Mladší partner

Moji dva poslední partneři byli o rok mladší, což bylo ještě v pohodě (mě je 27), sice sem nechtěla mladšího ani o rok ale u obou partnerů, tam byl zásah na první pohled že nešlo odolat a v tu chvíli mi ten rok ani nevadil...Teď mi známej chce dohodit jednoho kluka, je pěknej ale je mu 25, jsem mu řekla, že kdyby byl starší tak proč ne a on mi řekl že je rozumný a fajn...ale já Vám holky nevím,kdyby mi bylo 20, tak to neřeším ale momentálně myslím taky na to, že budu chtít mít kolem 30-ti děti a to je za chvíli a co s mladým klukem, bojím se že by to byla ztráta času, ten děti chtít nebude, ten si bude chtít užívat,je to v tomhle hledisku rysk...už kvůli tomu si říkám mladšího ne...Bála bych se že s takovým člověkem ztratím čas a on mi za pár let řekne, že je na děti ještě mladý a já pak po třicítce budu začínat od znova a to fakt nechci, ráda bych už našla někoho pro rodinu..co s mladíčkem? na užití dobrý ale do života? A je jasné že se ho hned v začátku nebudu ptát jestli chce rodinu o tom se baví později v průběhu vztahu...Fakt nevím jestli bych to někdy měla vůbec zkoušet s mladším...Kdybych byla mladší proč ne nebo kdyby mě bylo 35 a chlapovi 33 tak taky proč ne ale v tomhle věku no nevím...

Můj přítel je skoro o čtyři roky mladší (on 27, já 31)a teda musím říct, že je zodpovědnější a rozumnější než někteří starší. Takže to je o jedinci
Ani jsem nepoznala, že je mladší a ani on, myslel, že jsem ještě mladší než on
Reaguji na Lloret:

To je skoro stejný jak u nás a vidíš, jsme spolu pět let- od mých asi 26 a jeho 22( ty jo, to byl tak mladej), děcko se mi narodilo ve 30-ti a jemu 27 letech, to není tak hrozný, ne?

Starší neznamená moudřejší Kámoška má o cca 6 let mladšího. Poznali se, když jemu bylo 22 let. Ted je mu 27, mají dítě, ona onemocněla a on se o ní perfektně stará, pomáhá jí atd. Je mnohem vyzrálejší než někteří muži, které znám cca 30-45 let. Postavil dům, stará se o malého...Na druhé straně další kamarádka má o 20 let staršího a s ním 2 děti. Když byla nemocná, první o co se staral, kdo mu uvaří a kdo pohlídá děti (že by je hlídal on, to ho ani nenapadlo). Dům jí postavil sice nádherný, ale žije v něm sama. Vlastně - na všechno je sama. Věk nemusí nic znamenat.

To je potřeba vyřešit předem, zda chce rodinu a nevadilo by mu mít dítě kolem 27 roku atd. Třeba po pár týdnech/měsících bych si o tom narovinu promluvila. Vždyt už nebude tak mladý a spousta mužů má v tomto věku první dítě.

Reaguji na 2pepe2: krásně napsané a jedině můžu souhlasit

Ahoj, mám přítele o 3 roky mladšího, jsme spolu 7 let. Donedávna to bylo v pohodě, ale začli jsme společně hubnout - on chodí cvičit do jednoho centra, kde to má zadarmo, já bych tam musela platit a tak mám jiné sportovní aktivity (venkovní). Takže on tam poznává nové lidi, najednou se o něj všichni zajímají a jemu to asi začalo lézt do hlavy, jelikož mi včera řekl, že mě má rád, ale že mu něco chybí (jako třeba i jiná ženská), že náš vztah se nijak nevyvíjí a že se musí rozmyslet jak dál. Docela šok, protože ještě minulý týden jsme naprosto vážně mluvili o svatbě a o dítěti. Jemu bude letos 29. Setkala jste se s tím některá? A jak to dopadlo? Já moc nevím, jak to řešit, včera jsem z toho měla šok.

Reaguji na angor:

Myslím, že každej vztah se musí někam posunout...zkus si s ním promluvit, co mu chybí a nějak si ten vztah zas oživte...

Já mám přítele o 3 roky mladšího, jsme spolu zatím jen krátce (v létě to budou 2 roky). Já jsem z počátku od toho vztahu nechtěla jít, právě kvůli věku, ale teď jsem opravdu ráda, že to je tak, jak to je...on mě doslova uhnal...ale jinak mám občas obavy z toho, aby si za pár let neřekl, že by si chtěl ještě užívat...než jsme spoluu začali chodit byl docela dost takový koketní typ, rád flirtoval (je možný, že to má stejný jako já - ráda koketuju a flirtuju, když jsem sama), ale jinak je zodpovědný, se vším mi pomůže, je hodný, rozumný, dá se s ním o všem mluvit, rozumí si s mojí rodinou a ta jeho mě taky nádherně přijala, jeho mamka říká, že jinou už domů nechce.

Reaguji na Petruše86:
Přijde mi, že to máme úplně stejné.
Já si tehdá v bývalé práci flirtovala s kdekým - měla jsem takovou práci, kde jsem potkávala spousty nových lidí (zákazníků většinou) a dost jich bylo stálých. Pracovala jsem asi 15 km od domu, tak jsem při konci prac. doby ještě vždy nějakého odlovila, aby mě odvezl domů a takhle jsem tam prostě měla pár chlapů, co mi tam jezdili schválně už takhle, jen aby mě pak mohli hodit domů. Bájo život, ne? On tam pak také začal jezdit taky, taky mě občas házel domů, také jsem s ním někam občas zašla, načež mě začala opravdu uhánět - zval mě na výlety, na chatu jsme občas zajeli, no uháněl mě skoro půl roku a prostě skvělej.
Je zábavnej, s každým si hned rozumí, plány jsme měli vždy společný. Ještě před týdnem jsme řešili rodinu a najednou se další týden ráno probere a přesně jak píšeš, že z toho máš obavy - v 29 letech je ještě zřejmě nedospělej a nevybouřenej.
Takhle dlouhodobý vztah se už oživí bohužel asi jen nějakým pokračováním - dítě, rodina, jak myslíš, že by se to dalo ještě oživit? Od ledna jsme si prošli změnami a řekla bych, že k lepšímu, no ale on asi se teď cítí obdivovaný a to mu zvedlo sebevědomí a má tyhle pocity asi.

Reaguji na Petruše86:
Přijde mi, že to máme úplně stejné.
Já si tehdá v bývalé práci flirtovala s kdekým - měla jsem takovou práci, kde jsem potkávala spousty nových lidí (zákazníků většinou) a dost jich bylo stálých. Pracovala jsem asi 15 km od domu, tak jsem při konci prac. doby ještě vždy nějakého odlovila, aby mě odvezl domů a takhle jsem tam prostě měla pár chlapů, co mi tam jezdili schválně už takhle, jen aby mě pak mohli hodit domů. Bájo život, ne? On tam pak také začal jezdit taky, taky mě občas házel domů, také jsem s ním někam občas zašla, načež mě začal opravdu uhánět - zval mě na výlety, na chatu jsme občas zajeli, no uháněl mě skoro půl roku a prostě skvělej.
Je zábavnej, s každým si hned rozumí, plány jsme měli vždy společný. Ještě před týdnem jsme řešili rodinu a najednou se další týden ráno probere a přesně jak píšeš, že z toho máš obavy - v 29 letech je ještě zřejmě nedospělej a nevybouřenej.
Takhle dlouhodobý vztah se už oživí bohužel asi jen nějakým pokračováním - dítě, rodina, jak myslíš, že by se to dalo ještě oživit? Od ledna jsme si prošli změnami a řekla bych, že k lepšímu, no ale on asi se teď cítí obdivovaný a to mu zvedlo sebevědomí a má tyhle pocity asi.

Reaguji na angor:

O věku to vážně není, takto se může zachovat každý chlap, bez ohledu na věk.
Včera jsem mluvila s holkou, kterou opustil chlap po 6 letech vztahu, když bylo jejich dítěti 7 měsíců, s odůvodněním, že to nezvládá (dítě). A to mu bylo 36 let.

Reaguji na Adka:
O rozdílu asi fakt ne, ale asi o dospívání. Člověk by si myslel, že kolem 30 cítky už je dospělý a ono je to pořád dítě.

Já jsem si našla svého manžela, když mi bylo 30-let, byla jsem rozvedená s dítětem. Jemu bylo 25-let, svobodný, bezdětný, vlastně kluk, takový "nepopsaný list" proti mě, která už si do té doby zažila svoje.
Z počátku jsem ho chtěla prostě proto, že byl krásnej . Jenže pak jsem zjistila, že je to neskutečně skvělej chlap, kterej chce se mnou domov a rodinu...
Takže mám o 5 let mladšího manžela, který funguje jako hodinky. Od počátku je mnohem zodpovědnější, než já ( vůbec než kdokoliv, koho znám ) , rodina je pro něj absolutně nejdůležitější, vychováváme 3 děti a někdy si já sama vedle něj připadám jako čtvrté dítě
Absolutně to není o věku. Znám týpky, co nebudou cítit zodpovědnost k rodině ani v 50 letech.