Netypické zaměstnání aneb Pryč ze stereotypu

Holky,
a nebojíte se, když takhle začnete dělat práci mimo svůj obor, že se pak budete hůř vracet do toho, co jste skutečně vystudovaly? Obzvlášť s tím právem je to podle mě dost problematické. Já bych taky zkusila i něco jiného, chtěla bych si užít (hlavně mě to hrozně moc táhne k té letušce), ale právě mám strach, že už se buď nikdy nevrátím k tomu, co jsem vystudovala a kde bych třeba měla daleko větší potenciál, nebo že v tom svém oboru rozumově zakrním a potom budu mít daleko horší rozjezd.

DanielaM Tak upřímně, toho bych se teda nebála. Problém je, že když vyjdeš školu je dost problém na normální zaměstnání vůbec narazit, mám kamošky, co rok a půl od státnic jsou na pracáku, ne třeba pořád, v mezidobí měly třeba brigádku nebo tak, ale žádná sláva. Nikdo není zvědavý na teoretické znalosti, které ve valné míře VŠ nabízí, každou firmu zajímá praxe, kterou absolvent víceméně nemá, takže odjezd do zahraničí je východisko, jednak skrz lepší peníze, skrz zdokonalení jazyku (co si budem povídat, aj je vyžadovaná všude) a taky právě na přečkání ne úplně úžasného období pro start pracovního procesu (nejen díky omílané krizi, ale i nedostatku prac. míst, špatných platů) a zahraničí se jako praxe skví v životopise líp než kolonka 07/2010 -09/2011 Úřad práce Zlín, např.

záleží ale taky na tom, jaká to je praxe a co člověk studuje. Pokud studuju práva a budu v zahraničí hlídat děti, tak si myslím, že to zaměstnavatele zas tak moc nenadchne. V tom právu zase cizí jazyk ani není tak úplně důležitý, pokud člověk nechce dělat třeba mezinárodní právo nebo právo EU. V tomto případě je bude zajímat třeba nějaká (i neplacená) praxe na soudě nebo u advokáta během studia nebo po škole. To, že bych odjela do zahraničí, mi situaci moc nevyřeší co se týče zaměstnání, protože když přijedu, ten problém s prací tady bude opět a já stále budu bez relevantní praxe a ještě třeba o 3, 4, 5 let starší, bude čas na děti atd. a já nebudu mít ani tu tříletou koncipientskou praxi např. na advokáta.... nevím. Sice mě to taky hodně láká někam odjet, ale tohoto se bojím. U právníků je to obzvlášť těžké. Ale možná to jen já moc řeším

tohle jsem řešila před pěti lety. taky se mi nechtělo nikam do kanceláře hned po škole a zahrabat se jako kariéristka v praze. a tak jsem odjela studovat školu do dánska, nic tam teda nevyděláš, ale je to zadarmo - hrazené dánskou vládou. viz. ubytování a jídlo je ve škole a kurzy jsou různé od sportu až umění. vlastně to není ani taková škola, spíš delší tábor, hlavně nečekat bůhví jakou úroveň (ale to taky záleží na škole). já chodila na keramiku a fotografování. super strávený rok. jen jsem se teď dívala a už je po deadline na podzimní semestr.
jinak teď na léto je super ta delegátka nebo animátorka. a nebo můžeš i zkusit vodit turisty.

Zajímalo by mě, jestli jste si někdo v poslední době takovou zajímavou práci našel... přítel hledal práci, anglicky umí excelentně, je extrovertní, trhlý, bral by cokoliv, zajímal se o průvodcování, zájezdy, hrady, kancl práci, atd. - jenže je krize a tyhle místa, pokud jsou, tak jedině přes známé
V dnešní době je podle mě úspěch najít práci, která vůbec uživí, na zábavnost kouká jen těch pár lidí, co si vybírat díky vzdělání, žádanému oboru a zkušenostem mohou.

jejda, to jsem nečekala, že se tady tolika lidí chytne

DanielaM
mně je jedno, že nebudu mít praxi, nechci práva dělat. znechutily se mi. samá kariéristka, když kouknu na kteorukoli státní zástupkyni, tak hrůza, samé tvrdé ženy a ambiciózní muži. praxe v AK byla strašná, nedokázala jsem ani uvěřit, jaké problémy jsou si lidi schopni vytvořit a jak je pak řeší. právní systém je v troskách. prostě brrrr.

kdyby bylo nejhůř, naši mají firmu, a v ní je opravdu hodně práce. jen tam nechci rovnou, protože bych ráda mezi lidi, nasbírat životní zkušenosti. nemusí být nutně v oboru. člověk, co vyleze školu, je tele, ať toho ví sebevíc. o mezilidských vztazích v zaměstnání a čeho jsou lidi schopni, toho ví málo.

to je právě to...kde hledat. asi musíš mít štěstí nebo potkat správného člověka...nebo obojí. a riskovat.

Juuuuu, to já bych taky moc ráda dělala něco netypické. Ale je fakt, že člověk musí mít známosti, nebo fakt doboru prax. Ach jo, je hrozný pocit, když si představím, že o tom můžu jenom snít.....aspon zatím

jj, bohužel takových 95% lidí dělá práci, která je nebaví a opravdu minimum má práci jako koníčka.
Myslím si, že když člověk delší dobu pracuje v zahraničí, tak to pak budoucí zaměstnavatel uvítá, hlavně co se týče jazyka (kde je potřeba cizí jazyk, tam dostane takový uchazeč často přednost).
Ale jak píše imoen, taková zajímavá neobvyklá práce asi taky nebude na celý život, člověk pak musí myslet na rodinu a řešit výdaje atd.atd.
bobkova
to je super nápad, taky jsem už slyšela, že existují např. různé programy Evropské unie, díky kterým je možné pracovat nebo studovat v zahraničí a oni všechno hradí, ale právě nevím, kde hledat a informovat se...

Ještě mě taky napadla jedna věc, jak se nezařadit do takového toho stereotypního života docházení denodenně do práce atd. - a to, začít podnikat. Jenže na to já nemám odvahu a absolutně ani představu v čem podnikat.

Tak třeba na Karlštejně se vypisují konkurzy na průvodce každé jaro...
Jinak průvodcování je super práce, žádný stereotyp, člověk se seznámí s fajn lidma z celého světa, procvičí si jazyky...

imoen
Když máš takové vzdělání a umíš anglicky, co tak vyjet na nějakou stáž jako jsou třeba v medicíně lékaři bez hranic. Určitě Uniceef nebo jiné celosvětové organizace potřebují takové lidi jako jsi ty. Určitě bys mohla využít svého vzdělání, navíc bys zjistila, jak právní věci fungují třeba při humanitárních misích. Vím že i univerzity pořádají pro absolventy stáže např. Africe nebo Indii. Ale to mě jenom tak napadlo...
Protože na takovou činnost už nikdy nebudeš mít podmínky takové jako píšeš že máš ted.
Já být tebou, tak se porozhlédnu v této oblasti.
Získala bys navíc obrovský rozhled a myslím si taky i kredit když se vrátíš.

http://www.dobrovolnici.cz/prilezitost.php?id=1312

to mě napadlo jenom namátkově, většinou tyto práce slouží jen na pokrytí nákladů, ne na nějaké ušetření peněz, ale jako zkušenost to může být neocenitelné.

http://www.osn.cz/otazky-a-odpovedi/?id=5

to jsou jenom takové nápady.

přesně to teď řeším. chtěla bych se po mateřské vrátit do práce a nechce se mi do kanceláře... už zase... nápad bych měla, ale furt mi vrtá v hlavě, co když do toho jen vrazím kupu peněz a pak nic... takže zatím sbírám odvahu.
eva60 tohle je taky super nápad, co jsem chtěla vždycky vyzkoušet, ale nevyšlo to. takže si to zatím schovávám do důchodu.

taky mě ještě napadlo jedno zaměstnání v zahraničí. a to v nějakém service center. já pracovala ve phillip morris polsko krakow jako zákaznický servis pro český trh. takže jsem zvedala telefony a odpovídala na otázky zákazníkům v češtině. a hlavně na tu moji pozici oni hledali někoho asi rok... takže se mnou udělali jen pohovor po telefonu a hned mě vzali. stačilo mi to vydělat na živobytí v krakowe bohatě, práce teda nic moc, ale zase jsem se nestrhala. tak zkusit velké firmy, jestli někde v zahraničí nehledají rodilého mluvčího češtiny.

Já souhalsím s Imoen. Zažila jsem fantastickou advokátku, ale na tuhle jednu připadlo pět šílených. Já rozhodně nechci dělat 13 hodin denně, víkendy nevíkendy...papírování toho samého furt dokola...Kdo říká, že se nutně musíme do oboru vracet

Já bych asi nejvíc chtěla dělat průvodkyni, jenže v Itálii a Italsy teda neumím ani Á.

Evo - to zní zajímavě, ale právníci bohužel v zahraničí potřební moc nejsou, Právo je stát od státu hodně odlišné Hlavně tedy to evropské od afrického třeba

na tom až tak nezáleží. každý může stavět nemocnici nebo učit angličtinu ve škole. mě právě angličtinu učil jeden američan, zaměstnáním snad byl inženýr, to už si nepamatuji... a ten v důchodovém věku, když ho doma už nic nedrželo, odjel na rok do afriky a učil angličtinu. jedna známá pomáhala nějaké dobročinné organizaci stavět v africe školu a vůbec to nesouviselo s tím, že je vystudovaná ekonomka.