Ivko,
packa je stažená, ale noha je svázaná a natažená, budu chodit na rehabilitaci.
Jsem spokojená, mažu se vším možným a beru patáky na chrupavky a budu pracovat jen ve vycházkách. Za tři týdny kontrola.
Někdy to není špatné se odříznout od reality, člověk dojde na jiné věci, které mu unikají přes všechen ten spěch.
No a taky nebudu všechny v práci tak prudit.
Mohlo to být horší...musím to tak brát.
jana
PS: pochlub se, co sis pěkného koupila?
Tak toto jsoi dneska zažívala ?....
K
Na to bych svého muže opravdu hodně podceňovala, což si nezaslouží.
Na to si ho totiž HODNĚ vážím, víš?
Ale klidně bych to i ráda zažila, abych věděla, jak to chutná třeba
Tobě...A jak Ti to vadí a jak se s tím má správně bojovat. Zřejmě máš dost zkušeností. Dle příspěvku mi tak připadá.
Konečně - nemusí to být až tak nepříjemné. třeba se zažije i legrace.
Když tak dej něco do placu, jak muži nakupují... Ráda se poučím.
Iva
Iva
Mimochodem - to je snad normální, že si lidé sebe navzájem váží. Aspoň to tak cítím, i po 20ti letech spolužití (z toho 15 let - "bez papírů")......
K
sama s jedním žiji už přes 13 let.
lily,
přesně tak jak píšeš.
Když jsem si tuto větu přečetla, tak jsem si říkala, že to není ale jenoduché...j
Ahoj děvčata,
tak jsem zpátky z cest. Bylo to dobré.
Holky, dneska muž slaví narozeniny, takže jen v rychlosti Vás zdravím.
Poslední tři dny byly super, moc jsem si to užila.
Pumpkin - mohu vřele doporučit - pošlu kontakt
Jinak všem píšu na schránku odpovědi, díky za dopisy, taky všem, kterých se to týká ještě, pošlu rozpis datumů - abyste byly "kulturně vyžité a využité (((
Doufám, že mi rozumíte....
Koukám, že je tu na diskusi nějak mrtvo. No - tak se atím mějte, jdu se připravovat na oslavičku.
Iva
janis
to jistě není ,ale věkem se člověk poučí a naučí respektovat toho druhého
navíc nejvíc ty špatné vlastnosti druhého ničí hlavně tebe, proto je lepší se s tím vyrovnat a nepřipouštět si to tolik!!
Iva
Ahoj Ivo,
no kde jsi se flákala?
Iva
ahoj holky, nevim co s přítelem. Nějak poslední dobou využije každou příležitost jak nebýt doma. Asi půl roku jezdí alespoň na 1 den z víkendu pryč, a ten druhý obyčejně proleží u televize. Nemáme zrovna ideální vztah, i když byl, než to přítel totálně posr.... Je to už dva roky, ale já se přes to nějak nedokážu přenést a mám ten jeho průser pořád v hlavě, takže mu nevěřím a teď už to přešlo v takovou tu averzi, podrážděnost. Bojím se ho na cokoli zeptat, někam s nim jet atd.Dost mě to už užírá, mám z toho deprese, pže takový vztah nechci, ale zároveň nechci měnit. Moje dcera už si na něj za ty 3 roky zvykla, ale i na ní už začíná být čím dál nepříjemnější. Hezké chvíle zažíváme málokdy, přitom já bych tak ráda. Když mu řeknu, co mi vadí, pohádáme se a stejně s tím nic nedělá. Pořád si jede ve svých kolejích. Třeba ani na dovolenou k moři se mnou nechce, prý nebude mít peníze. Samo, když si je nenašetří, ale všechny úspory vkládá do auta a tak. Nevíte jak na něj? Zdá se mi, že přičichl ke svobodě a ta mu začíná silně chybět. Jsme oba blíženci. Díky
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.