Muž - živitel - jaký máte názor?

S přítelem žijeme přes 5 let a od začátku vše společné, radosti i starosti. Ze společného účtu platíme nájem, elektriku,dárky pro rodiny apd. Každý týden mi dá domluvenou částku, 1/2 na poplatky + něco na ušetření, já uložím stejný díl ze svého výdělku na společný účet spolu s jeho dílem a tím platíme společné poplatky + šetříme.
Když se zadaří příteli, dá mi něco navíc. Když se mu nedaří, příspívám víc já. A z toho, co vydělám si utratím, co chci, stejně tak přítel ze svého výdělku. Většinou mi dá i na nějaký ten hadřík či kosmetiku. Na většinu si ale vydělám sama, a taky mu dělám překvapení, že koupím zase pro něj, tričko,kosmetiku apd. Jakmile bych ale byla na mateřské, budu se chtít spolehnout, že mě partner zcela zajistí. Na mateřskou se spolehnout nedá a už vůbec bych z ní neplatila nájem, poplatky apd. Kdyby mě přítel nepodporoval při mateřské a chtěl by po mně ještě peníze, nebyla bych s ním. Potřebuju chlapa, co umí vydělat peníze a co umí zajistit rodinu. Jsem náročná? Myslím, že to je s dítětem normální. A kdybych vydělávala více, šel by na mateřskou partner, nic špatného. Jakmile bych ale mohla pracovat, určitě bych zase šla. Hodně štěstí holky.

Si18
S tvým příspěvkem se naprosto ztotožňuju. Nenapsala bych to líp!!!

Podle mě je v připadě značne nerovnosti přijmu ženy a muže, je tato rovnice muž=živitel vice něž logicka. A že pak bude žena u plotny? Proč? Pokud to neni typ hospodyně, tak chod domacnosti může zajistit "dodavatelsky" nebo se o něj podělit s manželem. Ale čas, ktery by zbytečně ztracela v malo pracenem a nudnem zaměstnani, může věnovat studiu, peči o sebe nebo nějake smysluplne neziskove činnosti. A tim padem se nestane zavislou. Naopak může vyhody rodinneho zazemi využit pro zvyšeni vlastni tržni hodnoty.

Při čtení fora mi připadá ideální stav ....muž = živitel a žena = pokladník.
U nás to tak funguje už 21 let.Všechny peníze jdou na jednu hromadu a a po společné poradě se vydávají.Každý si může vzít kolik potřebuje a u větších položek se to řeší poradou.Nemáme "tvoje a moje" ale prostě naše.

Laky
U nás to takto funguje 8 let a také naprostá spokojenost..

Laky To je hezký, muž živitel a žena plní funkci pokladníka...ono je to taky dost důležité, umět s penězi naložit, a pokud žena je lepší pokladník, tak určitě je to šikovnější, i když někdy ženská může být jako pokladník pohroma a musí se toho ujmout živitel, aby to bylo nějak dobře rozplánované....ale můj názor je a zřejmě shodný s Tebou, že pokladníkem doma může být klidně ten, kdo má menší příjem, tam záleží na chuti se toho ujmout a zodpovědně se k tomu postavit....vždyť chlap živitel nakonec nemusí dobře pečovat o kasu, to se od výše příjmu neodvíjí....třeba kamarádky mi říkají, že kasu vedou ony, jelikož je to baví a muž o to nejeví zájem a dobrovolně jim to přenechal, a kbyby to samy neměly pod kontrolou, tak muž měl tendence utratit jejich měsíční příjem během deseti dnů a na zbytek měsíce nemyslel, a to by nebylo co dát do hrnce...každý si to asi nastaví podle toho, jak je to třeba a někdo by třeba společné finance nechtěl, a volí způsob, že náklady se dělí rovným dílem a zbytek zůstavá každému z nich, aby si s tím naložil, jak chce....já si myslím, že systém společné koruny funguje nejlépe tam, kde fungují opravdu dobré vztahy, kde si lidi maximálně věří a tam je ten systém asi to jediné nejlepší řešení, co je napadne, když řeší tuto otázku....hlavně ať je doma klid a pohoda ....a to přeji všem děvčatům, která sem příspívají, ať už to mají doma zařízené jakýmkoliv způsobem....

No já jsem na VŠ, s přítelem bydlíme 2 roky. Pobírám nějaké dávky, plus teda chodím do práce, celkem mám příjem cca 10tis. 2tis dávám přítelovi na nájem, nákupy děláme jednou týdně (jídlo, drogérka) platíme jednou já, jednou on. Nic od něj navíc nedostávám-nevidím důvod.Dárky si dáváme k Vánocům a narozeninám. Oběma to vyhovuje

To je úžasná poučka, trefná ako prasa.

Já mám vše s přítelem na půl, ale někdy mě to štve

co konkrétně tě štve?

Píšem tu už strašne dlho svoj príspevok do debaty a furt neviem ako ho sformulovať tak, aby bol zrozumitelný. Tak napíšem nejaké modelové príklady. Ja som akože žena a vychádzajte z toho, že účet je furt spoločný (som proti oddeleným účtom, trvalo mi to dlho, kým som k tomu donútila svoju polovičku, ale podarilo sa )
Modelová situlácia 1:
chalp berie: 100tis, žena 15tis
To by som asi makala iba na polovočný úväzok. Mala by som viacej času na seba a rodinu a tam už je jedno, či beriem 15tis alebo 10tis. obidve čiastky sú nepotrebné pre rodinný rozpočet. Ale pracovala by som! Aj keď málom, ale chcem prispievať na spoločný účet.

Model 2:
muž berie: 30tis, žena 20tis.
Dobre, beriem menej, ale nenechám chlapa všetko zacvakať samého. Snažím sa a prispievam do kasičky a žiadne také, že ja mám vreckové + sem-tam nákup v supermarkete. Bolo by to pre mňa osobné zlyhanie, že ma musí niekto živiť. A je jedno, či je to manžel alebo rodičia.
Záver: Model 1: Muž je živiteľ a ja s tým nespravím nič, lebo nezarábam veľa. Sa teraz zabijem? Máme sa radi, chceme spolu žiť, tak prehltnem moje pocity neschopnosti prispievať rovnakým dielom a holt sa musím nechať živiť.
Model 2: Stojím na svojích vlastných nohách a nevyciciavam.
Kde je ten váš pomyselný pomer platov, kedy už beriete svoju výplatu za vreckové a všetko platí chlap (chlap je živitel), je vaša vec. U mňa musí byť pomer platov výrazne nerovnovážny.

A situlácia: chlap berie 10 a žena 100tis, popr. chlap 20tis a žena 30tis, je nemyslitelná (podľa mňa, určite sú príklady kde to klape, berte to s rezervou). Nepoznám chlapa, čo by takúto "potupu" prežil. Makala som raz v zamestnaní, kde som mala pohyblivú výplatu závislú na províziach. A asi 2x sa mi stalo, že som mala dobré mesiace a do kasičky som prispela viac ako priateľ. Myslím, že mu to nejak nevadilo, ale niesol by ťažko, keď by to bolo pravidlo. To, že oni musia byť tí, čo majú vyžší plat a zabezpečia rodinu majú v sebe, tak boli vychovaní, taký obraz videli, keď vyrastali.

zrzka22 Tak Ty jsi ho musela nutit ke společnému účtu???...No, asi se Ti podařilo, co jsi chtěla, a Tvůj partner Ti po delší době vyšel vstříc, ale vnitřně se s tím nemusel stotožnit dosud a třeba by to ani nedal najevo...tohle by mělo být bez nějakých tlaků, vyjít z přirozeného vývoje vztahu....ale možná jsi to napsala s nadsázkou a ve skutečnosti jsi ho k ničemu nenutila, jen jsi mu vnukla myšlenku a on ji časem přijal za svou, také to tak může být ...poloviční úvazek v té modelové situaci je určitě dobrý, ale zase ne všude o zaměstnance na poloviční úvazek stojí, ale najít se jistě něco dá....a nemyslím si, že deset tisíc je nepotřebných...pokud muž má kilčo, k tomu velkou hypo, leasing na velké drahé auto, další závazky, běžné platby včetně spoření, pojistek, pokud je to muž, který má závazky například vůči původní rodině - výživné pro děti a ženu, placení dalších nákladů mimo záležitostí určených soudně, jelikož někteří chlapi, i když ženu opustí, tak jsou stále ochotni zachovat té původní rodině určitý životní styl, tak potom ten plat ženy není zanedbatelný....jeden můj známý bere asi tuhle částku, možná víc, ale má tuto situaci a finančně je to prsa prsa...a navíc v menších městech, záměrně vynechávám Prahu, poloviční úvazek nehodí deset patnáct tisíc, to je úvazek plný...takže zase záleží na místě bydliště, na typu práce a na veškerých okolnostech rodinného charakteru, aby se jednoznačně dalo konstatovat, zdali je částka Tebou uvedená zbytná, či ne....ale vím, jak jsi to myslela, jen jsem to chtěla malinko rozvést na příkladu konkrétní situace, která je mi známa....

To máš určite pravdu, nešlo mi ani tak o presné čiastky peňazí, skor o ten pomer medzi samotnými čiastkami. A neber to tak, že 10 tis je pre mňa zanedbatelná čiastka.
A to s tým účtom: rozhodne to nebolo tak že som povedala chcem spoločný účet a on mi povedal jasne drahá. Musela som mu vysvetliť výhody a moj postoj. Nakoniec to sám navrhol, keď som začala zarábať, že to mám posielať na jeho účet a svoj zrušiť. Že bude spoločný. Ohľadom toho účtu mal blok z domova. Rodičia mali každý svoj a matka mala prístup k otcovmu. A sem-tam mu ho vyrabovala, lebo "nutne" niečo potrebovala a jej nevyšli prachy. Potom nemali z čoho žiť. Takže potreboval pochopiť, že som schopná hospodáriť s penízkami.