Muž - živitel - jaký máte názor?

A stejně tak i na mateřské. Přece to manžel musí brát tak, že se snížil váš příjem jako domácnosti a podle toho taky musíte naložit s penězi, ne?

když jsem byla na mateřské (to už je ale dost let zpět), tak jsme měli jen jeden účet s kterým jsem hospodařila jenom já protože on není šetřílek. Když jsem nastoupila do práce, tak kvůli tomu začali být neshody, protože peníze moc nestačili i přes to, že jsme si nežili na vysoké noze, ba naopak a tak jsem si zařídila svůj účet.
Dnes to máme tak, že manžel platí úplně vše v domácnosti, včetně jídla, pojištění, dětí, dovolených, atd. a já ze svoji výplaty platím akorát benzím protože autem jezdím já každý den a ostatek mi zbývá. Máme to tak zařízené proto, že manžel ví, že jsem mnohem šetřivější jak on a dokářu ušetřit. Jinak ještě každý platíme stavební spoření a nějaké peníze nám odchází i na spořící účet.
Přijde mi, že spíše z naivity preferujete jeden účet. Ono za 10 a více let to v domácnosti začne fungovat úplně jinak než jste si nastavili v době kdy jste se rozhodli spolu žít. Je to stejné jak se svatbou, když jdete k oltáři, tak jsou všichni přesvědčení že spolu budou do konce života a proč se tedy každé druhé manželství rozvádí?
Každý si tím ale musí projít sám a najít to co mu bude v danou chvíli vyhovovat, ale já jsem zásadně pro 2 účty, proč by mi měl někdo kontrolovat kolik vydělávám.
Manžel mi už žádné peníze nedává a já ho beru jako živitele rodiny. Od začátku manželství jsem vše zařizovala já, nikdy jsem po něm nevyžadovala aby chodil s dětmi k lékaři a nebo zařizoval podobné věci. Nechala jsem mu prostor pro kariéru a to se mi vyplatilo.

Já jsem třeba po dvou letech společné domácnosti zjistila, že ani nevím, kolik dáme měsíčně za jídlo. Ono je to samozřejmě každý měsíc jiné, ale nějaký odhad by člověk měl mít. Dřív to bylo jednoduché, to byly jen moje výdaje, takže jsem měla přehled o tom, kolik ušetřím a kolik utratím. Teď je to jiné, takže jsem si zavedla sešit a tam si všechny výdaje píšu. Možná to zní divně, ale když se na konci měsíce třeba podíváte, co vás stálo jídlo, co třeba léky (to mě dost překvapilo na to, že jsme 2 relativně zdraví mladí lidé) nebo třeba kosmetika , hned máte lepší přehled

Atanera
Dobře, tak jinak. Manžel stejně ví, kolik vydělávám (spoluvedeme naši firmu), takže nemám co tajit navíc nemá tendence kontrolovat co kupuji, to dělám spíš já. Pokud Vám vyhovuje platit dva účty, tak proč ne. Jak říkám, každý to chce mít zařízené jinak, proti tomu nic nemám. Mě by jen neuspokojovalo, kdyby měl všechno platit muž a já si měla kupovat jen hadříky a kosmetiku. Připadala bych si blbě...

Osobně jsem pro dva účty, ale mít kreditku ke každému z nich (oba partneři, aby měli kreditku i k účtu toho druhého) a peníze nazývat "naše", ne "moje". Nicméně si myslím, že je to dané spíš výchovou a třeba mě životní zkušenosti donutí názor změnit

hlavně to taky bylo dobou, mně hrozně vadilo že nemáme třeba vůbec žádné peníze do rezervy, to já prostě nesnesu a takto vím, že když se něco stane, tak nějaký měsíc vydržíme i bez příjmu, to manžel nikdy nedokázal pochopit a problémy řeší až když nastanou

Já řeknu jak to mám já. Můj manžel mi kupuje všechno: kosmetiku, parfem, oblečeni, vložky, šampon, plati mi za školu atd….. a vite co… mu se to libi, protože on mě miluje… A kde je laska tam je svoboda…

Atanera
Já nikomu nechci vyvracet jeho názor. Pokud vám to tak vyhovuje, tak je to dobře.

Možná jsem se špatně vyjádřila, takže k názvu tématu: Muž - živitel (a tím pádem žena - udržovatelka rodinného krbu) tak to mě osobně nevyhovuje. Oba partneři se mají podílet na výchově dětí, starání se o domácnost a vydělávání peněz rovnoměrně.
Už vidím, že zas budete oponovat, že muži vydělávají víc a také jsou víc v práci a nemohou tudíž být tolik s dětmi atd.atd. Jasně půl napůl to nikdy nepůjde. Ale pokud bych měla mít doma chlapa, který bude od rána do večera jen v práci, doma nehne rukou a já kolem něj ještě budu skákat, tak to bych byla radši sama. Z domu mám zažitý jiný model - můj tatínek doma uklízí, vaří, pomáhá mamce se vším a peníze mají napůl. Naštěstí jsem našla podobný typ muže, takže jsem (snad) zachráněna

já bych to třeba ani nesnesla aby chlap platil všechno a já nic, nemohla bych se nechat živit a šatit, potřebuju být pořád v poklusu, proto i dnes už vím předem že na mateřské budu makat doma a vše pro to už teď dělám aby třeba za ty tři roky co chci mimi to podnikání klapalo

Před mateřskou jsem taky měla názor, že se přece nenechám "vydržovat" od manžela a nebudu se ho "doprošovat" o peníze. Ó jak rychle jsem změnila názor, nevím jestli hormonama jsem vyměkla, každopádně teď když potřebuju víc peněz, tak si o ně řeknu. A když u toho remcá, tak ať remcá. Nemám nadstandardní požadavky, peníze utrácím za jídlo a věci pro děti. Pár jeho keců ustojím. Rozhodně bych se nenechala vyvést z míry a neskončilo by to tím, že bych si našla nějakou práci na doma. Peněz vydělává dost (né zas extra moc ), jak sám říká, dělá to pro nás. Tak ať platí. Teď je jasně daný, kdo je živitel a kdo udržuje rodinný krb. Až půjdu do práce, tak se to změní, nevím, jak moc, ale změní.

Taky si myslím, že postoj k penězům si přinášíme z rodiny. Aspoň já a můj manžel jsme toho jasným důkazem. Jeho rodiče si každý jedou na svoje, naši prostě mají všechno společné. Ušla jsem už kus cesty, manžela tímto směrem trošičku pozměnila, ještě to není úplně vyhovující, ale snad se mi to podaří. Ale taky jsem zjistila, že postupem času se všechno mění. Moji i jeho rodiče to měli nastavené tak, že žena držela kasu....no a teď je to už opačně.