Mops do bytu

Minimálně jako štěnátko určitě něco zničí. Sou prostě jako mimina když si pořizuju psa tak s tím bohužel musím počítat. Mám mopsinku který bude za chvilku 14 let a i když máme zničený dveře ( poškrábala je) nevymněnila bych ji ani za nic...

Záleží na pejskovi, každý je unikátní, každý se bude chovat jinak... Některý je akčnější, jiný spíše mazel... To poznáš už u chovatele - uvidíš, který z vrhu je akčnější průzkumník a který raději sedí v pelíšku a pozoruje... My nemáme mopsíka, ale fenku menšího plemena, jako štěně byla šíleně aktivní, běhala všude - po gauči, židlích, křeslech... ale rozkousala jen úchytku od šuplíku u kuchyňské linky, jinak vzorně likvidovala jen své hračky (radím koupit každému štěněti dostatek -gumové, latexové, plyšové, uzly, z buvolí kůže, vybije se na tom a neničí pak ostatní) a pelech (furt ho hrabala, až ho roztrhala a pak rozcupovala výplň. Také jsme nechtěli, aby spala s námi v posteli... jenže od prvního dne, co jsme ji přivezli vzali veškeré plány za své... prostě nám změnila život, k lepšímu Nyní je to 7 let, co ji máme, v posteli spí s námi pořád Myslím, že na to také změníš pohled, až si ho přivezeš, pejsek v posteli je super, krásně "topí"

Reaguji na Lady Marmalade: Nechceš mít být "označený" zvířetem, nepořizuj si zvíře.
Zvíře zkrátka není hračka a každý je individuál. Přinejmenším jako štěně prostě může nějakou tu zlotřilost či nehodu udělat.
Budeš pak mít akorát vztek na pejska místo sebe.

Osobně to beru tak, že když mám zvíře, tak to sice neznamená, že musím mít všechno poničené apod., ale když se něco stane, tak se prostě stane a s tak s tím počítám.
Pokud je pro lidi důležitější dokonalé bydlení ... a i když já to lpění na materiálních věcech v tomhle ohledu příliš nechápu ... je logické a i správné, aby si prostě zvíře nepořizovali. Ne každý vnímá zvíře jako živou bytost se všemi jeho potřebami, potřebou učení a s tím i spojených ev. problémů a zodpovědné je, zvíře takovému přístupu nevystavovat.

Mám doma fenku mopsíka a nic mi doma neničí, je mi pořád nosí moje boty, ale nic s nimi neudělá Ale jako štěňátku se občas stala nehoda(počůrání) než se to pořádně naučila. Ale s tím jsem počítala. Byt máme dle mého pěkný, nezničený, teď nově zrekonstruovaný. Mopsík je úžasné plemeno, ale hodně si to rozmysli. Většinou jsou hodně fixovaný na páníčka a potřebují z jeho strany cítit lásku. S tím já problém nemám, je to moje největší zlatíčko a pravidelně s námi jezdí i k mořiTaky má hodně citlivé zažívání, takže jak jí něco nesedne, pozvrací se. Ta naše je i po operaci, protože měla velké problémy s dýcháním. Jo a taky když začne měnit srst, to je pro mě mazec, ale stejně jí miluju Každý mopsík takový není, jen píšu, jak to má zrovna ta moje holka. Postel je jasná a já bych bez ní ani neusnula A to jsem ze začátku jsem taky tvrdila, že do postele ani náhodou
Reaguji na Trixxy: To je úžasný, že jí bude už 14 Tý mojí bude 7, strašně to s nimi letí

Lilisa: jj je to mazec ten její věk. Většinou se dožívají tak 9ti let. Za poslední dva roky co sme s ni byli na veterině nám vždycky řekli že nám do měsíce umře. Ale většinou je špatná tak dva dny a pak dostane zase ty svoje senilní nálady občas je na zabití a dělá naschvály... Malý děcko hadra. A vypadaly jí skoro uplne chlupy...takže mops naháč Snad budete mít taky takovou bojovnici a aspoň 7 let s vámi zůstane

Reaguji na Trixxy: Jen 9 let? Já myslela, že aspoň 12let. Asi je to různý a doufám, že ta naše tu bude co nejdéle. Nedokážu si to bez ní vůbec představit. Je supr, že se pořád držíNa veterině toho občas namluví...to znám Teď jsem jí měla taky nemocnou, tak jsem na ní byla extrémně hodná a hned toho mrcha využívá Mopsík bez chlupů...to si neumím ani představit Hlavně ať se drží co nejdéle a dělá vám jen samou radost

Taky se nedokážu představit, mít byt zdemolován mazlíčkem. Pokud se budeš pejskovi věnovat, tak nevidím důvod, proč by měl ničit dům, když bude vyblbnutý jinak. U koček je to něco jiného, ty prostě vycvičit moc nejdou, i když ví, že to dělat nesmí, tak jim je to jedno. Kocour se třeba rozhodl, že škrabadlo nechce, že se bude protahovat o sedačku.
Nevím, že by pes, kterýho jsme měli když jsem byla malá ničil byt (jednou se mu teda povedlo obrátit koberec v předsíni), druhý pes taky nic, ani z doslechu teda nevím, že by byl pes, který demoluje byt. Jediné co vím, že chodí zoufalí lidé do zverimexů, pro "nezničitelné" hračky, protože psovi nic nevydrží.
K spaní v posteli - jak si to nastavíš, takové to budeš mít. Jsou lidé, kteří mají psa naučeného, že do postele prostě ne (nebo celkově do ložnice) a pak jsou tací, kteří pajska pustí a klidně mu budou uhýbat pomalu na zem aby se pes vyspal (tatínek takhle spával s polštářem na nočním stolku )

Řeknu to tak, já nikdy neměla žádné zvíře (žádné křečky, rybky atd jako ostatní). Od narození bydlím na bytě, takže vůbec nevím, co to obnáší mít domácího mazlíčka. Pejsky mám ale moc ráda, dnes přinesla kolegyně ukázat do práce své šťěňátko a ještě půl dne jsem pak byla nabitá euforií jak skvělé bylo a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Důvod mých obav je hlavně to, když vidím ty zničené byty od koček.. Neřeknu když to zvířátko rozkouše nějakou úchytku jak tu holky psaly, ale mít absolutně znehodnocené (rozedrané) židle, povlečení, sedačku atd. mě celkem děsí. Ale psi nejsou kočky, proto jsem chtěla vědět, jaké to je v bytě s mopsíky, nemám hold žádnou vlastní zkušenost Zase je pravda, že když jsem viděla toho pejska kolegyně, tak jsem měla pocit, že bych mu odpustila snad vše
Reaguji na luftrohra: Děkuji za milou reakci. Já si právě nedokážu představit mít toho pejska v posteli, protože to u nás nikdy nebylo zvykem, ale člověk míní..
Reaguji na Lilisa: Ty loužičky, s tím se prostě musí počítat A to je věc, která se prostě uklidí, úklidu se nebojím, jde mi o trvalé znehodnocení nábytku.
Ale opravdu to holky neberte tak, že jsem nějaký necita, dala bych mu tolik lásky, kolik bych dokázala, ale je to velký závazek, takže si promýšlím i všechna úskalí.

Nemyslím si, že si necita. Prostě jsem napsala jak to vidím.
Znám docela dost zvířat, kteří ... no prostě paníci se jim nevěnují tak jak by měli, důvody a způsoby jsou různé.... a to prostě považuji za špatné.

Na druhé straně jedna známá se netají tím, že ke zvířatům nemá příliš vřelý vztah. Resp. na ulici si nějaké pohladit, ano, ale mít ho doma se vším co k tomu patří to ne. Nikdy zvířeti neublíží, to v žádném případě, příležitostně hlídá sousedce pejska, když je třeba a rozhodně se mu věnuje... dokonce mnohem lépe než jeho majitelka....,, ale jak sama říká, vždy je ráda, když ho vrátí a má zase klid.. Když přijede ke mě projdeme celý náš zvěřinec, tu si pohladí, pomazlí se a evidentně ji to i těší, ale pro ní je důležité mít uklizený čisťounký byt a to prostě se zvířetem, má-li mít normální život a ne omezen prostor např. na jednu místnost apod., naprosto dokonale nelze dodržovat.

Plus jsou k tomu další mimořádné situace které všechno můžou změnit během chviličky, jako je například nemoc, stáří aj.
Zkrátka s tím vším je třeba počítat a já si myslím, že pokud člověk je "jen" poprděný z nějakého jiného zvířátka, tak to není dost dobrý důvod si ho pořizovat.

Na poprdění ze zvířátek nevidím nic špatného, ale vždy mi připadá lepší, když člověk není absolutně přesvědčen, že zvládne vše, aniž by muselo zvíře být omezováno ve svých normálních potřebách (neplést s nevychovaností), tak by si zvíře neměl pořizovat.

Zvířata jsou v podstatě jako děti, sem tam udělají nějakou neplechu, jejíž následky je třeba řešit, je třeba spoustu času a péče, aby z nich nevyrostli nevychovanci a stejně tak je třeba postarat se třeba v nemoci aj.. Nelze počítat s tím, že celý jeho život proběhne v klidu bez nemocí a až přijde smrt tak to bude hned a na místě.

Možná Ti to připadá přehnané, že mluvím i o nemocech a smrti, ale víš zvířat jsem měla a mám dost, spoustu z nich jsem léčila, spoustu z nich pochovala a i to k tomu, když máš zvíře patří. Mě to za to stojí a neměnila bych.
Když jsem měla nemocného kocourka, byla jsem s ním měsíc doma, protože léky či výživu musel dostávat co dvě hodiny, ve dne i v noci.
Když mi o 12 let později umíral, byla jsem s ním opět, dávala léky, měnila pleny, bohužel se ukázalo, že to nemá řešení a musela jsem ho nechat uspat.
A mohla bych o takových situacích mluvit dál a dál.
Nechci, aby sis myslela, že Tě nějak straším, sdílet život se zvířetem je spousta radostí, ale s tím nepěkným je třeba počítat a umět se tomu přizpůsobit.

Zkrátka, mě se zdá, že máš spoustu otázek a nejsi připravená na to vše, co se může stát. Samozřejmě se mohu plést, ale jedno je jisté, už jsem to psala, zvíře není hračka která se dá odložit, když se mi to zrovna nehodí. Je třeba se nad tím zamyslet a podle toho jednat.

Reaguji na Lady Marmalade: Nábytek mi nikdy nezničila, nic nerozkousala ani nepodrápala. S tím problém nikdy nebyl. Jen mi krade plyšáky a přivlastňuje si je
Reaguji na Veselka10: Souhlasím, že to není vždy jen o radosti. Když jsem jí musela dát na operaci, taky jsem s ní pak byla doma a starala se o ní, protože jsem jí nechtěla nechat na veterině. A kolik mě to stálo nervů, strašně jsem se o ní bála. A to si ani radši nepředstavuji, co bude, až bude stará a odejde.

Taky bych ještě upozornila, že mazlíček dost stojí. Na to je dobré taky myslet. Nejen kvalitní krmivo, ale i veterinář. Ze začátku, co si pamatuji, je dost očkování a léků na odčervení.

Reaguji na Lilisa:

no protože teď je ten pes pouze teoretický, ale až se kolem tebe bude vrtět živé štěndo a cpát se ti do postele, tak, myslím, velice rychle otočíš ... navíc je to nanejvýš praktické, malé pejsky mají vyšší tělesnou teplotu, než člověk - až ke 40´C