Odcizení, ochladnutí ve vztahu

Nie som tá najoprávnenejšia vyjadrovať sa k téme "vzťahy", keďže mám málo skúseností, ale tuprítpomné zrelšie a "oťukané" kolegyne by iste povedali, že vzťahy nie sú prechádzka ružovou záhradou a že kvalitný a šťastný vzťah sa nedeje automaticky, ale vyžaduje úsilie od oboch partnerov.

Akýsi sociológ sa raz vyjadroval na margo rozvodovosti v ČR, kde sa rozpadá každé druhé manželstvo, že v dnešnej dobe pripadá (mladým) ľuďom pohodlňejšie zo vťahu rýchlo vycúvať, ako na ňom pracovať. Veď svet je plný príležitostí, iste si nájdeme krajšieho, lepšieho atď ako ten stávajúci.

Tým som chcela povedať, že ak nám na vzťahu záleží, je potrebné na ňom priebežne a usilovne pracovať.

Reaguji na Klarisak: Mám to naprosto stejně...a přitom mi přítel nic neudělal, neublížil...jen já cítím, že takhle nechci žít něco mi chybí.....Rozchod zatím taky neplánuju, přece jenom to bude složitější...máme nový byt, já bez něho hypotéku neutáhnu...prostě je milion věcí co mě s ním svazuje a já jsem z toho nešťastná....a taková to byla láska....těžce vybojovaná...jsem zmatená sama ze sebe....Někdy nesnesu jeho doteky, rozčiluje mě když mě chce políbit....hrůza...nevím jak z toho ven...možná je to nějaká přechodná krize, ale nevím...a u mě je ještě problém v tom, že do tohoto stavu se teď někdo objevil, kdo je ke mně pozorný, s kým je mně hrozně dobře i když je strašně daleko, ale pořád si voláme a píšeme...nevím....stojím teď před obrovským rozhodnutím a vím, že se budu muset nějak rozhodnout! Ale mám pocit, že moje srdce je už někde jinde...

Prožívám to samé,jen s tím rozdílem,že u mě je to manžel.Nesnesu,aby mi dal pusu a zrovna včera,když se nade mnou naklonil,aby si vzal mobil,celá jsem ztuhla,jen aby se mne nedotkl.Vůbec nevím jak dál.