Nejasná budoucnost

Tak zaprvé jsi dospělá, takže rodiče by tě při rozhodování o tvé budoucnosti neměli ovlivňovat, máš přece svoji hlavu. Zadruhé - pokud máš ráda angličtinu a pouze se bojíš, že nejsi dost dobrá, tak si uvědom, že máš rok, chodíš do jazykovky a za tu dobu se může hodně změnit, ovšem pokud budeš chtít. A v poslední řadě - je pěkné, že tvoje vysněné povolání je dělat prodavačku v butiku nebo nějakém obchodu s módou, ale uvědom si, že do důchodu půjdeš až kolem 70 let! To si opravdu myslíš, že to bude práce na celý život? Nechci tě strašit, ale nakonec to místo stejně budeš muset opustit. A co dál? Máš představu, co budeš dělat dál?

Ahoj Od začátku do konce mám pocit, jako bych to psala já...Taky jsem se celý gympl rozhodovala, co dál, jenže není nic, v čem bych se cítila být opravdu dobrá. Mám celkem rozhled, ale v žádném odvětví nemám hlubší znalosti a s matikou to mám úplně stejně. Nakonec jsem na vysokou šla-na humanitní obor který mě moc nezajímá, nemám sice problém se naučit na zkoušky a procházet s minimem námahy, ale nikdy nebudu mít tolik znalostí, co lidi, kteří jsou tam, protože chcou. A nedovedu si představit s ním sehnat práci. Ztrácím prostě čas a vím to, což je hrozný. Takže kdybych byla v této situaci znovu, buď bych zkusila vyjet někam do zahraničí, tam strávit nějaký čas, získat si kontakty a ujasnit si co a jak, a nebo bych zkusila opravdu máknout a opravdu vystudovat nějaký "lukrativnější" obor. V životě pak budeš ráda, žes to při té nejlepší příležitosti nevzdala
Jinak v Mangu jsem pár let pracovala ke studiu a s módou jako takovou to asi opravdu nikdy nebude mít nic společnýho. Prostě jen prodáváš, věšíš a neustále urovnáváš hadry, to vážně není nic zábavnýho. Ale kdyby ses chtěla módě věnovat kreativně, tak to výtvarnictví není úplně vzdálený obor...Každopádně Ti v životě přeju hodně štěstí, ať najdeš co je pro Tebe nejlepší

Ahoj, myslím si, že je škoda dělat prodavačku, když máš maturitu (i když hodnota "pouhé" maturity klesla). Já sice na vysokou školu chodím, letos dělám státnice, ale plánuji vyjet na nějakou dobu do zahraničí. Co se vydat například tímto směrem.

Já to chápu, mně by dobře sedlo třeba pracovat za přepážkou pošty, ale říct to někomu, tak se mi vysměje, že. A v práci jde hlavně o peníze, které si bez VŠ asi nevydělám. A proto věřím, že by Tě práce prodavačky neuspokojovala celý život, určitě pak budeš mít vyšší ambice.
Pokud bys se pro VŠ rozhodla, koukla bych se, co nabízí filozofické fakulty nebo fakulty sociálních studií apod. humanitně zaměřené fakulty.
Pochopila jsem, že nemáš ráda matiku, ale jdou Ti jazyky a ráda bys pracovala ve službách, s lidmi. Baví Tě kreslit. Přemýšlela jsi třeba o učitelce v mateřské škole? I když netuším, jestli by byl plat o tolik vyšší jak u prodavačky.
Pokud si myslíš, že by Tě angličtina bavila, ale bojíš se toho, tak bych to po tom roce v jazykovce přeci jen zkusila. Nemáš nic, co bys tím ztratila.
Další možností je vyjet třeba jako au pair do zahraničí. Možná bys si jinde dokázala utřídit myšlenky a uvědomit si, co chceš.

Něco Ti řeknu. Já odmaturovala se samýma 1kama, rodiče nadšený taky ať jdu na vysokou já chtěla, podala jsem si jen jednu přihlášku na vysokou a jednu na Vošku, nějak jsem si byla až moc jistá, že to vyjde a ejhle, oni mě i s velkým počtem bodů nevzali. A tak jsem ještě v rychlosti podala přihlášku na školu, co mě nezajímala, ale jen abych někde byla a byla tam matika- tu taky nesnáším. Předmět ve kterém jsem vždy vynikala, který mě nejvíc bavil a naplňoval a naplňovat vždy bude je a bude angličtina. Bohužel jsem na "nátlak" rodičů a okolí nastoupila na tu školu s matikou. Po pár dnech jsem se odhodlala, že z ní odejdu, protože tohle prostě nechci, chci spojit dvě věci: angličtinu a děti. Takže jsem odešla, nyní učim ve školce a další rok chci na peďák a překladatelství
Takže být Tebou, vysoký se nezvdávej, naopak, prodloužíš si mládí.. Máš rok na přípravu, já se taky budu připravovat a uvidíš

O nějakém výjezdu do zahraničí jsem taky přemýšlela, ale mám přítele, který tady má stálé zaměstnání a bydlíme spolu, takže toto je velká překážka, kvůli které bych odjet nemohla. Ani nevím, jestli bych se odvážila někam takhle sama za sebe vyjet. Nevím, jestli na to mám náturu, jestli bych našla odhodlání. Moc by mi chyběli rodiče, přítel, kamarádi, můj pes... a stejně i kdybych se potom vrátila, tak bych musela řešit to co teď. Opravdu nevím, jak se mám rozhodnout, hrozně se bojím toho co bude, až se budu muset najisto rozhodnout, jakou budoucnost si vyberu...

Já jsem ve druháku na vysoký a taky se neustále sama sebe ptám, co tam dělám, proč se učím historickou gramatiku (která nemá daleko do matematiky..), na co mi jsou tuny naprosto nepotřebných informací, atd, atd. Taky bych chtěla odjet do zahraničí a věnovat se něčemu jinému, jenže vem si to takhle..když jsi na VŠ, nějak se předpokládá, že tě budou financovat rodiče (ovšem, ne vždy je to pravidlem). Tvou povinností je pouze se učit (což je prakticky 2x do roka během zkouškového období) a chodit na semináře, cvičení. Zbytek? Můžeš si dělat, co chceš. Studentský život je opravdu krásný a když se zeptáš většiny lidí, co se jim vybaví, když se řekne VŠ, málokdo ti řekne, že učení..jsou to právě ty zážitky, večírky do rána, nová přátelství, známosti..vždycky to jde zařídit tak, abys druhý den nemusela vstávat a mohla ses vyspat z kocoviny. V práci to nejde. Tam musíš se sebevětším zapřením ráno nastoupit, nikoho nezajímá co ti je, protože na tvé místo čeká x dalších. Pokud do práce nechodíš=nemáš peníze=nemáš za co žít.
Rozmysli si to Já jsem se zařekla, že toho bakaláře udělám..Jsem z rodiny, která by ze mně chtěla nejméně PhD., ale to je ve hvězdách. Ať je to jak chce, s titulem se práce vždy shání lépe (je to fakt)..
oborů je strašná spousta, zkus si sehnat učitelské noviny, tam máš seznam všech škol a oborů, vychází spec. číslo myslím, že právě teď někdy..+ každá VŠ má webovky, kde máš rozepsaný obory a co to obnáší..

Reaguji na petraparls: Další falešný nick i s mojí fotkou, tentokrát petraparls.

Tý jo nepíšeš o mě? S tím rozdílem,že já na VŠ nastoupila,ale nějak mi nesedla,takže si hodlám podat přihlášku jinam. Chtěla sem na školu příbuzné právům, ale bohužel jsem od mamky dostala podmínku, vybrat si školu v místě bydliště, jelikož si to finančně nemůžem dovolit. Tak sem asi rozhodnutá, že si podám přihlášku na Psychologii. Měli jsme jí na střední a bavila mě, je to zajímavý obor. Tak doufám, že mi to snad už konečně vyjde

Jé to já zas chci svůj vlastní luxusní salon s kadeřnictvím, kosmetikou, masážemi spojené s malou kavárničkou. Doufám,že se mi to jednou splní, ale přesto sem realista a vím, že to vyjít nemusí, takže chci mít VŠ.

Práci najde každý, kdo chce pracovat. Co se týče vysoké. Ano je dobré ji mít, ale nejdůležitější je pohovor, kdy máš zapůsobit na firmu. Firma si vysokoškoláky bere ráda, protože dneska se většinou hledají jednorázovky bez cíle, kteří jen hledají práci. Je to o přístupu, ale většinou ten největší lempl je člověk, který příjde s titulem a mysli si, že mu svět bude ležet u nohou. Jestli tě baví jazyky studuj je a najdi si práci prodavačky. Jsi mladá nemusíš se hnát hned za kariérou. Udělej si třeba doplňující stylistický kurz. Sice na to člověk musí mít trošku talent, ale může se to hodit. Já si nebudu dělat reklamu, ale už jsem taky oblíkala lidi za peníze a platí se za to dobře a nebo když znáš obchody a ceny můžeš dělat nákupčí. Co ti poradit netuším, protože se musíš najít hlavně ty sama. Pokud tvrdíš, že tě žádný obor nezaujal a bojíš se učení, tak na tu vysokou nechoď. K čemu to je, když člověk většinou prorazí se svou osobností a né s titulem. Někdy lidé začínají od nejmenšího. Znám lidi, kteří odjeli po maturitě do zahraničí jako barmani, zůstali tam a dneska mají lepší flek, který se jim po čase, kontaktech a zkušenostech nabídl..přítele opustit nechceš no to chápu to je ovšem ale těžké. On by někam nechtěl jet?
Další co bych řekla, tak hodně lidí nadává jak se tady máme špatně apod. Já celkem dost cestuji a ekonomicky a vůbec s prací a vzděláním jsme na tom na vrcholu ledovce. Né vždy je snadné získat práci, ale kdo chce makat ten si jí vždycky najde. Kdo chodí po pohovorech jako blázen a nikdy ho nevezmou by měl vyhledat odbornou pomoc třeba z pracáku nebo nevím kde jsou ta sezení, kde vám vysvětlí co na pohovoru děláte špatně. Firma si vybírá co potřebuje. Většinou nikdo nechce kariéristy, kteří přávě přišli z vysoké a za rok se vidí ve vedění, protože tohle žádná firma nehledá. Firma hledá zaměstnance pro splnění svých pracovních cílů. Tj. robota u počítače a to někteří VŠ nechápou. Vím toho o pohovorech docela dost a lidi prostě blbnou moc o sobě mluví, moc mluví o sobě moc co oni by chtěli a pak se do toho zamotají.

Proč ne jdi do manga není na tom nic špatného jsi mladá rozmyslíš se nic ti neuteče.

Jj když seš někde na koleji, ale já chodim na VŠ ve městě kde bydlím a můj "skvělý" studentský život se skládá: po škole brigáda + celé víkendy brigáda (ano počítá se s tím,že tě rodiče financují, ale pochybuju, že na to každý má..kdybych nechodila na brigády tak asi celej rok chodím v tom samým oblečení)...ve škole je každý z jiného města, nikam se nechodí a žádný jiný kamrádky vlastně nemám, takže ono to zas tak skvělý není

Děkuju moc za všechny komentáře! Abych řekla pravdu, tak mě zaujala myšlenka učit děti angličtinu. Děti mám ráda a jsem z Brna, kde je pedagogická fakulta, která mi už dřív přišla z těch vysokých pro mě tak nějak nejzajímavější a která by tak nejvíce připadala v úvahu. Ale jak už jsem psala - angličtina mě moc baví, ale bojím se, aby mé znalosti angličtiny na tenhle obor dosahovali. Zkrátka nevím, jestli na to mám. Zkusím si zjistit o tomhle oboru ještě nějaké informace.
Přemýšlela jsem, že po Vánocích si zkusím najít aspoň brigádu v obchodě s oblečením, abych šla aspoň trošku tomu mému snu naproti. Aspoň zjistím, jestli je to opravdu ta práce, kterou jsem si přála. Co na to říkáte?
Opravdu děkuju všem co to semnou řeší. Nakonec se stejně budu muset rozhodnout sama, ale jsem ráda, že je tady i pár těch, kteří na tom byli nebo jsou podobně jako já. Je to takový "lepší" pocit, i když mi ten pocit v ničem nepomůže. Nejvíc mě totiž znervózňovalo, když většina lidí z mé třídy už od půlky střední věděli, jakým směrem se vydat, co chtěli studovat, čím chtějí být a já byla pořád taková nejistá.
Kdyžtak ještě pište dál, všechny názory si ráda přečtu.

Ahoj , nedalo mi to a musím se podělit o podobné pocity Po maturitě jsem nastouila jako prodavačka do obchodu. Bohužel, co se VŠ, týče, nemám v rodině morální (a tím pádém automaticky i finanční) podboru. Takže jsem se s přítelem sestěhovala a šla, tzv. makat. Takhle jsem pracovala (a pracuji) už něco přes rok a pomohlo mi to si uvědomit mé hodnoty. Najednou mám chut se vzdělavat, nabývat znalostí a NEBÝT PRODAVAČKOU. Ona ta práce je super, svým způsobem i dobře placené (obchod od obchodu). Je to jednoduchý způsob příjmu peněz. Ale neobohatí Tě morálně . Dalo mi to spoustu...naučila jsem se vycházet s lidmi, otrkat se, říct si. Takže doporučuji brigošku, protože to může být zábavné, určitě i prospěšné. Ale neupínej se na myšlenku "zašití se v obchodu". Říkam si "co tu sakra dělám"....