když mi takhle chodil domů, tak mě moc do smíchu samozřejmě nebylo... Začali jsme to také řešit tím, že se přátelé sejdou u nás. Za prvé se opravdu ušetří a za druhé jsem přítomna, ikdyž se mi zrovna momentálně nikam jít nechce Občas se pak sebereme a někam společně ještě jdeme, třeba do hospody jen na chvíli, nebo si zatancovat a tak...

Souhlasím, naprosto nejlepší taktika. Když mu za to vynadáme a budeme hysterčit, stane se to pro něho něčím zakazovaným --- čili zároveň i lákavějším. Taky jsem to řešila tak, že jsem mu předhazovala co z toho má, že utratí tolik peněz, ve finále si z toho stejně nic nepamatuje a celej druhej den proleží v posteli, protože je mu nehorázně špatně. To u nás také zabralo. Navíc se pán také už poučil sám, jednou mi ho totiž taky přivezla sanitka s 12ti stehama na ruce, protože vzteky rozdrtil půllitr :-/

vydržela, taky jsem měla období kdy jsem pořádala u mě doma akcičky skoro obden a to jsem bydlela na 35m2 a sešlo se třeba 10 lidí. Když jsem už neměla náladu, tak jsem je povyházela a byla první v posteli. Ale tak nějak postupem času mě to přestalo bavit, už ani pořádně nikam nechodím. Tak proto myslím že by to mohlo zabrat, že se toho může přítel Stars za chvíli nabažit a bude rád když bude někdy doma v klidu sám jenom s ní, popíjet čajíček a koukat na telku a nikde okolo nebudou žádní ožralí kamarádi

Tak to jsi dobrá, já jsem kolikrát tak urvná, že jsem ráda, že zalezu k telce a nic nemusím.
Ale asi taky jde o to v jakém je to věku

To já taky už teď jsem nejradši sama doma, to mi bylo 24 když jsem tohle praktikovala. Ale jestli bych měla řešit že přítel mi leze denně do hospody a chodí domů ráno skoro po čtyřech, tak bych ho radši měla doma pod kontrolou a tu etapu kdy se toho kalení nabažíš s ním klidně podstoupila znova, aby k tomu názoru taky došel tak jako já

No, ono je možná dobré se zamyslet proč chodí partner do hospody...a spíš než řešit jeho pití se zamyslet, jestli předtím nebyly nějaké problémy ve vztahu.

Chudobka
V prvé řadě ti musím vyseknout poklonu,jsi dobrá, žes odešla pracovat do zahraničí a ještě si našla přítele cizince .
Můj pohled na celou věc je takový:
1. Protože sport tvoří velkou část trávení mého volného času, jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo to má také tak. Protože s antisportovci to u mě neklapalo. Potřebuju někoho, kdo se mnou bude jezdit na kole, lyžovat, bruslit, hrát squash a chodit plavat a kdo si najde svůj program, když já půjdu cvičit (manžel hraje fotbal a hokej, takže nám to oběma vyhovuje). Pokud trávíte spolu dost času i přes to, že ty chodíš sportovat a on mezitím dělá něco jiného, tak bych v tom problém neviděla. Taky si potřebujete od sebe někdy odpočinout. Horší je, jestli ty chodíš odpoledne sportovat a on večer posedět se známýma do hospůdky, tak se prakticky nevidíte a to není úplně nejlepší. Ale to je můj nároz, třeba někdo jiný to má jinak.
2. V zahraničí bych bydlet nechtěla. Ještě bych zvládla, pokud bych se s protějškem, který by byl Čech, přestěhovala do zahraničí. Spolu bysme komunikovali naší mateřštinou, takže by to nebyla až taková izolace. Ale s cizincem do cizí země bych asi nešla, měla bych stejné obavy jako ty. I když já mám taky pocit, že přicházím o známé a to i přesto, že jsem se odstěhovala do města 10 minut vzdáleného od mého rodiště. Jenže ve věku, kdy se osamostatňujeme, takže se mi kamarádky odstěhovalyl každá na jinou stranu od města, kde jsme bydlely a je dost těžké udržet kontakt. Tím jsem chtěla říct, že je celkem jedno, jestli se stěhuješ jen o kousek nebo na druhou stranu zeměkoule. Prostě hledání nových známých se někdy nevyhneš. Ale zcela chápu tvé obavy, známých mám hodně, ale nové kamarádky (tedy někdo, na koho se můžeš opravdu spolehnout a můžeš s ním řešt cokoliv) se hledají špatně. Sobeckostí bych to nenazvala. Prostě ti blízcí lidé chybí a i kdyby byl přítel nejzlatovější, tak stejně někdy potřebuješ kontakt s jinými lidmi.

Yasminka
Díky za názor...(při úpravě se mi ten dlouhý text vymazal, a už se mi to nechtělo psát znova, kdyby se to pane Vodičko někde dalo najít, tak bych byla ráda )! S těmi známými máš pravdu, ale je rozdíl, když ti noví známí pochází ze stejné země, nebo z cizí. Já mám pocit, že pro ty němce jsem tady taková raritka (jakmile zjistí můj "východní" přízvuk, nějak se z jejich chování vytratí respekt, který tam předtím byl). Přítel, jako Francouz tohle neřeší, protože Francie je přeci jen respektovanější zemí, než Česko, takže bydlet v zahraničí mu tolik nevadí.
Už jsem se rozhodla, že se do Čech vrátím ať přítel chce nebo ne a s ním nebo bez něho. Vkládala jsem do něj naděje, že bude ideální pro rodinný život, má rád děti a je spolehlivý a docela rodinný typ, ale to radši budu sama mezi svými, než obklopená "novou rodinou" někde v tramtárii.