Cituji jersey: ale když ti to vyhovuje a manžovi taky proč ne
No já se manžela moc neptala, jde tady přece o moje příjmení, ne ? Do toho, jak se budu či nebudu jmenovat já mám co mluvit zase jenom já . Manžel to tak bere taky, chvilku přemýšlel, že by si totiž vzal moje příjmení, ale nakonec si nechal své - a taky jsem mu do toho nemluvila, jednalo se o něj, tak to byla jeho věc.
Cituji jersey: to sice jo najdou tě ostatní, ale chce to příjmení, který k sobě i jdou..
To je pravda, jmenovat se třeba "Vítámvásová Skočdopolová", to by asi byl mazec ...
Jersika
no právě..sice to nemáme až tak hrozné, ale já bych tím, že bych si nechala i své příjmení to jeho zničila. je hezké takové zdrobnělé a to moje moc ne no..
JerseyA opravdu je to tak hrozné? Mně se ta naše kombinace prvně taky úplně nezdála a teď mi to připadá super a i ostatním se to líbí. Že prý to má šmrnc.
tak já to řeknu, jmenovala bych se: Iveta Kouřilová Cílečková což mně se osobně tedy nelíbí..už tak mne otravuje když musím vypisovat dotazníky a psát to příjmení..vezmu si ráda přítele jméno..přeci jen líbí se mi říct pan a paní....já nemám proč jinak lpět na svém příjmení..mám bráchu jako nositele jména
Cituji Helois: k mému obyčejnému křestnímu jménu Helena mi to přišlo jak pěst na oko
no tak já to mám vymyšlené tak, že si nechám své, a za něj (nebo před něj, nevím jak to úřady řasí) si dám přítelovo jméno bez -ová (je to totiž cizinec a jeho příjmení s -ová by znělo fakt blbě)...takže tím bude vyřešno i to, že se jednou budu jmenovat stejně jako moje děti, a ať budeme žít v jakékoliv zemi - v mé nebo v jeho, vždycky budu používat to příjmení, které je domácí - takže v ČR svoje a v Itálii přítelovo. Navíc tím vyřeším i spoustu problémů s přejmenováním se - uznání VŠ diplomů atd, které jsou na moje dívčí jméno, a v Itálii by mi je uznat nemuseli, kdybych měla v občance jenom přítelovo jméno. Podle mě, pokud někdo řeší takové dilema je toto řešení nejlepší
Moje dívčí jméno bylo hezké, ale poměrně dlouhé. Takže jsem tak napůl přemýšlela o tom zda změnit či ne, ale z mého pohledu připadalo pouze v úvahu jedno společné příjmení, nechtěla bych se jmenovat jinak než manžel.
No a když jsem skutečně manžela potkala a časem došlo na svatbu, tak to bylo jasné, jeho příjmení bylo krátké a ještě hezčí, takže nebylo co řešit.
Mělo i klad v tom, že jsem nezměnila iniciály, ale také zápor, protože začíná stejným písmenem a tak jsem se dlouho u podpisu po prvním písmenu zarazila, jakže se to vlastně chci podepsat. V tomhle vidím výhodu, když příjmení začíná jiným písmenem.
Zažili jsme také srandovní situaci na pohotovosti, kdy jsem ještě měla starou kartičku pojišťovny a sestřička volala manžela, aby šel za mnou podle mého dívčího příjmení....koukal na ní jak vyvoraná myš, že to není on a chudák sestřička se mu ještě omlouvala, i když neměla za co.
Což je mmch také dobrý důvod k tomu, aby se manželé jmenovali stejně...odpadne tím spousta nedorozumění.
S přítelem jsme spolu 5 let, o svatbě mluvíme jen tak z legrace, ale vždycky se pozastavim na tim zda si vzít jeho příjmení. Přítel má totiž velice hanlivé příjmení, všichni ho navíc komolí a smějí se mu. Mě osobně by to bylo nepříjmné a nedovedu si představit, až bychom měli děti, že by chudinky ze školy chodili s brekem, že se jim spolužáci smějou. Takže jsem si jen tak předběžně řekli, že si přítel vezme moje příjmení, už kvůli dětem....
Své příjmení nesnáším už od mala a kdybych si měla vzít přítele, jehož příjmení zbožňuju, vemu si jeho příjmení. Bez toho -ová bych zněla tak tvrdě a německy
Manželovo příjmení jsem si vzala a dokonce jsem se těšila...manža je cizinec, takže mám příjmení bez ová a úžasně krátké oproti mému původnímu příjmení, takže jsem nadšená....sice okolí si těžko zvyká, i v práci mě všichni pořád oslovují mým dívčím jménem, ale to už k tomu bohužel patří...
Když jsem se vdávala poprvé nechala jsem si svoje příjmení. Tenkrát bych to nikdy nahlas neřekla, ale zpětně vím, že to bylo z pocitu své jedinečnosti (negativně myšleno). Byla jsem ješitná a bála jsem se toho, že přejmenováním ztratím něco ze svého jáství ()
Když jsem se vdávala podruhé už jsem byla rozumově někde jinde a ani na okamžik jsem nepochybovala o tom, že CHCI manželovo příjmení, protože chci, aby nás lidi vnímali jako pár, který k sobě patří. Přestože mé dívčí příjmení mělo svou "historickou" hodnotu (šlechtického původu), v klidu jsem se ho vzdala a hrdě nosím manželovo. Kdybych si nechala to svoje, měla bych pocit určité nejednoty, ale takhle jsme parta s jednotným příjmením. Nekopeme za Nováka - Bartákovou, ale za tým Nováků (vymyšleno) a to se mi líbí.
U hanlivého příjmení bych se ale rozmýšlela a spíš uvažovala jako ty Evina1251 a tvůj přítel - společné, ale po ženě.
včera jsem se dověděla, že moje sousedka si vzala chlapa se stejným příjmením takže se nemusela přejmenovávat
když jsem začala chodit s přítelem, tak mi jeho příjmení přišlo strašně divný, ale teď po 7 letech mi už přijde normální Pokud se vezmeme, tak si vezmu jeho přijmení. Jak už se tu psalo, kvůli budoucím dětem i pocitu "týmu". Říct jmenuji se Procházková a můj muž je Novák - no nevím.
Ale pokud se jedná o fakt blbý přijmení, tak se mi líbí ta varianta, že si přejmenuje muž. Ikdyž většinou jsou chlapi dost ješitní a svého sebehoršího přijmení by se nevzdali
Reaguji na Jersika: Dobrý den,chtěla bych si nechat přijmení taky své i budoucího manžela.Chtěli bychom dítě a aby se jmenovalo pak po manželovi samozřejmě.První přijmení má být nejdříve moje,pak manželovo?Pokud víte,děkuji za odpověď.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.