Napadení dítěte psem

S tím naprosto souhlasím, bohužel je tu velká sorta lidí, kteří mi na psa začnou šišlat a volat, do té doby si jich pes nevšímá, ale jak začnou, tak se jde seznámit ( čuchnout si) a oni se hned začnou rozčilovat, co si to ten pes dovoluje....

Tak já na psy fakt nešišlám ani nevolám, prostě je ignoruju Akorát jsem holt poměrně vysoká (190 cm plus většinou cca 5 cm podpatky), chodím docela svižně a když mám podpatky tak navíc klapou, tak jsou na mě asi psi zvědaví.....Každopádně já se o kontakt s nimi fakt nepokouším, když ke mě vyrazí, tak se většinou zastavím a čekám, co majitel (taky proto, že ybch pejskovi nerada třeba šlápla na tlapku). Kontaktovat cizí psi bez dovolení mi přijde krajně neslušné.

Reaguji na bakalářka:
To vůbec nebylo na tebe, to jen tak obecně, co mě jako majitelku psa vytáčí Podpatky psy zajímají to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, ale co je hodně účinný, když chce pes skočit, je udělat krok dozadu, většinu psů to totálně vykolejí a dál už neskáčou, jen to chce trochu cviku

Dle mého názoru by si rodiče měli rozmyslet jestli chtějí mít malé dítě nebo psa. A když chtějí mít oboje, tak by měli být k tomu alespoň uzpůsobené podmínky doma, např. uzavřený výběh na zahradě pro psa s boudou. A ne že v bytě bude běhat pes a s nim malé dítě!Nicméně úmrtí dítěte je vždycky hrozné

Čeho jsem si všimla. Většinou se u útoku na člověka "bojovým" plemenem mluví o KŘÍŽENCI těchto plemen s jinými plemeny a ne o čistokrevném psovi. Já myslím, že v tom je zakopaný pes. Z "bojové" strany si přinesou stisk a nějakou tu bojovnost a od druhá strana jim způsobí to, že se vytratí základní rys těchto plemen a to neútočit na člověka. (mluvím o križencích bull, strafford, boxer apod. s jinými plemeny). Podle mně musí být pro laika nejhorší kombinace strafford x NO.

Tak všechno je jenom o zvyku, pokud s nima pes do styku nepřijde moc často, tak ho to zajímá. Já mám psa na podpatky zvyklýho. Jsem s nima schopná absolvovat vystoupení se psem, sice jsem se ze začátku dost bála, abych ho nešlápla. Ale nakonec úplně v pohodě Teď chodím celou zimu v botech s podpatkem, takže jemu ani nezbývá nic jiného než si dávat pozor, kde chodí. Jen já čekám, kdy si něco udělám

Reaguji na Jánošík: Kdesi jsem četla, že tito kříženci převezmou z obou plemen to nejhorší. Co je na tom skutečně pravdy nevím, ale dle případů to tak vypadá

To jistě, moje když je slyší, tak jen zjišťuje jestli nejdu já, nebo mamka, ale psi co je neznají, tak jdou hned zjišťovat, co to vydává ten divný zvuk. Já osobně jsem nevím proč, magnet na cizí psi, ale nevadí mi to

Ještě někde jsem tu četla, že je horší, když se pes zakousne a drží, ale mnohem větší zranění udělá pes, který překusuje.

Není to pravda, ikdyž jako dítě jsem měla podobný názor, o to víc jsem byla zaskočená, když našeho pejska zabil malamut, který šel prostředkem široké ulice sám, bez obojku, bez páníčka, náš pes si ho ani nevšiml a šla jsem s ním v dost velké vzdálenosti, nebyl tam jediný podnět.

Tím důvodem může být i že pes má špatné zkušenosti s lidmi, nebo má vzteklinu, ale u vlčáků (a jak mi řekl veterinář, tak u husky a malamutů je to to samé) úplně stačí, že pes nemá výcvik, on je tím pádem nešťastný, že nemá co dělat, a důsledkem je třeba i to, že je vzteklý, napadá lidi.

Tak zrovna u těch pitbullů - ono se to nestalo poprvé, a prostě ty geny a šlechtění tam asi roli hrát budou.
A tím šlechtěním mám na mysli to, že prostě vedlejším produktem toho může právě být, že těmto psům čas od času něco secvakne v hlavě a mírumilovný pes milující dítě se prostě zakousne a nepustí. (Je to podle mě jak u lidí, když šlechtici se "množili" jen sami mezi sebou, tak vedlejším projevem byli různé degenerace, duševní choroby, atd. jinak si to nedovedu vysvětlit - často právě u těch pittbulů totiž slýchám, že pes napadl sám od sebe, a že byl jinak mírumilovný, zvládnutý, vychovaný, nezanedbaný. Tak jestli to není prostě predispozice, tak jako někteří retrívři mívají zas třeba problémy s kyčlemi, a podobně)

Zrovna tak u malamutů vím, že jsme nebyli jediný případ, v mém blízkém okolí se to stalo také, a opět malamut zaútočil na malého psa, holčičce co s ním šla se nic nestalo (mě tehdy také ne). A ano, chápu, že se více medializuje, když pes zabije dítě, člověka, než když pes zabije někomu jinému psa.

Třeba retrívr má taky potenciál mít tu sílu, ale o těchto tragediích opravdu slýchám výhradně s pitbuly, a neříkejte mi, že se všechna média proti nim spikla.

Tohle je chyba lidí, ani dítěte, ani psa. Lidi si totiž většinou nejdřív pořídí psa, kterého rozmazlují a až potom dítě a psa odsunou na druhou kolej. Pes je jako dítě a cítí se odstrčený a samozřejmě žárlí. A to, že si lidi mající malé dítě pořídí bojové plemeno, k tomu jednoduše nemám slov
Nemám nic proti těmhle psům, ale proti jejich nezodpovědným majitelům. Na bojová plemena by prostě měl být zbrojní pas, aby si je nemohl pořídit každý *****.

Taky mi to tak přišlo . Takový smutný oči.

To je právě instinktivní jednání, psala jsem to hned na začátku, že prostě např. pudl nebo maltézáček třeba kousne ale nejde primárně po krční tepně, ale tito psi, když už se oženou, tak ano.

To právě není žádné náhodné strefení se, proto podle mě i některá plemena právě lidi nazývají bojovými.
Ale ono i např. mít dosmrti zohyzděný obličej od pokousání jiným, teba i malým psem je dost handicap, nicméně útok pita většinou právě končí smrtí.

Jednoznačně je to vina majitele, selhal ve výchově (četla jsem, že pes byl agresivní a často napadal jiné psy). A nechat batole o samotě s agresivním a problémovým psem?!
Bohužel, úplně zbytečná tragédie.
Celkově by lidé měli více přemýšlet před pořízením psa. Vzít v úvahu, že se zvíře může dožít i 15 let, přemýšlet i do budoucna. Nesnáším lidi, kteří si pořídí psa a za 2 roky ho dávají pryč, kvůli stěhování, pracovnímu vytížení, příchodu dítěte do rodiny....
A velmi důležitá a zásadní je volba plemene psa. Pokud bych věděla, že budu chtít za určitý čas dítě, tak nezvolím takovou rasu.

Chudák pes. Přesně takové chování je nepřípustné. Rodiče měli rázně zakročit, vychovat Tebe místo psa.

Reaguji na simik35: je to smutné, ale rodiče si za to mohli sami, pan Doucha vše vysvětlil a já s ním plně souhlasím... Mám kříženku knírače, na lidi je zlatá, když si s ní hrála dcera známé a měla toho plné zuby zvedla se a odešla, žádný náznak agresivity, ale i přesto bych ji NIKDY nenechala s nějakým dítětem bez dozoru. I když nikdy ani nenadzvedla pysky, člověk nemůže vědět co se stane. Potkávám dost lidí, kteří by podle mého názoru psa vůbec mít neměli... skoro bych i zavedla nějaké psychické testy a testy znalosti výcviku a výchovy....

Ono se to lehce řekne testy, teorie se dá načíst, praxe nazkoušet. Pokud má člověk normálního psa, ty testy zvládne v pohodě. Pak se k němu dostane pes, co je s povahou totálně v háji a všechny metody, které majitel používal na normálního psa selhávají. V tu chvíli s takovým psem testy člověk neudělá ani kdyby se snažil sebevíc. Ale stačí se psem správně pracovat a za několik měsíců, rok, dva je pes naprosto v pohodě. Co by se dělalo v takových případech, utráceli by se ti psi? Vždyť je to zbytečné. Vidím to na svém psovi, jako mrně se všeho bál, byl labilní, když cítil, že je ohroženej, tak se bránil. Teď ve 4 letech ještě občas (max. dvakrát za rok) nastane situace, se kterou se nedokáže rozumně vypořádat, ale jinak by na něm nikdo nepoznal, jak na tom byl dřív. Na začátku bych s ním neměla šanci praktické testy (poslušnost) složit, teď už jo.

Reaguji na simik35: já myslím toho člověka...jestli je schopný se o psa pořádně postarat, ale bohužel by se to neuhlídalo