Nepoznám, že jsem už přestřelila.

Ja nemám. Ale poznám to veľmi dobre . Tiež nerozoznám kedy je to priveľa.

Ono je to opravdu ošemetné, zvlášť, když víte. že lidé s nějakým postižením si někdy dokážou z toho dělat legraci. Jenomže, když si ji udělá někdo jiný, může být zle. Opravdu se nechci chovat jako hulvát, zvlášť, když jsem vždycky byla považována za neprůbojnou a bojácnou. Oni ti lidé, co se na návštěvách jen usmívají a doma nakupují. pomáhají, zavařují, uklízí a nesnaží se být vtipní, si fakt neudělají zle. Mně to ale nějak nejde.

radu nemám, ale znám to velmi dobře ze strany mojí starší chytřejší a krásnější sestry (je o 9 let starší a 20 kilo těžší). co se podruhé vdala, stal se z ní naprosto jiný člověk, co si myslí, že má vždycky pravdu, nejlepší názory a vůbec je nejlepší na světě. před svým druhým manželem nikdy nepřiznala svoje chyby z minulosti atd, i my máme zuákaz před ním cokoli zmínit. když vloni v únoru začalo jejich společné urážení, že za moje auto by se styděli (mám starýho mercedesa, oni starou octavii), že máme hrozné bydlení (bydlíme provizorně ve dvougeneračním domě s mamkou, čekáme, až postavíme), že by neměnili svoje děcko za moje (která matka by tohle udělala?), on si umyje lžičku právě vytaženou z kredence a jiná ponižující gesta a řeči, udělala jsem čáru v září a řekla jí, co si myslím. teď je situace taková, že se nebavíme, protože pohár přetekl a s.rát na hlavu si nenechám. ani od svojí sestry, o které se v bývalých zaměstnáních hovoří, že je uvědomělá, uvědomělá až moc. od toho podzimu tady nebyli za mamkou a mám pocit, že sestra to vidí tak, že jsem ji já vykousala z baráku. je to na dlouhý psaní, těch urážek a připomínek bylo tolik, že jsem jí to musela říci.pak jsem volala i švagrovi, ten mi akorát sdělil, že ty vztahy už nikdy nebudou takové jak předtím. tím to v podstatě ukončil a já už nemám snahu o nápravu, ani mě to už nemrzí. radši budu bez sestry než se s každým jejím příjezdem bát, co se jim zase nebude líbit. urážkou mojí dcery to vyvrcholilo a já musela. takže ono je lepší si hubu vypláchnout předtím, než se něco blbýho řekne. následky můžou být fatální.

jak tohle můžou říct, klasika, německá kvalita, starý mercedesy jsou fajn stylovka, měli jsme piano i 124 a hrozně ráda jsem se v nich vozila
no ale o to samozřejmě nejde, jinak to znám, zažívala jsem nedávno tohle se švagrovou a taky, pohár přetekl, řekla jsem svoje a od té doby vztahy na bodě mrazu, taky má za to, že jsem jí vyštípala z baráku a ještě navrch ukradla bratra.
S některejma lidma se nedá no...
Jinak pro Vosmajdu, na komentování zdravotního stavu opravdu pozor, já jsem například vždycky byla ekzematik, a beru to tak, že já o tom mluvit smim, ale jak slyšim slovo ekzém od někoho jinýho, nedejbože v souvislosti se mnou, to bych vraždila.

Asi Vás napadne, jak vůbec přijdu na to, něco takového říct. Zvykli jsme si totiž s manželem všelijak vtipkovat, dost cynicky. Jenomže to je pro zdravé. Jednou jsem narazila i u něho, bylo mu totiž opravdu blbě, a ta poznámka byla fakt trapná. Jinak bych se potřebovala (a nevím, jestli i chtěla) chovat jemněji, trpělivěji, prostě jako žena. Ono se to ode mě chce, zvlášť teď, když maminka stárne. Jinak narážela jsem stále něčím, to bylo s tchyní, s tchánem, švagrovou.

Reaguji na Ellenuschka: oni oba tohle říkají proto, že jsou nejchytřejší a ostatní jsme hloupí a bez kapky vkusu. přítel mi za dva týdny pojede pro nového mercedesa, to nedají, jestli vůbec ještě někdy přijedou. stejně si najdou něco, čím budou rýpat a ukazovat svoji pravou tvář. hrají si na dokonalou rodinu, přitom oba nezávisle na sobě, za svými zády, nám řekli, v době, kdy jsme se bavili, že nebýt jejich dítěte, tak se rozvedou. já už to neřeším, zůstanou pokrytci. taky v tom vidím závist, protože oba jsou na prachy, já je mám taky ráda, zvlášť teď, kdy mám dítě, je to taková jistota. začalo to všechno v době, kdy jsme koupili pozemek za zhruba stejnou cenu jako je jejich byt. to si spočítali, jak na tom jsme. mamku to trápí, ale už jí taky nechce lézt to zadku. to dělala do min. podzimu, ale taky to začala vidět jinak, jak se oni chovají. tak, a je to venku, je mi o hodně líp . dávám si hodně pozor na to, co komu a kdy řeknu. špatně mířené slovo může hodně ublížit.

Reaguji na vosmajda: Nejsi Střelec? Ti kolikrát bývají velmi upřímní, až to bolí. Co na srdci, to na jazyku. Prosím nezaměňovat upřímnost s rýpavostí, tam většinou jsou výčitky vyřčeny přímo s účelem druhého zranit a ponížit, jen aby si rypák ulevil; nebo s manipulativním chováním typu Bude to po mém, protože já vím všechno nejlíp.

Reaguji na Lorraine: Ne, jsem kozoroh. A určitě schválně nerýpu, jen si prostě pomyslím, jak jsem vtipná a oni mě vyvedou z omylu, prostě je už to za hranicí vkusu, a já tu hranici neodhadnu. To je tak trapné, když dříve mi vlastní máma říkala, co nesmím říci jiným, a teď aby mi ještě řekla, co nesmím říct jí. Ale opravdu je jen pár osob, do kterých bych si ráda rýpla schválně, byla by to odplata za nějaké rýpnutí kdysi do mě.

Reaguji na vosmajda: tak uveď nějaký příklad co třeba komu řekneš.

To snad ani nejde napsat. Ještě by mě taky někdo mohl poznat. Uvědomuju si tu trapnost a ubohost, ale bohužel, až když mě někdo napomene jako malé dítě.

Pokud sama nepoznáš hranice slušnosti, nejlepší by bylo se vtípkům na některá témata úplně vyhýbat

Reaguji na ILChazz: Právě, tohle vím. Nejradši bych se vyhnula vtipům vůbec, na všechna témata. Jak mně by bylo dobře, kdybych byla jen vařící a uklízející suchar. Ale on mi na ten blbý vtip vždycky někdo nějak nahraje a já mám vztek právě na to. Třeba soused vratí mámě knihu básní, ona z ní začně předčítat a ještě o tom hovoří. A teď mě na základě té básně napadne ta nejapná poznámka. A pak nadávám: zatracený soused, zatracené básně, protože vím, že jinak by se to nestalo.

Ellen, to je ta co u vás úřadovala v dílně atd.? Takže si zasáhla?

Jednou, to před mnoha lety, jsem měla nějaké erotické řeči u ohně. Druhý den jsem měla velmi zle. Manžel mi vyčinil, že ani nemůže jít do práce s kolegou, který tam taky byl. Ostatní prý totiž nebyli tak napití jako já a moc dobře všechno vnímali.