Nedořešené vztahy

No kdyby se to stalo jednou řeknu si co už buh ví co se stalo, ale pokud mi tohle lidi dělají opakovaně, tak asi bude někde chyba. Fakt tě nenapada čim si je mohla odradit?

Ne, nenapadá. Nemám pocit, že bych se chovala nějak špatně, ani mi to nikdo neřekl, třeba přátelé, rodina.

Reaguji na ragazza:
Asi to chce přímo si promluvit s těmi lidmi, co se k tobě takhle chovají. My tady můžeme jenom spekulovat, ale do hlavy nikomu nevidíme.

Dneska mi brácha říkal, jak má spolužačku a že je pěkná, ale absolutně ho odpuzuje její chování. Že se s ní nedá bavit. Myslí si to víc přátel a taky jí to nikdo neřekl.
Tím to neber, jako že si jak ona Jen tím chci říct, že kamarádi ti nic říct ani nemusí. Ale asi fakt někde bude problém u tebe. Netuším co ale rozhodně bych se jich zeptala. Neber to jako dolízání, prostě ti jen na tom záleží, zeptaš se, když neřeknou a budou dělat drahoty tak nakašlat a neřeš to. Třeba to nakonec bude jen nějaká kravina.

Reaguji na ragazza:
Jinak když se podívam na jednu tvoji jinou diskuzi, tak to vypadá, že ti to lidi docela říkaji.

No, to, že mi někdo řekl, že jsem arogantní... Já mám několik přátel, kteří jsou upřímní, někdy víc než dost. A ostatní - mají mě rádi, problém se mnou nemají. A občas se najde někdo takový. Kdybych věděla, co třeba dělám špatně... Ale já nevím.

Reaguji na ragazza:
Tak se zeptej. A pokud to nejsou kamarádi ale jen spíš známí, tak tě to asi nemusí trápit.

Asi mi nic jiného nezbyde... Ale když nevidím od toho člověka nejmenší snahu ke vstřícnému kroku... To je jak kdybych někoho zabila, a proto mě ignoruje. Něco extra vážného. Ale toho si vědoma opravdu nejsem...
A vaše zkušenosti, a třeba důvody, co jste z těch lidí ,,vytáhli", co s stalo?

To je ten spolužák, kvůli kterému jsi založila téma "Jsou holky mrchy,"?

No abych se přiznala, já jsem spíš ten opačnej případ. Někdo mě naštve a prostě omezuju kontakt. Ale to většinou doufám, že ten dotyčnej pochopil důvod. Spíš, když napíše co se děje, tak vidím, že asi nepochopil. Takže vysvětluju. Ale dycky se to nějak víceméně urovná. Ale ještě se mi nestalo, že bych se s někým přestala bezdůvodně najednou bavit.

Reaguji na Diplomka:
Jj, to je on. Já vím, že se v tom pořád pitvám. Ale ještě pořád jsem toho lehce ,,mimo". A k tomu mi dneska psala ta holka, o které to téma také pojednává... Jak se mám, jestli na ní nejsem naštvaná, že se s ní skoro nebavím... Docela k smíchu. Co jí můžu říct? Svedla jsem to na mojí zaneprázdněnost ze škol. Říct, že jsem vytočená z toho, že mě ten dotyčný ignoruje, že se baví jen s ní a že by mě zajímalo, co se stalo, že mě ignoruje, co mu třeba řekla či tak? To neřeknu...

Reaguji na bucinek07:
Taky se mi stalo to, že mě dotyčný naštval, kvůli prkotině, ale naštval. A já omezila kontakt, na nulu. Ale on... Nezajímal se, proč se s ním nebavím. Tak když mu to nevadí, že s ním nemluvím, žádná snaha optat se, co se mnou je. Tak s tím člověkem to moc cenu nemá. Ale takhle...

Jestli jsem to správně pochopila, tak jsem spolu něco měli a nedopadlo to.
Tak to si vůbec nedělej hlavu z toho, že jste omezili kontakt (nebo on ho omezil).
Já bych kontakt v tomto případě utla úplně.
Kamarádství po něčem nepraktikuji.

No vidíš, on ignoruje tebe, ty ji.