Nechat si dítě nebo ho dát k adopci?

Jo, pomalu si připadám, jak když je moje sestra z řad nepřizpůsobivých spoluobčanů, ale není, i když to už tak vypadá.

Tohle není právě jen problém menšin,je hodně rodin,které si nasekají děti a pak nevědí jak je nakrmit a jak se postarat.
Netrap se tím,nic s tím neuděláš,ale každopádně máš před očima odstrašující příklad jak nedopadnout!

myslím, že i když je ti to líto nebo tě to štve tak adopce není řešení, s tím tě všichni pošlou někam navíc, já teda netuším, jak bych měla svojí sestře navrhnout ať dá dítě k adopci, je to její věc a věc jejího partnera, tobě do toho nic není...

řešit by to měli tvoji rodiče, dávat méně peněz, takže by sestra prostě pracovat musela, jsou maminky co do práce nastoupí i brzo po porodu, takže to chce jenom nebýt rozmazlená a začít s tím něco dělat i když už si pořídili čtvrté dítě...a pro příště antikoncepce

Pokud 29ti letá žena čeká už čtvrté dítě tak je ztracený případ,ta bude rodit dokud jí její děloha dovolí a dokud nepřijde sociálka a děti jí neseberou!I kdyby od ní tenhle její partner odešel,tak si obratem najde jiného a bude zase mít důvod rodit další děti.
Některé jsou prostě bez mozku a je to pouze ta děloha + sexuální pudy.Bohužel.

Máma mi na to řekla, že to bude asi nejlepší, ale zůstalo to při starém. Říkám, že si připadám, jak když to říkám do zdi.
O mě ani tak nejde, já budu ráda, když mi zaplatí ještě poslední semestr, cestování do školy a knížky a samozřejmě stravu a nechají mě ještě rok u sebe. Pak mám samozřejmě v plánu se hned, jak dodělám školu a najdu si práci, odstěhovat, nechci tu žít déle. Nervy mám taky jen jedny.
Ještě jednou jim řeknu svůj názor a uvidím, ale asi se to moc nezmění. Nebo jestli mám naočkovat i babičku, aby si s nima promluvila, já už fakt nevím.

Tu odmítá, nepřipadala by si jako žena. Nejhorší je, že kdyby nebyla na potratu v 16 a před asi 3 lety, tak čeká už 6. dítě!

promiň ale to je fakt špatný...být na potratu navíc už v šestnácti...co ji na to vlastně říkají doktoři? ti asi nemůžou být zrovna nadšení...

Je to teda síla ale ať už budeš tlačit na jednu nebo druhou stranu(na segru ať dá malé k adopci, nebo na rodiče ať už je tak nedotují) vždycky z toho výjdeš jako ta největší potvora, která ségře závidí, že má 4 caparty nebo, že ji závidíš jak se o ni tvoji rodiče starají. Takže kašli na ně ať si dělají jak uznají za vhodné a ty si zařiď život podle svého a ze ségry a rodičů si vem příklad jak by to v životě chodit nemělo.

Tak to je šílený...Tyhle lidi co se množí jako králíci jsou naprosto odporný. A ještě když na to nemaj. Já být tim rodičem tak vnoučata nevnoučata nedám jim ani korunu když nemakaj. Když si vyrobili takovou školku at se o to staraj. Za tohle si rodiče můžou prostě trochu samy i když je to jejich dítě a vnoučata neměli by jim dát už vůbec nic.

Reaguji na abcde:
Tak to nevím, k doktorům s ní nechodím a rozhodně se nám s ničím nesvěřuje, krom toho, že nemá peníze. Mě je blbé přijít za našima jenom, když potřebuju na cestování do školy nebo na učebnici a jim není blbé ani, když si řeknou, že potřebují na benzín. Třeba mě nedávnno přišlo k našim na účet asi 600,- a já si o to prostě nechci říkat, připadám si blbě, když vím, že nemají radši oželím věc, kterou jsem si chtěla koupit.

Ona odmítá jakoukoliv ochranu? I kondom? Takhle může mít dalších pět dětí...
Zeptej se jí, jak si to představuje do budoucna? Z čeho je uživí? Nebo už jsi se s ní na toto téma bavila? Pokud už jsi to tady někde psala, tak se omlouvám, přehlédla jsem to.

Doktor si může myslet co chce,ale nic s tím neudělá

Když ono se to lehce říká, ale těžko udělá. Naši se prostě nedokážou vykašlat na kluky, mají je rádi, ten nejmladší dokonce říká, že se jmenuje našim příjmením a že je dědy a babičky a to už asi o něčem vypovídá. Potřebuju je nějak donutit, ať dávají jen jim

V podstatě se jí tak nějak od té doby, co to řekla našim vyhýbám, mě ještě nic neřekla, chová se jakoby nic. Jen jsem jí dnes volala, když po mě chtěla pohlídat kluky, protože si chtěla jet vybrat kočárek. Řekla jsem jí, že ten zrovna teď nepotřebuje, když je v 6. měsíci a rozhodně ne nový. Tak se zas urazila, jako vždy.

Máma s ní určitě souhlasí, táta nevím, on o tom moc mluvit nechce, protože se akorát pak celej klepe. A co si o mě bude myslet sestra mi je už fuk, spíš by se měla zamyslet onna nad tím, co si o ní myslíme my a všichni ostatní.