Otravní spolubydlící

taky jsem bydlela přes rok a půl s třema klukama v pronajatém domě, bylo to občas děsný, přesně jak píšeš, vaření v noci,nádobí a jídlo po vaření na podlaze atd. ale bylo to dobrý v tom že sme měli každej svůj pokoj nahoře v patře a kuchyn byla dole takže jsem je v noci neslyšela, když už to trvalo asi půl roku a pánové ani nepomáhali s úklidem sedli sme k lahvi becherovky a prodebatili to, udělali klasické hodin yna úklid jako jsou v panelácích , hygienické potřeby a drogerii vůbec jsem kupovala já, pak na lednici vyvěsila účtenku a kluci dali peníze. Jinak jsme konflikty neměli, mejdany ale i obyč večery u lahve vína s chipsy byli často vydařený i když sem mezi nima byla jediná holka
Jestli se s tebou nedokážou dohodnout tak si najdi jiný podnájem pokojík si zařídíš znovu a třeba natrefíš na super lidi a na tohle už si ani nevzpomeneš .... lepší odejít hned než se rozčilovat a nemít svoje klidný místečko...

Začni si hledat jiné bydlení. Ti lidé jsou k tobě evidentně naprosto lhostejní a pokud nedokážou projevit trochu úcty, tak nemá smysl s nimi i nadále bydlet v jednom bytě.

S přítelkyní máme stejné zkušenosti.
Nastěhovali jsme se do panelákového bytu 3+1 v Hradci Králové. Na vlastní bydlení nebyly finanční prostředky, a tak jsme přijali nabídku podnájmu jedné místnosti. Záchod, kuchyně koupelna a chodba byla společná s ostatními nájemníky.
Prvních pár dní bylo v naprosté pohodě, protože kluk a holka co bydleli v druhém pokoji, chodili do práce na odpolední a přes den v bytě nebyli, takže jsme se míjeli a pouze večer jsme si na chvíli popovídali. Jenže se právě stěhovali pryč, a tak jsme s nimi dlouho nebyli.
Týden na to, se do bytu přistěhovali 2 vysokoškolačky z farmaceutické fakulty. Na první dojem to byly normální holky, které se odstěhovali z kolejí do lepšího. Jenže už druhý den, když jsme se vrátili ze školy, nastal konflikt. Z pokoje nám někdo odnesl rychlovarnou konvici, byla to jedna z těch holek. Nikoho se neptala, prostě si nakráčela bez našeho vědomí do pokoje a odsnesla si ji. Nechtěla ji ukrást, chtěla si v ní ohřát vodu na kafe, které si vzala z naší dózy a osladila naším cukrem. Nezlobil jsem se na ni, normálně jsem ji vysvětlil, že když bude něco potřebovat, tak stačí říct, s přítelkyní jsme s půjčováním věcí tehdy ještě neměli problém. Souhlasila a úplně v klidu jsme si popovídali, ale jen co za sebou zavřela dveře, mě té druhé holce vybarvila v těch nejhorších barvách (ve stylu: "co si myslí, ať si tu konvici strčí do..."). Celý den mi pak leželo v hlavě, jestli jsem ji náhodou něčím neurazil, ale nic takového nebylo. Od toho rozhovoru jsme začali být opatrnější, zamykali jsme si pokoj a věci z kuchyně a koupelny si po sobě odnášeli.
Netrvalo dlouho a poznali jsme jejich pravý charakter, studovali VŠ Farmaceutickou, měli přístup k různým přípravkům, a tak se často ládovali podpůrnými drogami. Docházelo u nich k takovým stavům, kdy měli kolem třetí ráno nutkavý pocit, řekl bych kutilství. Budili nás z nejtvrdšího spánku, čekal jsem, že se po zkouškovým uklidní, ale bylo to ještě horší, protože si do pokoje vodili hnusné a smradlavé chlapy (po takový byste ani nevzali za kliku od dveří, natož jít po nich na záchod). Těch věcí, co nás přivádělo k šílenství bylo opravdu nespočetné množství. Domluva byla vždy zbytečná. Vrchol všeho byl, když nechali v kuchyni hořet plyn od sporáku. V tu chvíli jsme si řekli dost a odstěhovali jsme se.
Teď bydlíme v bytě s vlastní koupelnou a záchodem, bohužel kuchyně je pořád společná s jinými lidmi, kteří jsou stejně odporní jako byly ty dvě holky, naštěstí se s nimi nemusíme vidět, když zrovna nechceme, nicméně abychom si mohli dovolit vlastní bydlení, jsme přerušili studium na VŠ a začli si hledat práci, trochu toho lituji, ale momentálně je pro nás nejdůležitější najít si vlastní místečko pohody.

Být na tvém místě, tak se přestěhuju. Vím, že se ti moc nechce, protože jsi se sotva zabydlela, na druhou stranu pokud ani domluvy nepomáhají... já bych to prostě nesnesla.