Paranoidní schizofrenie

Reaguji na mercele: ano..bylo to první co mě napadlo..taky jsem později psala, že jsem klidně mohla napsat stařeckou demenci..
Ale holt přes omlázko nic pořádně neuhodnem

Ahoj holky, tohle téma mě zaujalo, je mi 33 a mám podobný problém jako děda Adel. Hledám na všech diskuzich něco o tom. Chodím i k psychiatrovi, ale zdá se, že léky nezabírají. Připustila jsem si, že mám problém, že jsem paranoidní, ale nedokážu se těch myšlenek přesto zbavit. Já si tedy nemyslím, že mám v bytě štěnice a lidé na ulicích mě sledují, jen jsem si začala myslet, ze moji blízcí mě nemají vůbec rádi a stále mi chtějí škodit a pomlouvají mě a domlouvají se na mě za mými zády. A to mě úplně drtí, jsem hrozně neštastná. Trvá to už rok. Předtím jsem byla docela normalní veselá holka, ale nějak plíživě to přišlo. Nejdřív jsem si začala myslet, ze mě nemají rádi lidi z mojí bývalé práce, ale svým nejbližším jsem věřila. Pak se to postupně rozšířilo na všechny lidi z okolí a nemůžu si pomoct. Nevěřím manželovi, mámě, nikomu. Do toho vychovávám dvě malé děti a přitom si připadám jako šilenec. Bojím se, že se toho uz nikdy nezbavím. Na jednu stranu tuším, že to může být blbost, co si myslim, na druhou stranu neustále přemýšlim, co když to tak je. Jsem v trvalém stresu a cítím se hrozně ohrožená. Jako kdybych byla sama na světě a ostatní mi chtěli škodit.Jsem ráda, když se dočtu, že nejsem jediná, kdo tímhle trpí, opravdu jsem neštastná a nevím co se sebou.A léky mi opravdu zatím nepomohli, to se s tiím mám naučit žít? asi budu muset, máte nějakou radu?

tak já nevím, nechtěla bych škatulkovat a nemám to všechno potvrzené, ale obávám se že něčím takovým nebo podobným trpí můj ex... neustálé střídání nálad - v době kdy neměl ,, dobrý" den stačilo říct něco co se mu nelíbilo a už začal být agresivní - pouze psychicky ( fyzicky mi nikdy neublížil), měl neustále pocit, že se celý svět spiknul proti němu, že mu všichni chtějí ublížit a uškodit... vymýšlel naprosto zcestné scénáře jak se ty útoky na jeho osobu dějí.. prostě hrůza... několikrát uvažoval o psychiatrii, nikdy tam nešel... co vím, je teď poslední měsíc jakž takž, předtím to prý byl horor...

K problému dědečka - tyto paranoidní stavy jsou u starých lidí časté ( sch to nebude, ta začíná v adolescenci ). Jsou také dobře léčitelné, pokud se nasadí ty správné léky. Mohl by to zvládnout i praktický lékař. Pacient ovšem léky někdy odmítá užívat. Na to je jedna metoda, taková "na hraně", ale přistupují k ní i někteří psychiatři. Po domluvě s rodinou se pacientovi podá lék do nápoje bez jeho vědomí. Další možnost jsou injekce v intervalech třech týdnů, ale to by musel k psychiatrovi. K psychiatrovi se občas podaří dostat člověka, když se mu to doporučí třeba kvůli tomu, aby lépe spal, dostal nějaké léky, aby lépe snášel to příkoří, které se mu děje, lépe to snášel - ty lidi, prostě nemluví se o nejvážnějších symptomech.

K Pupudce - neuvažovala jsi o psychoterapii ? Jak dlouho a jaké léky užíváš - jestlí to není moc intimní dotaz.

V nadpisu diskuze to mělo být s otazníkem..
Všem děkuji za příspěvky.. ale už to nemá cenu řešit..

Reaguji na Adel1: Bráchovi je 30 a už pár let se chová taky tak. Naštěstí bere nějaký léky a je to trochu lepší, ale dřív hodně mluvil sám se sebou, respektive s nějakými hlasy, někdo ho sledoval, ministerstvo vnitra nebo kdo, taky byly všude štěnice. Dokonce si asi třikrát sám zavolal sanitku a dobrovolně se nechal zavřít do Bohnic, aby se tam před "nimi" schoval. Pak jednou propíchal gumy u auta kuchyňským nožem.. Teď je to vcelku v normě, ale bez psychiatra, který by mu dal léky to asi nepůjde..