Odjezd domů bez doprovodu - po augmentaci

No já si taky před zákrokem říkala, že bych to zvládla i sama, ale teď jsem 6. den po augmentaci a cestu domu bez auta a manžela bych rozhodně nedala! Už jen to, že bys neměla tahat tašku s věcmi, co budeš s sebou mít. Pak mě to v den propuštění ještě dost bolelo, chodila jak zpomalenej film a Quasimodo v jednom😀 Jeli jsme domů z kliniky z Prahy, což jsme měli cca 2,5 hodiny a ještě v Praze jsem se v autě pozvracela🙈 Už od rána mi nebylo dobře od žaludku (nejspíš následek narkózy nebo opiátů, co jsme dostali na noc). Dost se mi i motala hlava a byla jsem celkově slabá. Dojít někam na metro, pak do vlaku, bych teda rozhodně nedala. Nemůžeš se nikde chytit a přitáhnout, podržet, někomu dělá i problém zatahnout za kliku od dveří. Kor když to budeš mít pod sval - taky mám. Teď 6. den jsem už bez bolestí a zvládám skoro vše, ale první 2-3 dny byly docela náročné - prostě pooperační stav. Doporučuji sehnat kohokoliv, aby pro tebe přijel nebo alespoň doprovod tou cestou domů vlakem.

Reaguji na Nevimjakynicm: Teda to mě děsíš. Cesta vlakem mi přijde pohodlnější než po rozhrkané D1. Hlavně ale nemám komu říct, nikdo o tom neví. Každopádně děkuji za informaci.

Reaguji na niccky: No já si taky myslela, jaká to bude pohodička Známé instagramérky všude popisují, jak to skoro nebolelo a jak už od druhého dne mohly dělat téměř vše, ale já teda první 2-3 dny byla odepsaná A mamka, která pracuje ve zdravotnictví, říkala, že se to dalo čekat, že člověk po operaci a kór celkové narkóze nemůže být druhý den jak rybička. No myslím, že i vlak umí dost ,,drncat" a každý tento pohyb b autě byl pro mě horor a nerada bych teda, abych tu nepříjemnou cestu domů se mnou sdíleli cizit lidi v kupé I sezení ve vzpřímené poloze docela bolelo, musela jsem si v autě trochu zklopit sedačku. Musíš myslet na to, že budeš prostě po narkóze, která je pro tělo záhul. Ja měla i v papírech ,,nakazaný" doprovod domů a 24 hodin, aby se mnou někdo byl. Ale rozhodně tě nijak nestraším! Po císaři jsem se cítila o poznání hůř a bolelo to víc, ale i tak dny po augmentaci nebyly nic příjemného.

Reaguji na Nevimjakynicm: Aha. A kde jsi byla? Jakou velikost sis nechala dát?

Reaguji na niccky: Byla jsem v Premier Clinic u Dr. Zárubové a mám Motiva 285 ml demi profil pod sval.

Reaguji na niccky: Já jsem to měla úplně stejně. V Praze pod sval a na druhý den vlakem domů. Metro určitě vynechej, je to hodně chození. Zavolej si taxi nebo uber na vlakové nádraží a ve vlaku nějakou lepší třídu. Jela jsem takto 3h a bylo to úplně v pohodě.

Reaguji na HoneyL: Obdivuji a nechápu 😀 já bych to bez doprovodu určo nedala. Buď to by to se mnou cestou seklo nebo by mi ten vlak, díky mojí šnečí bolavý chůzi, ujel😀 A ještě bych pozvracela spolucestující v kupéčku😂

Reaguji na Nevimjakynicm: Určitě mě zachránily léky na bolest, které jsme dostala hned po operaci Doma už jsem si nic nedávala a pak jsem nemohla ani vstát z postele x dnů.

Reaguji na niccky: Jo a nebrat s sebou nic těžkého, opravdu vůbec. Já měla jen čisté prádlo, ponožky a kartu na zaplacení. A telefon Po operaci se každý gram pronese.

Reaguji na HoneyL: Tak já měla v sobě taky léky na bolest, doma jsem je brala ještě asi 3 dny, ale třeba zase vstávání z postele mi takový problém nedělalo. U každého je ta rekonvalescence prostě jiná no.

Reaguji na Nevimjakynicm: Holky, děkuji za rady, moc jste mi pomohly a dám na vás a raději na cestu vlakem zapomenu. I když HoneyL cestu v pohodě zvládla.

Bez doprovodu je to kokotina, fakt. Už jen to, že neseš nějakou tašku, v tramvaji - metru - vlaku - busu ..., někde se musíš držet, pokud máš první zvětšení pod sval, tak to opravdu nesnesitelně bolí, ať si každý říká co chce, těch prvních pár dní není příjemných. Zvaž někoho hodně spolehlivého, kdo by s tebou aspoň jel, ať nemusíš tahat tašku. Z každého kila je deset, když svaly bolí. A neumíš si představit, na co na všechno potřebuješ prsní svaly. Já byla a jsem stále v kondici, neměla jsem problém se zvedat z postele a stejně cesta autem pouze přes Prahu nebyla dvakrát nic moc ..., každý hrbol, každý retardér auuau

Reaguji na Gandalf: Jasně, chápu. Již jsem psala, že na cestu vlakem zapomenu. Děkuji za informace. A jak dlouho jsi měla tak velké bolesti? Co vstávání z postele? A dělání drobností v domácnosti - př. obléci se, vzít něco z kuchyňské linky, uvařit atd.?

Po první augmentaci mě to fakt bolelo děsně, dokonce se mi spustilo mlíko .., ačkoli synovi byly v té době 4 roky. Zvedání mi problém nedělalo, aktivně cvičím a břicho posiluju hodně. Musela jsem si zkřížit ruce na prsa a jakoby si je podržet a sednout si, a to šlo OK. Pamatuju si, že jsem pracovala stylem - lokty u těla. Tzn. když jsem vyndavala nádobí z myčky, tak z myčky na linku, pak jsem si stoupla na židli a z linky uklízela nahoru talíře a tak. Už si nevzpomínám, jak dlouho tohle trvalo, týden, deset dní ..., ale v levém byl zánět jak jsem psala, tak by bez toho třeba bylo lépe už dřív. Po třech týdnech jsem u oktávky nebyla schopna jednou rukou zařadit zpátečku - toto si pamatuji opravdu přesně .... Oblékání šlo, ale pomaleji.