Nejdřív svatba a pak děti nebo naopak?

každému podle jeho chuti,ale já bych měla na to stejný názor jako ty

Mě přijde, že je to teda úplně jedno. Když mají partneři kde bydlet a mají zázení pro dítě, ať si ho klidně pořídí a vezmou se pak. A naopak, když potřebují třeba hypotéku na bydlení, tak ať se vezmou a děti až pak. Beru to spíše realisticky. Sňatek je jen papír, stejně se lidi budou mít rádi pořad stejně a změní se jenom přijmení...

obráceně....prostě klasika

Nevím, tohle jsem od žádného chlapa nikdy neslyšela.
Myslím, že nejčastější jejich názor je - užívat si!
A to, jak bez dětí, tak bez manželství.

Svatba - děti V tomhle jsem pro tu klasiku ....

domluvili jsme se na svatbě a začli pracovat na prckovi, na svatební cestě jsme zjistili, že se to povedlo

Je to jedno at´ je to jak chce polovina z nich se stejně rozvede. Ale blbý sou ty případy kde se 2 vezmou jenom, protože je holka těhotná a po*serou si tim celej život místo toho aby si to dítě rovnou nechala vzít.

Tak já čím jsem starší, tím víc si myslím, že na klasickém modelu něco je.
Nicméně - s partnerem jsme spolu 8 let plus dvě děti a svatbu právě plánujeme Je to asi jedno, podle toho, jaký k tomu maj ti dva přístup. Nám se toho zase tak nezmění, máme dvě děti, žijem spolu už dávno samozřejmě, takže spíš jen taková formalita, plus velká party pro kamarády
Ale jak říkám, mě osobně přijde, ač mi to nikdy nepřišlo důležitý, že něco na tom být rodina nebo pár zpečetěný úředně je. Ne kvůli ostatním, ale tak nějak kvůli vlastnímu pocitu. Tak to teda mám teď já. Že chci, abychom měli stejné příjmení všichni, že chci říkat - Můj muž a ne můj partner/přítel, že chci to prostě jakoby dokončit. I když je jasný, že co se trvání vztahu týče, je to asi fuk, buď se podaří nebo ne. Na tom asi svatba moc nezmění.

Mám to stejně

Vždycky jsem chtěla svatbu a děti, čím víc nad tim přemejšlim a vidim lidi kolem svatbu bych asi posunula, stejně se polovina rozvede a je to zbytečný papírování. Navíc prstýnek nevěře nebo nefungujícímu vztahu nepomůže. To můžu nosit zásnubní a budu stejně štastná. Takže bych to tolik asi nehrotila.

Je to jedno

ano to je přesně můj přítel Jeho stresuje klasická svatba, hodně lidí, přesně jak to měla jeho sestra. Když mu říkám, že takovou svatbu nechci, tak zastává názor: Ale jinak to nejde, rodina to takhle chce a jinak by byli zklamaní.... Podle něj je svatba hlavně divadlo pro příbuzný...

Takže u nás nejdřív děti a možná někdy ta svatba

Tak nad tím jsem nikdy neuvažovala. Až to příjde, tak to příjde a je mi jedno, v jakým pořadí

To podle mě taky, proto se do ní nijak moc nehrnu. Vůbec by mi nevadilo, že jeden den se zvednem a půjdem na radnici klidně v džínách a tam se vezmem a budem mít u sebe pouze svědky, taková svatba potají a ať si okolí trhne, ale jakmile tohle jen zmíním, tak hned, "no, tohle mi snad neuděláš", ať se jedná o příbuzný nebo kamarádku.
Nevím co všichni mají na té svatbě. Já si partnera rozhodně vzít chci, chci, aby to byl můj muž, ale bez té šaškárny kolem.