Muži a pomoc v domácnosti

přítel mi taky pomáhá, chodí s košem, občas uvaří ,dojde nakoupit, většinou vše když mu řeknu a poprosím ho,ale nikdy mě neodbyde.taky u nás dělá ty chlapský práce,ale moc toho není,žárovku vyměním i sama.minule např. čistil odpad,přidělával šnůry na prádlo a pod.

pokud by vyžadoval fullservis ode mě ,asi bych ho poslala k té mamaince zpět.
naštěstí co se s tchýní bavíme,tak oni jí doma pomáhaly už jako malý děcka,takže jsou zvyklý.

naštěstí můj přítel je v tohle zlatý. Sice má zlozvyky typu nechává ležet ponožky na zemi a oblečení na křesle. Ale co se týče úklidu, je schopný mi ve všem pomoct. Občas vaří, pak po sobě umyje nádobí, vyluxuje, vytře, vyčistí kočičí záchody, vypere. Dokáže si i vyžehlit i když za 2x tak tak delší dobu než já
Hodně záleží v čem je ten dotyčný vychovaný. Matka mého přítele na ně dost kašlala a úklid ani vaření asi nikdy doma nedělala (dost smutný příběh), takže mu nic jiného nezbylo než se o sebe od malička postarat sám

Neberu, že chlap nemá doma pomáhat a úklid a vše kolem něj je doménou ženy Jestliže v páru oba pracují, tak by si měli rozdělit i domácí práce! Nikdy jsem neměla chlapa, který by mi doma nepomáhal, příde mi to samozřejmé a přirozené. Nechci po nich nic nevídaného... vysát, vynýst koš, dávat nádobí do myčky a vysávat pavučiny a likvidovat pavouky. Je to náš domov a je na nás, ne na mě, jak to v něm bude vypadat a jak se v něm budeme cítit. Nevim jak poradit s chlapi, kteří jsou naučený jinak.. asi si rovnou říct jak to bude. U nás to vyplynulo vždy nějak z toho chodu domácnosti.

ještě se vracím k tomuto tématu. V současné době ještě víc oceňuju vlastnosti mého manžela, protože nejsem schopna udělat momentálně doma téměř nic. Dvakrát týdně uvařím, jednou za 14 dní vyperu, jednou za uherský rok uklidím myčku a tím to končí. Vyřešili jsme to tak, že manžel částečně uklízí a dělá domácí práce více než dříve a částečně jsme na některé věci rezignovali, luxuje méně často a holt se nám doma po stole/lince/gauči povalují věci. Hlavně, že ho mám, opravdu - chlap by měl doma ne pomáhat, ale dělat. Nepomáhá přeci ženské, dělá pořádek v domě

Můj miláček mi pomáhá naprosto se vším, ale jen tehdy, když mu to řeknu. Přijedu z návštěvy rodičů a prostě bo*del. Moje mamka je maniak na uklízení, takže jsem zvyklá a pak přijedu domů a tam hrůza. Nádobí neumytý (nemáme myčku) a kdyby bylo jen neumyté, ale je všude. Máme krátkou sektorku, takže už jen pět talířů vedle sebe a není tam místo, a on místo toho aby ty talíře dával na sebe a třeba dal do dřezu, tak je postupně dává vedle sebe.
Než jsem ho alespoň naučila dávat ty talíře na sektoru a nenechávat je u počítače to taky dalo.
Když přijedu tak jsem naštvaná, vybalím na něho otázku typu: To tě to nenapadne samotného? To čekáš až přijedu a uklidím to? A on to hned začne uklízet a je mu trapně a mně pak taky. Prostě ho to OPRAVDU nenapadne. Nedělá to schválně, ani proto, že je líný, ale proto, že to nebere jako důležitou věc.
Pak se mu musím omluvit, protože ho to nenaučím. Takovej byl vždycky. Prostě si musím zvyknout, že mu to musím říct nebo napsat a on to udělá, ale aby to udělal sám od sebe to nehrozí.

Já tedy po mém příteli doma nic nechci, je celý den v práci a aby přišel a ještě uklízel, to fakt ne. Takže to vše dělám já(uklízím, vařím, peru, žehlím atd), ale když je doma sám, uklidí si po sobě. Teď tu 2 dny ležel sám a nemocný a když jsem přijela domu, nechtěl abych na nic sahala, sám si vypral bacily(celý koš), ale musela jsem ho navigovat, jak zacházet s pračkou a co do ní dát Sám převlékl postele, uklidil nádobí a to mu ještě nebylo uplně dobře. Takže když musí, udělá vše, ale když to po něm nechci, tak vlastně nemá co dělat, když přijde, je vše hotovo. Já to říkám tak, že já se starám o domáctnost a on o auta, aby bylo vše jak má být

Tak podle mě je dost podstatný rozdíl, jestli bydlíte na bytě nebo v domě. Jestliže máte velký barák a muž se stará o věci kolem domu, o provoz atd.,tak nemám potřebu po něm chtít, aby mi umýval okna, to bych si přišla neschopná spíš já. Pokud chodí do práce, vydělává, stará se o věci, o které má a po příchodu domů ho nevidím jen sedět u Tv, případně ležet, tak je to v pohodě. Kdykoliv mu řeknu, že je potřeba tamto opravit, s tímhle pomoct, tam zajet na nákup, tak se sebere a udělá to. Spoustu věcí nedělá automaticky, ale taky nemá problém udělat to, oč jej požádám. Jsou věci, které by nikdy neudělal-např. neměnil povlečení...ale už jej okolnosti donutili, že si musel vyžehlit, vytřít a sám po mně chtěl, abych mu ukázala, jak se zapíná pračka-nikdy neví, kdy to bude potřebovat. Máme velký dům, takže je spousta práce jak doma, tak kolem domu a každý máme na starost něco jiného. Některé z vás argumentují, že kolem toho domu se denně chlap nenadře, no to ale já doma taky ne. Přeci denně neumývám okna a podobné "těžké" práce a z umytí nádobí my ruka neodpadává. Já pocházím z velkého domu, pak jsem rok a půl žila v bytě 3plus1, takže můžu srovnávat. A fakt mě pobaví něco takového:

Zajímalo by mě, zda ženy, které musí "dřít" v bytě 3plus1 zkoušely někdy udržovat třeba dvoupatrový dům. Mimochodem taky jsem ve 20 letech zůstala ve velkém baráku s bratrem a otcem-(otec nehnul prstem nikdy!, oproti němu je můj přítel zlatíčko) a nikoho moc nezajímalo, jak to zvládám. Zvládla jsem to, rozhodně jsem se z toho nekácela
Takže ano, na chodu a údržbě se s partnerem podílíme oba-každý něčím jiným.

A to, že v něm mám oporu a můžu se na něj spolehnout nevidím v tom, že umyje nádobí, ale že mi zajede do lékárny, když jsem nemocná, že mě vyzvedne, když mi ujede autobus a další důležitější věci.

Já mám asi toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Vaření ho vyloženě baví, když někde vidí binec, jde a uklidí ho. Klidně umyje sám od sebe nádobí, vydrhne troubu, umí vyprat. Když spím a dopere pračka, tak vstane a jde pověsit prádlo. Bez problému povysává, povytírá, a klidně vydrhne záchod. Chodí nakupovat a každé ráno chodí automaticky s košem. Jediné co nedělá a dělat nechce, je žehlení. Ale to já udělám zase ráda.
Bydlíme v malém bytečku, tak tady není žádná velká práce, ale co je potřeba se udělá bez nějakých řečí. Nehledě na to, že když třeba řeknu, že mi není dobře, hned mi chce dělat čaj a dávat prášky

Naše 4+1 my taky nepřijde jako děco děsně velkého co by se nedalo zvládnout A to uklízím denně a nijak mě to neobtěžuje. Pocházím z baráku a vnitřek mi přišel tak na stejno s ulidem, ale o to víc toho bylo na zahradě a kolem domu, to máš pravdu

Reaguji na Lejlaaa: Já moc nevidím rozdíl mezi naším domkem 4+kk (dvě patra) a naším bytem 1+1, ve kterém jsme bydleli dříve. Jsme dva a ve dvou děláme pořád stejný nepořádek. Když už se vyndá lux, tak se sjede celý dům... Plovoučky třeba téměř nevytíráme, vytíráme jen dlažbu, tj. kuchyň, chodba, koupelny, schody. V bytě? Kuchyň, chodba, koupelna, záchod. Prádla je pořád stejně, ať jsme ve velkém nebo v malém. Okna? Těch je o něco více, ale nejsme zrovna z těch, co myjí okna 3x do roka - když přes ně není vidět, umyjeme Záclon máme stejně jako v bytě. Prach se setře rychle, kuchyň se mi lépe udržuje ta nová v baráku.

Reaguji na venysek1: a ty jsi v domácnosti? Pokud to tak máš, tak pak mi vaše rozdělení prací přijde logické.

mooooc závidím Bohužel jsme se sešli s manželem coby dva lidé, co bu´d vařit neumí (on) anebo je to nebaví (já). To bych raději vytírala, luxovala, žehlila, prala.... Bohužel člověk jíst musí.

Ne nejsem, ale přicházím z práce dřív než on, tak nevím, proč bych měla čekat na něj, až přijde utahaný z práce a začne ještě něco dělat doma To bych byla teda pěkná semetrika

Reaguji na venysek1: aha... chápu. Ale v mém případě by to nefungovalo, ani v manželově - jednak chodíme jednou první on, jednou první já, druhak i když v sumě pracuju méně než on, tak je čistá hodina mojí práce víc na palici i na únavu než hodina jeho práce, do třetice po pracovním dnu vlastně doma ani neuklízíme - jen takové ty nutné věci jako udělat něco k jídlu (nerovná se uvařit ), sebrat prádlo ze sušáku... ale do nějakých "nových" pracích se po pracovním dni nepouštím, ani manžel. Leda takové nějaké rychlovky, které trvají tak minutu.

Reaguji na laala: Já mám volnou pracovní dobu, uspořádávám si to podle sebe. Takže jednou mám volné dopo, jednou odpo atd. přítel je od rána do večera v práci a je rád, že je rád, když přijde domu. Já to mám prostě nastavené tak, že on se stará o to, abysme se měli dobře a mohli si dopřát co chceme, rozhodně se nefláká a já se zas starám o to domácí pohodlí a klid. Nejsem žádná domácí puťka, mám svou práci která mě baví a vydělává, ale domácnost u toho zvládám taky dobře.
Ale třeba pokud by měl mít pracovní dobu cca od 8 do 16hod a pak volno a měl doma sedět s nohama nahoře, a já měla lítat po bytě s hadrem, tak to né
Ale je takový jaký je a já bych ho neměnila