Opadne zamilovanost?

luckylucky
myslím že je to úplně běžný,že zamilovanost opadne,ale jde o to že ti dva se mají pořád moc rádi, udělali by pro sebe první poslední,prostě takovej ten hezkej stereotyp.čověk sundá ty růžový brejle a vidí toho druhýho trochu realněji než na začátku.

na tohle já se teda přítele neptám,to poznáš sama i to vidíš,jak se k tobě chová atd.
mě to řekl párkrát na začátku vztahu a od té doby to ukazuje spíš činy než slovy.
myslím ře ten kterej to říká často taky asi nebude úplně super-ale je to jen můj názor,každej to má třeba jinak

Ahoj, já si myslím, že na intenzitě postupem času ztrácí každý vztah,ale ideálně by měl nabírat na hloubce.Jinak už v něm nevidím moc potenciál.

je to normální....jednou za nějaký čas je zas jiskřivější období, pak je to zase v klidnější fázi atd...ale jak už holky psaly, i když ti to neříká, měla by jsi to cítit...třeba činama...
Taky si myslím, že ten, co to říká denně+ ručičky, pusinky nemiluje víc(ba častěji naopak)

Myslím si presne to isté

Neptám se ho denně, ale občas se zeptát,protože mi nejsme takovej ten normální pár.Právě že tam žádný ručičky,pusinky atd neni.Když někam jdeme spolu lidi ani nevědi,že spolu chodíme,protože to tak nevypadá.Někteří lidi co nás znají už dlouho oba netušili,že spolu chodíme už dokonce tři roky páč ani nevěděli,že spolu vůbec chodíme.Nechci žádný pusinky atd...ale prostě občas mi to chybí,když vidim jiný páry a ten můj má strach mi dát i ruku na veřejnosti,aby to náhodou někdo neviděl.Říká že je to dětinský,tak jsem to tolerovala,ale když jsem se dozvěděla ,že ke své bývalé se choval úplně jinak tak jsem pak měla potřebu se ptát.S ní se držel za ruku a líbal ji na veřejnosti...

luckylucky
Neboj sa, to že tá počiatočná zamilovanosť opadne je úplne normálne. A vtedy sa bohužiaľ častokrát ukáže, či ten vzťah vôbec má budúcnosť. Lebo väčšinou v tejto fáze padajú tie dobre známe ružove okuliare a pred tebou stojí tvoj partner so svojimi peknými vlastnosťami ale aj chybami.
Podľa mňa je strašne dôležité nenechať vzťah upadnúť do stereotypu a treba sa stále snažiť a pracovať na ňom. To sa stalo aj v mojom vzťahu. Z mojej strany síce snaha bola, ale pre úspech musí byť snaha obojstranná. Keď ťa už partner berie ako samozrejmosť, tak to nie je bohviečo.
A čo sa týka prejavov lásky, to sa mi zdá trošku zvláštne, že po troch rokoch vzťahu ťa ani nechytí za ruku ani nepobozká. Ale každý vzťah je iný. Ty musíš najlepšie vedieť ako to medzi Vami je. Mne osobne by takéto veci chýbali. Ja potrebujem cítiť od partnera, že ma má stále rád a že som pre neho jediná.

Někteří lídé, co vás znají už dlouho oba, netušili, že spolu chodíte už dokonce 3 roky? Tak to se mi zdá divný až neuvěřitelný.

a říkala jsi mu, co si o tom myslíš?

luckylucky
Zamilovanost opadne časem a výstřídá ji stereotyp, ale z lásky se vytvoří pevné pouto kdy jeden na druhého nedáte dopustit. Nejenom že se na sebe můžete 100% spolehnout ale naprosto si důvěřujete a procházíte nástrahami a jejich řešení společně. To vás posiluje.

anniette
Dobrá rada. Něco na to bude. Ono je to hrozně těžký mu říct, že zrovna něco mám, ale občas je to zapotřebí. Myslím si, že když moc často klukovi dáváš jasně najevo, že ho miluješ a že jsi tu kdykoliv ve dne v noci tady pro něj, není to dobře. Protože mu potom nahráváš a on si může stebou dělat co chce(myslím tím mávat s tvými city).Většinou vždycky chodí kluk zpátečku.

Zlomená
Můj názor je (teda říká se to) ,ale plně s tím souhlasím, že v lásce vyhrává ten, co má rád mín! Znám to z vlastní zkušenosti...bohužel jsem to ale vždycky já kdo má rád víc a dojede na to, jenže já potřebuju dávat city najevo,ale na druhou stranu je potřebuju taky cítit z druhé strany, když to tak nemám , chřadnu, sice ne navenek,ale uvnitř skomírám, pak jednoho krásnýho dne se vždycky manžela zeptám, miluješ mě ještě vůbe? a on bud rekne, to je jasny prece a nebo, mam te rad, takže si myslím, že mě bohužel už dávno nemiluje, že mě má rád tomu věřím, ale bojím se toho, že se jednou někde zamiluje a mě a syna hodí z paluby a hlavně já si neumím dokázat žít už celj život bez lásky a tu jaksi nemám...

neblázni- nemůžeš přece žít s pocitem, že se někde zamiluje.....Musíš žít přítomností- přece nebudeš celý život přemýšlet co když...Tak stejně se to může stát tobě. Já prostě nad tím nepřemýšlým- musela bych se zbláznit. A až se to stane- tak se asi zhroutím (nemůžu mám děti), ale život půjde dál. Už jsem to zažila jednou....fakt si hezká ženská- netrap se věcma, které nemůžeš ovlivnit ....Je to zbytečné. Taky potřebuji cítit, že mě chlap miluje (a slyšet to), ale třeba u mě po 11letech to nemůžu čekat neustále- je potřeba to cítít (podle jeho chování a podle činů).

každá zamilovanost opadne, člověk procitne, už nemá růžové brýle, už nemá tu potřebu být pořád u toho jednoho pořád na blízku

každý znás v každém vztahu potřebuje mít svůj vlastní prostor - pro sebe, pro svoje nálady, pro svoje koníčky, pro to, být chvíli sám - není na tom nic špatného

stejně jako sexuální přitažlivost a frekvence bývá začátkem vztahu silnější, takový to - nikdy tě nemám dost, která časem opadá k jakému si sterotypu - i když pěknému

tak stejně tak je to s pocitem zamilovanosti - prostě takový ten stereotyp, kdy se na toho druhého můžu spolehnout, když vím, že mu na mě záleží, že je tu pro mě a já pro něj, že jsem jeho nejbližší přítel, důvěrník, . .

bohužel my ženy máme pořád tendenci projevovat svoje city tím - máš mě rád? miluješ mě? - potřebujeme to slyšet, potřebujeme důkazy, a to, že třeba večer usne na gauči u televize bereme - on mě nemá rád - kdežto muži to berou jako samozřejmost - bo jinak by s náma nebyli a našli by si jinou - dyť co jich všude chodí

smutné je to, že ta naše potřeba - projevovat city - může být mužům i nepříjemná, jako určitá naše nejistota, závoslost na nich - a který muž chce mít doma závisláka?

Holky a je normální,že u mě ta zamilovanost opadává po roku ?? Jako není to moc rychle? ...Máme krásný vztah, ale posl. dobou se mně zdá,že taková ta jiskra, ten pocit co jsem cítila už necítím. Vůbec nevím čím to je. Lepšího kluka si ani nemůžu přát, vím,že on mě miluje pořád stejně. City dává najevo, jak slovy tak činy. Ale já už si u sebe nejsem tak 100% jistá,že jsem tak zamilovaná. To mě štve, mrzí. Ale s tím asi nic neudělám. Chtěla bych to mít pořád takové jak ještě nedávno, nevim co se teďka tak změnilo. Ale už to opravdu cítím jinak. Myslíte,že je to normální? po roku