Necháváte si od přítele nakupovat věci?

Tak to je síla

Já myslím, že je

no někdo na to holt není...na ty dárečky, někdo je tak prostě vychovaný, že to doma zvykem nebylo....no za rok a půl už jsi ho asi taky musela poznat, jaký je....jaké dárky dává k narozkám, vánocům, svátku, výročí...?
Ty restaurace a poměr placení je myslím tak ok...víte, co mi přijde strašně trapné? Nemůžu si pomoct, ale když je jako pár v hospodě a platí každý zvlášť, zvláště když útrata je za slečnu třeba 100 Kč...My s přítelem byli oba studenti, ale trvala jsem často na tom, aby v restauracích platil on, i kdybysme se měli nějak vyrovnat později, nebo spíš se to řešilo tak že třeba pak já např. nakoupila jídlo.....pracuju v hospodě a když tam přijde holka - studentka se svým pracujícím klukem a platí si zvlášť sama účet 120 Kč...je to prostě divný pro mě Má někdo podobný názor? Nebo jsem v tomto divná

Nejseš divná, divná je asi emancipovaná slečna, která za sebe za žádnou cenu nechce nechat zaplatit. Nechce se mi totiž ani věřit, že by někdo chodil s buranem, který trvá na placení zvlášť. A nebo to třeba není pár, i když spolu sedí, ale kamarádi, kolegové, a pod. Mne je v každé situaci trapné platit jenom za sebe - když jdu s kolegyní na kafé nebo s kolegou na pivo, tak zaplatím jednou já a příště on.

Jo, taky mu dávám peníze před nebo potom Když třeba sedíme dlouho v čajovně, oba pijeme zhruba stejně a útrata udělá okolo tří stovek (což pro brigádničivé studenty je dost), tak se s ním před placením domluvím - jestli mu dám peníze nebo to příměříme stylem "ty si v sobotu přivezla víno, tak já zaplatím". Když jdem ale na chvilku a milý si dá kvalitní čaj za kilo a já nějaký černý bez za 35 Kč, tak mě ani nenapadne vytahovat něco jiného než kapesníčky, že jo

Já to mám tak, že když jsme spolu jednu dobu chodili ven tak jednou za dva týdny (hodně učení...), nechala jsem za sebe zaplatit vše, včetně divadla etc. a ani jsem nenaznačila, že bych něco platit vůbec chtěla. Ale když jsme se zas vídali víc ve městě (nebyl čas jezdit "na návštěvu", bydlíme od sebe celkem neprakticky daleko), bylo to tak 60:40 v jeho "prospěch" - ale to spíše ty větší výdaje, když to bylo jedno kafe, tak taky platil on. Peníze pořádně nemáme ani jeden, tak by mi přišla jako blbost to nechávat jen na něm, zvláště když si třeba občas domluví, že nejde do práce (čili nevydělá), aby měl volno a my jeli na výlet...

K těmto příležitostem mi dává super dárky, nešetří na mně . Ale prostě že by mi koupil něco jen tak, to ne, tak jednou za 3 měsíce doveze sám od sebe kytku, ale já to ani nijak nevyžaduju.

Tak tohle mi přijde taky trapné .

V tom případě si myslím, že je všechno v pořádku

Tak já třeba platím všude za nás oba docela běžně. Jednou zaplatí on, pak třeba já. Nevím, ani to moc nehlídám. Platy máme oba docela nadprůměrně, takže nás to netrápí. A taky chodíme jíst ven docela často, tak 2 nebo 3x týdně, takže proč se o to nepodělit.
Taky hodně sleduju slevové weby, takže nakonec to ani nevyjde tak draho

ano nechávám a přítel mi neustále něco kupuje at už je to čokoláda,květiny,plyšák pro radost..nebo mi nedávno vyrazil dech když mě vzal při procházce do zlatnictví kde mi koupil nádherné hodinky

Já jen maličkosti, ale pokud se mi třeba něco hodně líbí, tak si to prostě zaplatím z přítelových peněz a řeknu mu to....Jsem zvyklá si už od cca 16 let kupovat oblečení ze svých peněz, tak mi to asi zůstalo i teď.

Ne. Když jdeme na jídlo, zaplatí ho, já zaplatím příště, ale tričko, prstýnek, kosmetiku nebo podobně, ne.