Nespolehlivost - existují ještě spolehliví lidé?

Tohle mi párkrát udělala kamarádka, pak přátelství skončilo.... dávala přednost příteli a já vždycky trčela jak trubka na smluveném místě, vždycky řekla, že nemůže, až když jsem jí volala, kde je.......... jinak se s nedochvilností stále setkávám, ale asi s tim nic neudělám, prostě u lidí, u kterých to vím taky dorazim později!

Také mi nespolehlivost vadí,i když jsem občas nespolehlivá sama k sobě - něco se mi nechce, ale musím to udělat, tak si řeknu, že nemusím, že musím jenom umřít a nechám to tak Ale co se týče druhých lidí - ani bych si to nedovolila už kvůli úctě k nim. Já bych se teda cítila hrozně, kdybych tohle měla udělat, ale zase si tak říkám... možná bych to i udělala někomu, na kom mi vůbec nezáleží, ale že bych ho pak takhle tahala za nos, to bych asi taky neudělala. Tak ti já nevím, chovala se už někdy takhle? Jak dlouho jste kamarádky? Možná jí do pátečního programu vlezlo něco "zábavnějšího", a tak tě takto odbyla, moc se mi nechce věřit, že by zapomněla na to, že se má učit v pátek odpoledně místo toho, aby oslavila svoje narozeniny.

Troufám si o sobě říct, že jsem hodně spolehlivý člověk a to co udělala Tvá kamarádka by mě v životě nenapadlo
Musela by se hodně snažit, abych si s ní ještě někdy vůbec dala sraz. Opravdu by mě to naštvalo! Ani nechci myslet, že by se mi to někdy stalo!
V dnešní době mobilních telefonů je zavolat a omluvit se to nejmenší.
Nesnáším čekání a všude chodím tak o deset minut dříve Když už se jednou za rok zpozdím - max. tak 15minut, hned beru telefon a volám....

Existují, ale je jich zoufale málo. Já teď mám snad prvně v životě opravdu spolehlivého přítele: chodí na minutu přesně nebo naopak ještě s drobným předstihem (a to má fakt moře práce, nechápu jak to dělá, že to vždy tak stihne), na čem se dohodneme, to platí, nikdy nic neodsune ani nepřeloží, sám myslí na všechny svátky a narozeniny příbuzných apod.
Pak mám ještě dvě takové kamarádky (bohužel obě žijí daleko ode mě).
Ale to je všechno: v práci mám třeba 30 kolegů a za naprosto spolehlivého bych neoznačila ani jednoho, stejně tak ostatní moje kamarády apod.

Tak za toto bych ji okamžitě poslala někam.. To je drzost... měla ti dát alespoň zavčas vědět, aby jsi nejezdila... Otřes... na facku.. Toto mi nějaká kamarádka udělat, tak by si něco nehezkýho vyslechla...

Reaguji na Kischona:
Co si "kamarádce" nakonec napsala ?

Tím by mě dostala, zejména, že si se musela prvně ozvat ty, kde je. Já když vidím, že už náhodou přijedu pozdě, hlásím to dopředu, ale toto. V dnešní době mobilů mi toto příjde sprostý a též bych se zamyslela nad naším "přátelstvím". V každém vztahu musí obě strany něco investovat a u tvé "kamarádky" to tak zjevně nefunguje. Upřímně se divím, že jsi jí rovnou něco neřekla, jsem klidný člověk, ale toto bych nerozdýchala.
Jo, občas mám taky pocit, že dochvilných lidí je málo a jsem ten blbec, který je všude ne včas, ale ještě před sjednanou dobou. S přítelem si např. sjednáme sraz mezi 15,00 a 15,15 a on vždycky příjde tu nejpozdější sjednanou dobou, já jsem tam samozřejmě ještě dříve a i po 5-ti letech si říkám - Co kdyby příšel taky dřív ne .
Jinak mívala jsem taky kamarádku, která prostě na sraz nedorazila, ale věděla jsem, že mám problémovou rodinu a párkrát jí to "odpoustila" (též to bylo ještě v době, kdy mobily nebyly běžné), avšak v určitou dobu už jsem přetekla a řekla jí na rovinu co si myslím, od té doby jsme se už neviděly. Čekala jsem na první krok z její strany, což se nestalo a tím mi ukázala jak o naše přátelství stojí.

Kamarádky jsme relativně krátce - 3 roky a nikdy tohle neudělala. Jsou věci, které mi na ní vadí, ale jak se říká - pokud máš rád svého psa, musíš ho mít rád i s jeho blechami. Snažila jsem se neřešit věci, do kterých mi nic není. a tenhle týden její chování mě teda už točilo ...Třeba peníze - ona stále nemá prachy, bere 12 000 měsíčně při škole, žije u rodičů a neušetří ani korunu, v půlce měsíce už si půjčuje a furt brečí, že nemá...půjčila si ode mě zase litr a v týdnu mi napsala, ať si teda vezmu do školy nazpátek, že mi chce vrátit ty prachy a má jen dvoulitr... Další věc šly jsme čtyři holky na zkoušku, kde bylo pravděpodobné, že se budou opakovat otázky...a ona: "Běžte první, a pak mi je nadiktujete." Tohle by mohla udělat kterákoliv z nás. Nic, šli jsme, zkoušku jsme udělali, otázky jí stroze řekli a odešli, nečekala jsem na ní. Zkoušku neudělala a přišlo mi, že je naštvaná na nás. A vrchol všeho, když jsem jí přála k narozeninám (jelikož to slavení 2x rušila, přesouvala, prostě jsem jí chtěla popřát), tak jsem jí dala balíček kosmetiky LUSH, chtěla jí strašně vyzkoušet, ale "není zazobaná jako já, aby si jí mohla dovolit (její slova)", tak jsem jí dala ten dárek a ani nepoděkovala a kapka přetekla, když mě nechala dojet do té Prahy...

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, potřebovala jsem se vykecat, protože se cítím zrazená, naštvaná a nevím, co všechno...

Já chodím všude většinou o deset minut dřív, kámoška a všichni ostatní o deset minut později. Nesnáším, když si něco domluvím, třeba že mi někdo půjčí knížku, co nutně potřebuju do školy a pak ji nepřinese. To mi posledně udělala kámoška a já pak místo učení lítala po Praze pro knížku, ale té jsemschopná to odpustit. Horší to je třeba se ségrou, od té doby co má přítele, tak nevím jsetli to co si domluvíme platí. přijde domů s tím, že přítel je pořád v práci, tak se domluvíme na nákupy nebo nějakou jinou akci, já předtím jak blbec od rána do večera dělám věci do školy, abych si udělala čas a v den, kdy máme jít, přijde ségra s tím, že přítel má volno a někam jdou (a není to tak, že by se jinak neviděli) a když jí řeknu, že jiný den zase nemám čas já protože musím něco udělat, tak sem samozřejmě špatná já.
Ale jinak většinou s nespolehlivostí problém nemám, na to že lidi chodí pozdě jsem si zvykla a když se něco ruší tak většinou napíšou včas.

Reaguji na LuUcy: Ještě nic, snažím se si to nějak sesumírovat a uklidnit se, protože mi to v hlavě vaří a asi bych nevolila zrovna slušná slova.

Přesně tohle mi teď dělá ségra, špatná jsem vždy já, i kdybych se rozkrájela.

Já bohužel musím přiznat, že spíš patřím k těm nespolehlivým, nebo nedochvilným (to spíš). Musím ale říct, že mi to fakt štve, vždycky se hrozně snažim být někde v čas nebo tak, ale čim víc se snažim, tim dýl přijdu...
A s tou nespolehlivotí je to podobně, prostě si něco domluvim, jenže bohužel mi pak do toho něco přijde, kolikrát toho mam tolik, že prostě zapomenu někomu napsat, že se něco ruší, ale většinou jde o nepříliš významné věci, které mohou běžet dál i bez mé účasti. Je mi to vždycky šíleně trapný a kolikrát už nevim, co psát, protože mi přijde, že si lidi dotyčné osoby musí myslet, že si vymýšlim. Když se jedná o něco důležitého - jakože vytáhnu kamarádku z jiného města ke mě a pak jí nechám někde čekat a vykašlu se na ni?! To ani náhodou, tohle bych nikdy neudělala a ta holka je pěkná potvora, že ti to nemohla napsat než si vyrazila na cestu. Já bych teda měla taky pěknej vztek, nemyslim si ale, že bych jí kvůli tomu úplně zavrhla to zas asi ne, jen bych vůči ní byla ostražitější

Reaguji na Chiqui:
Tak to budeš asi dost podobný případ jako moje kámoška, té to odpouštím, prostě taková je a je to vlastně její jediná závažnější "vada". Jinak to je ten nejúžasnější člověk na světě, prostě má pozdní příchody, zapomínání a to že jí do všeho vždycky něco vleze v rodině, její ségra je na tom stejně, ta mi pak nosí věci co mi zapoměla dát kámoška a já si pak proto pro ně jezdim až k nim

přesnost je výsada králů (já se podle toho snažím řídit) a to má dnes už málo kdo
No nevím, ale tvá ´kamarádka´ se zachovala dost divně! aspoň se mohla ozvat a říct, že nestíhá, že to odložíte na jindy.. a ne vyplodit takovou blbost a ještě tě nechá dojít do kavarny