Otec změnil několik let po smrti matky chování k dětem

Zas tak dramaticky bych to neviděla.. Spíš mi přijde, že to trochu dramatizuješ, když píšeš jak ty peníze nemáš a proč ty bys něco platila a přitom je ti nechce si pro ně na druhy konec Prahy zajet. Tak pak si nestěžuj a rovnou řekni, že nevidiš duvod proč mu pomahat a je to vyřešené.

I tvůj otec má právo na vlastní život a to že to tobě nevyhovuje(což jde jednoduse vycist) je jen tvuj problem. Co bys delala, kdyby mel pritelkyni, ktere by se venoval vice nez vam? to by nejspis byl taky ohen na strese, co?

Nepobavila, má vypnutý telefon.

No kdyby byl víkend, nemám problém, ale pracuji přes den a chodím do školy a brácha dělá noční, a lístky se musí koupit do 24 hodin od rezervace, takže to časově nezvládneme, ani převod z účtu na účet Lístky jsem mu ale koupila, půjčila jsem si od přítele, jde o to jak se chovat do budoucna, jeslti takovéhle služby poskytovat stále.

To mi docela křivdíš, moc si přeju, aby byl zase šťastný, pochopila bych dokonce kdyby se věnoval nové partnerce více než nám. Nechci být jeho svět, chci aby měl svůj vlastní život. Jen bych třeba jednou za pár měsíců uvítala telefon s otázkou jak se máš? nebo jak jde škola?
Asi chci moc, máš pravdu, má vlastní život. Já jsem mu dřív volala každý týden, ale člověka to po nějaké době omrzí, když ho nezajímá co mu říkám.

Ne nikdy jsme se o takových věcech nebavili, ani o mámině smrti. Ani nevím jak bych navázala téma, bavili jsme se dřív o běžných věcech, o práci, o škole, o životě...

Reaguji na Cindova:

no já tě chápu - s mým otcem se to bohužel pokazilo minulý rok - trošku jiný případ, ale v podstatě tam ta situace byla podobná - akorát že mého otce v podstatě nezajímalo co dělám, vyčítal mi, že mu nikdy nezavolám (v té době studentka, volala jsem ale méně a používala jsem emaily), ale sám od sebe se mi nikdy sám neozval - když jsem s ním chtěla jít na kávu nebo na oběd, tak nikdy neměl čas, ale zase mi takové věci vyčítal.
Je fakt, že ten totální rozchod nastal ještě z jiných důvodů - ale chtěla jsem ukázat kam i může vést to odcizení (v krajním případě).

Jak jsem to tak četla - jsi dospělá ženská a když tvůj táta je teď zaměřený více sám na sebe, ať se taky postará o své věci a nezatahuje Vás do toho. Věřím, že občas pro něj ráda něco uděláš - ale ne aby se z toho stal zvyk - zvlášť, když se chová jak se chová - a to neber jako nevděk nebo neochotu - ale i ty máš svůj život - navíc studuješ? Tak se mi ty jeho požadavky zdají trochu nad hranou.
Až se tatík vrátí, domluv se s bráchou, večer se všichni sejděte a řeknete mu oba co Vás trápí - s tím že si stanovte pravidla nepřešušování - tzn. že i vy vyslechnete jeho.
To bych viděla asi jako první krok - v rodině i ve vztazích je komunikace základ.

No měla bys to zkusit. Jinak se nehneš z místa. Není to jednoduché, já vím ale i ty máš svoje pocity a život.

je mi jasný, že jsi zmatená a naštvaná z novýho způsobu života tvýho táty. osobně mi to taky přijde trochu zvláštní ale obecně vzato - je to dospělej člověk, potřebuje si někdy oddychnout, odreagovat se a je super, že našel lidi, se kterejma tohle dělat může. asi bych se trochu bála jejich vlivu na něj, trochu bych si to hlídala a kdyby to začalo vypadat nějak sektářsky, nebo že ho využívají, hodila bych s ním řeč. nicméně, co se týče těch lístků, mám taky pocit, že to trochu dramatizuješ - jde tedy o to, abys mu do neděle půjčila peníze a on ti je pak vrátí. i ti nabídl, že si je můžeš hned vyzvednout u něj doma, což jsi odmítla. mně to příjde jako normální rodinná pomoc a pokud ti to neudělalo nějaký velký potíže (neměla bys co jíst třeba), tak o nic nejde přece...

Pozor to mi nenabídl, nabídl, abych jela za bráchou a půjčila si. Ani nevěděl jestli brácha má nebo nemá peníze. Kdyby mi nechal peníze u nich doma na stole a řekl prosím dojeď mi to koupit neřekla bych ani popel.

Jenže ono ho ani nezajímalo zda mi ty peníze budou chybět. No to je jedno, lístky jsem koupila, peníze sehnala.

No asi máš nakonec pravdu, řeknu mu, že mi to vadí a až příště bude něco koupit ať mi nechá peníze a víc to řešit asi nebudu. Prostě má svůj život, budu si muset zvyknout, že do něj už nepatříme

To je samý "no on řikal" a "ale když"... takhle se moc nikam nedostaneš. Pokud se ti to nelíbí, neplať to. Proč by se měl měnit, když skáčeš jak on pískne?

Kdyby sis přečetla diskusi tak už jsem lístky koupila.

V rodině si myslím, že by se měl člověk chovat poněkud jinak, než třeba v partnerském nebo kamarádském vztahu. Neřeší se tu jak se on má měnit, ale jakým způsobem se mám k jeho změně postavit.

Já bych je nekupovala, ale co už

Já bych si o tom normálně promluvila až přijede. A něco ve smyslu, že mi nevadí, že má kamarády, ale že je poněkud více upřednostňuje. Uvidíš jak na to všechno zareaguje, ale třeba tím, že umřela vaše mamka a vy jste oba s bráchou dospělí, tak se bojí, že odejdete a že ztratí i vás, tak si hledá jiný směr? Nevím. Promluvte si a i kdyby z toho měla být hádka, tak při hádce řekne člověk co by nechtěl, ale taky řekne, co si myslí. Třeba to z něj vytáhneš. A vysvětlila bych mu tvojí finanční situaci a že pokud příště bude chtít nějaké drahé lístky, tak ať si to předem promyslí. Chápu, že rodina, ale tady jde už přeci jen o trošku víc peněz a když nejsou, tak je to sakra rozdíl. Ještě mě napadá, že žijou nějaký milostný trojúhelník ))

.[

/cituji]

Tatínek měl jednu fázi smiřování se s odchodem maminky - příliš pracoval, vůbec si neužíval, teď má dalí fázi, kdy si zase příliš užívá, objevuje, že život neskončil, že se může ještě bavit, chytl další mízu...atd.

Nechala bych to být. Bratr ať se od něj klidně odstěhuje nebo si prostě žije po svém, ono mu jednou dojde, že to užívání také není to pravé ořechové a pochopí, že to nejdůležitější co má je rodina, vy. Chce to čas...

Promluvit si s ním .. myslím, že nic jiného na to není .. držím pěsti