Odstranění Krčních Mandlí -Tonsilektomie

Ahoj, byla jsem na tom zhruba před 4 rokama, nechci strašit ale bylo to docela šílené, operace trvala snad hodinu, po vzbuzení krvácení, krev v puse, mírně to krvácelo, pak jsem měla trošku komplikace, protože mi to tam nějak prasklo tak jsem šla znovu na sál, kde mi to pálili jeste jednou a to už zaživa nemohli totiž dát zase anestezii, poté 2-3 týdny v nemocnici, při polykání šílená bolest, která ustupovala, zhubla jsem asi 7 kg což byla jediná výhoda, ale byla jsem jak anorektička pak jsem byla jeste 2 týdny doma, ted už 4 roky bez angíny a imunita o 100ˇ% lepší

Byla jsem loni v dubnu. Byla moje třetí celková anestezie, ale tentokrát porvé jsem šíleně zvracela. Za druhé, strašně to bolí, první tři dny člověk vůbec nemůže mluvit, asi po dvou dnech pomalu začneš pít, to taky bolí, kvůli těm strupům co budeš mít v krku. Tak ten 4. den se můžeš začít cpát zmrzlinou, to je jediné co na to opravdu pomáhá. Za těch 14 dní jsem jí snědla snad deset kilo Jinak po operaci jsem byla 3 dny na JIP a pak ještě další tři dny na norm. oddělení. Do školy jsem mohla začít chodit asi po 14 dnech. A ještě bych dodala že těch 14 dní budeš jen na té zmrzlině a kaši, popřípadě polévce. Nic tvrdšího, hrozně by to bolelo.

Byla jsem před 7 rokama, brali mi zároveň i nosní, takže parádička, krev jak z nosu tak z pusy První 4 dny jsem měla zakázáno mluvit, což jsem já blbka dost porušovala a pak jsem v noci nemohla spát bolestí. Celou dobu jsem měla na krku ledovej zábal a infuzi v ruce, skoro celej týden.
Ale přežít se to rozhodně dalo, v nemocnici jsem byla asi 10 dní, z toho celou dobu na tekutý stravě a máčených piškotech. Zhubla jsem asi 7 kg.
Pak jsem byla ještě týden doma a pak sem šupajdila do školy.

holky děkuji moc za poznatky..Nina Rii-tak to si zaživa vůbec nedovedu představit,to musel být masakr! Vanilka+Klára-a pomohlo Vám to do budoucna na imunitu?

Já jsem s imunitou neměla nikdy problémy, jen se mi dělaly hrozný čepy na mandlích, furt sem je vykašlávala, měla sem věčně plnej krk. Bohužel se v tomto směru nic nezměnilo, čepy se mi sice už nedělají, ale krk mám plnej pořád a hlenu nadbytek. Takže pro mě bohužel žádná změna, záleží, jaký máš přesně problémy.

Byla jsem v loni v říjnu. Nastoupila jsem ve čtvrtek ráno a v pátek v poledne jsem jela na sál. Já jsem šílený strašpytel co se týče doktorů. Jenže jsem měla od začátku minulého roku každý měsíc angínu a v dubnu také mononukleozu. Byl to děs, už jsem byla jenom zalezlá doma a nikam nechodila, jak mi bylo pořád zle. Dál to prostě nešlo. Zpátky k operaci. Probudila jsem se ještě dole na sále, dali mi infuzi a kyslíkovou masku. Na to, jak jsem pořád četla recenze, jsem se strašně bála probuzení a té šílené bolesti v krku. Asi jsem měla štěstí, šílená bolest se nekonala, bylo to nepříjemné, ale dá se to v pohodě zvládnout. Když jsem přijela na pokoj, ještě jsem svým spolupacientkám říkala, že mám chuť na svíčkovou. A spát se mi chtělo až večer. Infuzi na bolest jsem měla 2 dny. Pak Algifen, který opravdu pomáhal. K jídlu byly přesnídávky a jogurty, pak kaše, polévky a rozmixované maso. Propuštěna jsem byla v úterý. Doma mě začalo dost bolet v uších, tak do týdne to přešlo. Doktor říkal, že se to stává. Kdybych se měla podruhé rozhodovat, šla bych do toho znovu. Moc mi to pomohlo. A není nic důležitější než zdraví.

Určitě, byla jsem od té doby jen jednou nachlazená, před tím jsem měla každý druhý měsíc angínu

Já si z toho nepamatuju skoro nic. Odstraňovali mi taky krční. Bylo mi asi 5 let. V nemocnici jsem byla asi tak dva dni. Nebyla jsem v celkové anestezii, což mi později řekla mamka. Měla jsem na to jít ještě jednou, protože narostli znovu, ale rodiče nechtěli. To mi bylo tak 8. Možná víc. Pomohlo mi to na dobu tak jednoho, dvou let. Slyšela jsem, že v dnešní době už se to moc neprovádí tak nevim. Ale jinak s anginama, plícema, průduškama jsem si jako malá pěkně užila.

Ahoj všichni, jsem 6. den po tonsilektomii a hrůza, čekala jsem hodně, ale je to masakr!! Šílená, nesnesitelná bolest při každém polknutí a to beru 4x denně analgetika a kontinuǎlně leduji krk. Porod je proti tomu procházka růžovou zahradou. Nechci nikoho strašit, sama jsem před operací scháněla na internetu co se dalo, ale na to že nejsem žádná " fňukna" , tak už jsem z toho psychicky i fyzicky vyřízená, doufala jsem, že to nejhorší si odtrpím v nemocnici a pak už bude lépe, ale tím jak se rána hojí, tak je to ještě horší. Na operaci jsem śla z důvodu chron. zánětu mandlí s častou tvorbou čepu ( přítomný streptoc. pyogenes ), tím se uklidňuji- že by stejně dřive či později musely ven, tak aspoň to mám za sebou.
Všem hodně zdraví přeji
Eva

Hezký den všem. Když to tady pročítám, tak taky připojím své zkušenosti. Měla jsem opakovaně už x let angíny, minimálně 4 do roka, někdy i vícekrát, prodělala jsem i mononukleózu a měla i chronický zánět mandlí, špatnou imunitu, pořád jsem byla unavená, oslabená, nebylo dne, aby mě nebolelo v krku. Na operaci jsem byla minulý týden 17. 9. ve FN Hradec Králové. Nastoupila jsem do nemocnice už 16. 9., to čekání a odpočítávání do operace bylo šílený.....ráno jsem si, ještě než jsem vstala z postele, musela natáhnout stahovací punčochy, pak navléknout "anděla", naštěstí kalhotky jsem si mohla nechat . Cca 15 minut před tím, co mě odvezli na sál jsem dostala od sestry prášky, jeden na bolest, druhý zřejmě na uklidnění. Na sále mi nasadili čepičku, naprosto skvělá anestezioložka mě dokonce podporovala i psychicky, když viděla, jak se bojím.....řekla mi, co právě provádí....a pak jsem se vzbudila až na pooperačním pokoji. Moje první slova byla...hleny....museli mi dát kyslík, abych mohla dýchat, protože jsem byla hrozně moc zahleněná.....dostala jsem rovnou kapačku proti bolesti, na krku ledový obklad.......pak jsem tak pospávala.....potom jsem asi jako reakce na narkozu jednou zvracela, tak jsem ihned dostala další kapačku...glukozu, pak mi bylo fajn už, bolest zase až tak strašná nebyla, spíš byly nepříjemný ty hleny. Byla tam moc hodná sestřička, ležela jsem tak asi 4 hodiny, než mě sestra přestrojila z anděla do normální košile, zkusila jsem i pít a pak mě převezli na pokoj. Sestra se mnou šla ještě na wc, protože samotný vás nepustí. Dostala jsem pak další kapačky na bolest a večer ještě jedny, taky jsem ten večer snědla dokonce čokoládový termix. Co tu čtu, tak musím teda za sebe říct, že jsem měla asi štěstí a zase až tak ukrutný bolesti jsem neměla, bolelo to spíš jako horší průběh angíny. Druhý den už jsem dostávala Algifenový kapky, který tedy působí dobře a taky druhý den ráno na vizitě mi doktor řekl, že nemám ani žádný otok a zda jsem vůbec byla na tom sále, že je to neuvěřitelný, takže jsem měla asi opravdu štěstí. Ten třetí den to trošku bolelo, ale né moc, hlavně při polykání, ale důležité je hodně pít, což mě sestry teda nutily o sto šest, jinak bych musela mít kapačky. Domu mě pustili 22. 9., dnes je to týden po operaci, řekla bych, že bolesti mám o trochu větší, než v nemocnici, ale beru i doma Algifen, takže se to vydržet dá. Nejhorší co na tom celý bylo a je, že se nemůžu najíst ničeho normálního, dala bych si maso, chleba......ale o to víc si to vychutnám potom. Nevím, za jak dlouho se to zhojí úplně, ale už aby to bylo. Takže, kdo váháte jestli na operaci jít nebo nejít, tak neváhejte, bolí to, ale není to nic, co by se nedalo vydržet a taky sice někdo na to nevěří, ale je lepší jít na operaci po úplňku, kdy měsíc ustupuje, opravdu se to hojí líp.....doktoři se opravdu divili, jak se mi to skvěle a rychle hojí. A jestli můžu doporučit, tak doporučuju i FN v Hradci Králové....tam "nejsou" sestry, ale normální ženský s lidským přístupem a to vám pobyt v nemocni hodně moc zpříjemní.