Nízké sebevědomí u mužů, jak ho zvednout?

Bohuš
a neděláte si spíš problém sami. Dlouhý sex nerovná se dobrý sex...to máte v sobě zakořeněné oba, asi, a je to blbě....Dobrej sex může trvat i minutku

daty
nejsem proti minutovému sexu,ale kdzž je jen ten....nevím,ale asi by tě to taky nebavilo,nejde mi ani tak o ten čas....jde tady spíš oto,že nekomunikuje,nechce to probrat,vždycky to skončí utoho,že si mám někoho najít,že je neschopný....mě by ani nevadilo,že je to krátký sex ale neí ani kvalitní,je nervozní a přenáší to i na mě a pak je to oničem,řešení neznám....

Ke zvedání sebevědomí mužům.................Ve svém okolí zmám několik žen, které tuto "chybu" udělaly.............a byly vyměněny za mladší model. Takže já sebevědomí nezvedám...........

taky smutná pravda

Ono, postav se do jejich pozice. Jsi nesebevědomá a tvůj milý ti začne říkat, jak jsi úžasná, skvělá, nejlepší, krasavice k pohledání................ časem tomu uvěříš, staneš se sebevědomou. Ale pak si uvědomíš, že vedle sebe nechceš mít někoho, kdo tě viděl v době, kdy jsi byla zamindrákovaná až běda!

Ppojistka

Tak já se můžu pochlubit stejným problémem. Můj přítel má také velmi nízké sebevědomí. Problémy tuším v dětství. Jeho otec matku bil a dítě nechtěl...nakonec se zabil...spáchal sebevraždu. Mého přítele to hrozně poznamenalo...strašně se snaží nebýt jako otec a přitom si vůbec v ničem nevěří. Myslím že je to tím že dítě už jako malé vycítí jestli je chtěné nebo ne. Měl hrozně velké komplexy..nejen ze vzhledu ale úplně ze všeho. Vždy mi říkal že na tak krásnou a úžasnou holku nemá. Už jsme spolu rok...nějaké komplexy jsme vyřešili- hlavně problém v sexu(prostě to nešlo a já si myslela že se mu prostě nelíbím)- to jsme vyřešili a pohoda. Určitě je důležité s ním o tom mluvit...naslouchat a zkusit se vžít do jeho situace a vyvodit proč co dělá a tak. Hodně nám to pomohlo. Už má podle mě o dost vyšší sebevědomí ale nikdy to nebude úplně....stačila by malá věc a položilo by ho to. Hrozně ho miluji a chtěla jsem to řešit a podle mě jsme to vyřešili jak nejlépe to šlo. A taky jak už tady holky psaly...musí se chlapovi dávat taková ta opora....že ho podpoříš ve všem...pak hodně chválit a vynášet do nebes jak je třeba v práci úžasný a tak....a co hodně dělám...věším se na něho...všude...prostě se nejenom držíme za ruku ale já si ho k sobě neustále přitahuji a dělám různé blázniviny které mu ale hodně pomáhají...vidí že mám o něj zájem a je vyrovnanější.

Tak u toho mého je to pravda....ale obecně...nemělo by se to dělat ale já mu vždy řeknu jaký byl bývalý a jaký je on...jak je prostě úžasný...jak je daleko lepší v posteli....a v práci....a v životě celkově.... Jemu to taky hodně pomohlo...jako srovnat ho a přitom ukázat jak je daleko lepší. Neříkám že je to správně...mnoho chlapů srovnávání nesnáší ale u přítele se tím dá dosáhnout mnohého. A postel je dost důležitá....když jsme měli problémy a nešlo to tak mi taky vždy říkal jak je neschopný a že si najdu někoho lepšího a tak...ale rozdíl je že on to chtěl řešit. Promluvili jsme si o tom...jak to mám ráda...jak by to chtěl on...bylo to těžké tuším že až po půl roce jsme spolu vůbec začali spát a to ještě to šlo zezačátku ztěžka. Taky je dobré v něm rozvíjet fantazii...jako třeba jen o sexu mluvit...a co bys dělala a nutit ho aby reagoval a vymýšlel...ono časem se mu bude chtít tohle realizovat a spadne z něj stres.

Tak u nás je to trošku jinak...mi se minutky líbí...nejlépe někde v přírodě nebo na veřejném místě...on je zase romantik a trápil se tím že dlouho nevydrží a tak...záleželo mu na čase. Přitom mě daleko více uspokojí když do mě chvíli pořádně "buší" než kdyby mě žmoulal půl hodiny Takže určitě si musíte promluvit...

V každém z nás dřímají bloky z dětství, nezpracovaná traumata, které jmse odsunuli dozadu a nechceme na ně myslet, jenže se nám to hromadí a i když už jsme na tyto nepříjemné situace dávno zapomněli, máme je tam a "něco" nás blokuje, z toho pramení komplexy méněcennosti, malé sebevědomí atd. A stačí, aby do nás rodiče " s láskou" rýpali větama typu:no podivej se na sebe, jak vypadáš, jsi tlustá,malá,hloupá,ty si nedokážeš ani najít pořádného chlapa.../a nejen v dětství,ale i v dospělosti-můj táta takový je/...no a pak se to rozjede, začneme na sebe pohlížet tak, jak nám to oni říkají, i když nejsme zdaleka tak tlustí,blbí,neschopní, začneme si to o sobě myslet a tělo se nám začne přizpůsobovat. V sexu je to taky tak:pánovi se 2-3 x nepodaří, byť je to banalita, tak začne být nervozní z toho, že zase selže, no tak selže...a pak věty typu najdi si někoho jiného, já stojím za nic, jak píše Bohuš, jsou na denním pořádku.
ppojistka
Ono je velice těžké poznat, z čeho to pramení.Mám podobný problém, lidi si o mě myslí že jsem v pohodě,ale vevnitř úzkosti,strachy...hodně mi pomohla kinezioložka, je to záležitost dlouhodobá, musí si chtít pomoct člověk sám, musí být ochotný s tím něco udělat, něco změnit. Moc ti držím palečky, ať se to podaří!

tohle je fakt smutný, ale zase na druhou stranu, lepší když odejde hned, než až po dvou dětech... protože pokud je někdo tak omezenej a nevidí si na špičku nosu a neocení, když při něm někdo stojí "i ve zlym", a naopak ho opustí, tak u takovýho partnera neni o co stát...
i na mě zabírá chvála, taky jsem měl spoustu mindráků a některý už jsou v pohodě... člověk často vidí úspěchy jiných, ale svoje vlastní úspěchy nějak přehlíží... takže je fajn, když na moje úspěchy mě někdo upozorní a já osobně to vnímám tak, že potom se snažim ocenit úspěchy i své partnerky, a zvedáme si sebevědomí vzájemně ale pouze pokud je to myšleno upřímně, protože mazání medu kolem pusy nemá dlouhodobý efekt...

prostě jsou takový, co tak málo vydrží, i průměr je počítám, myslím si že 7 minut, jedině nějaký techniky k oddálení, ale nejsem si jistá, jestli to pomáhá u všech

kamarádka měla jednoho a to bylo tam zpátky tam a konec, snažila se o nějaké do oddálení, jenže on nechtěl, taky měl nízké sebevědomí a taky to byl úspěšný pan P a ještě ke všemu dost pěkný

Můj přítel, když jsme se poznali měl taky velmi nízké sebevědomí, co vím tak to bylo hlavně díky tomu, že měl vždycky smůlu na ženský a většinou potkal nějaké "vyčůrané" slepičky. I v sexu to ze začátku bylo neslavné, bylo vidět, že se na to moc soustředí, aby nezklamal a pak to vůbec nešlo. Poměrně rychle jsme spolu začali bydlet a šlo to jenom k lepšímu, já ho často chválím, říkám, jak mu to sluší, že je šikovnej když udělá to a to, že se mi to milování s ním moc líbí atd...a opravdu to pomáhá! Za těch pár měsíců co spolu bydlíme se situace zlepšila o 100%, o sexu mluvíme otevřeně, on si sám řekne, že na to má chut, dřív to bylo tak, pokud jsem nezačala sama, tak nic nebylo...takže moje rada zní (a nejen má, jak je vidět), chválit, chválit, chválit

Nízké sebevědomí mého muže vedlo k žárlivosti.Žárlí na všechno,že mám přátele,koníčky,že mi to sluší,že jsem spokojená,že se se mnou děti baví atd.Je to nekonečný kolotoč,vysvětlování.Vše se na chvíli zlepší a pak zase scéna.Už jsem z toho unavená.