Pařby do rána a moje žárlivost

Reaguji na daisy01: Tak já asi taky nic nevyřeším.

Tohle bych taky moc nedělala,abych škudlila,aby se měl dobře.Asi bych teď začala dělat to,že mi to nevadí,už bych mu to vůbec neříkala a začala víc chodit taky,třeba jen posedět večer s holkama.Aby viděl jaké to je a myslím si,že si to uvědomí sám..

Něco mu vyčítat nebo mu pořád říkat,že ti to vadí,k ničemu nepovede,ba naopak si myslím

taky bych řekla že výčitky to jen zhoršují
tak prostě taky chod ven
at vidí jaké to je,být celý víkend sám není nic moc

zkus se přemoct,určutě to bude těžké,nevšímat si toho a neřešit to,ale myslím,že tomu jen pomůžeš než uškodíš ) uvidíš

Vím,že se to lehko říká,ale hůř koná Ale já už teď po nějakých zkušenostech s tímhle,bych to tak určitě udělala

A co říct, že jdeš někam ven, neříct pořádně kam ani s kým a přitom "jen" přespat u kamarádky? Užiješ si příjemný večer, v půlce noci mu napíšeš, ať na tebe nečeká, že přijdeš až ráno (ať ti zas nevyčte, že měl strach) a hotovo... Pak mu třeba řekneš, že jste pařili a pak si šla ke kamarádce - ale možná i to je zbytečné...

Tak já přidám taky svoji zkušenost a také s expřítelem. Vyrážel po nocích všude možně, i když mně byla dost nemocná (při jakýkoliv změnách jsem měla vyrážet na pohotovost). No nicméně, velice brzy jsem zjistila, že to, co radí Red_fire mu neskutečně vadilo Docela zajímavé Pokud já někde byla, tak to byl stíhač č.1, zřejmě proto, že sám neměl při svých výletech čisté svědomí. Ale to je úplně jiná kapitola

Reaguji na Red_fire: tohle je myslím nejlepší a věřím, že to bude fungovat.

Taky souhlasím,je to ta nejlepší možnost

Výčitkami a nedejbože tím škudlením na sobě,jak jsi psala,ho od sebe tak akorát odeženeš.

jj,zkus to...držím palečky ))))))

ten můj taky chodil, nereagoval na sms a pak se objevil kolem dopoledne uplně vyndanej, udělat tohle já, tak je z toho rozchod, když se mu to snažim vysvětlit, tak to nechápe..tak jsem fůrie a nechodí nikam, takže čekám, kdy se rozejdem, protože se to nedá vydržet

Jednoho večera bych se zabalila, přespala bych třeba u kamarádky. Nebo prostě bych někam s kamarádkou (-ami) vyrazila a nedala bych mu vědět v kolik přijdu, kde jsem apod. Pak bych ještě druhý den klidně zapracovala na tom, že bych mu napsala: jeee, já mám od 12h cvičení, takže se uvidíme třeba někdy potom............ Když jemu to žíly netrhá, ať si zkusí, jaké to je.
Neváží si Tě. Já jsem zažila něco podobného, a jak se to hezky změnilo.
Se současným přítelem vyrážíme většinou všude spolu, pokud se nejedná o nějaké "posezení s kámošema" nebo s kamarádkami. Nikdy se nestalo, že by šel na nějaké narozeniny apod.sám.
Např.včera měl narozeniny jeden kamarád, dělal oslavu, ale já mám antibiotika, takže jsem nikam nemohla, on mu ze slušnosti popřál a omluvil se, že beze mě nejde. A to mu nic nezakazuji a nedávám nůž na krk. Ale je to slušnost a určitá úcta k tomu druhému. Samozřejmě, když mi řekne, že by tam chtěl, že přijde brzy, tak proč ne, na řetězu ho držet nebudu. Ale bezdůvodně každý týden... To bych tedy netrpěla.

Reaguji na meridian:

mám pocit, že máš doma asi ohrožený druh..nebo to je taky o tom, že jeho kamarádi mají mozek a pochopí to a nemají blbé kecy a nezesměšňují ho, že zůstal doma se starou apod.

Woow, tak nedávno byl zase nemocný přítel a takto jsem se zachovala já - ale od něj bych to raději ani neočekávala, abych nebyla zklamaná... a tobě gratuluji k pokladu

Můj milý je hodný, jen mu občas něco nedojde - jako třeba že je jasné, že když jde někam s kamarády, on bývá opravdu jediný, kdo s sebou vezme přítelkyni (mě), ale ne proto, že jejich slečny by tam nechtěly/pánové nepovažují za dobrý nápad brát je s sebou... ale protože jeho přátelé si holt nejsou schopni slečnu najít - vzhledem k jejich nevázanému stylu života se nedivím. A to jsem mu vysvětlila - když jsem mu pořádala tajnou oslavu narozenin, zvala jsem kluky a říkala, ať vezmou i drahé polovičky, bude to větší zábava. A do jednoho mi napsali, že by "rádi, ale zrovna nikdo takový není", ale když seženou, tak vezmou... chápete to?

Pochopitelně, rozhodně se na "pánské jízdy" necpu, ale když jdou i holky, proč ne Nedávno jsem mu řekla, že bych ráda poznala i jeho spolužáky/žačky a že mě obecně těší vystupovat jako pár (zní to hrozně, ale čas od času - víte, jak to myslím, korzovat společně, sedět vedle sebe... moc to u nás nebylo zvykem), zlepšilo se to a po první hospodě s jeho spolužáky mě už na oslavu jednoho z ních JMENOVITĚ pozvali taky, čili žádné "klidně vem i přítelkyni", ale "Jo a ... snad dorazí taky!" Takže stačilo se mu zmínit, zjistili jsme, že si to neuvědomoval a já zase své přání málo projevovala (navíc správně vytušil, že hospody nemusím - ale jen s lidmi, kteří se tam jdou jen ožrat, s milou společností ráda zajdu.