Matka se nechce léčit

Reaguji na skarma007:
Věřím, že se bojíte, ale nicméně, to rozhodnutí je na ní.
Když příjmete její rozhodnutí, tím pro ní uděláte nejvíc.

Reaguji na True:
je mi to jasný, že ji do ničeho nedokopeme, ale nechápu její myšlení, bát se něčeho, tak se nebudu léčit, to přeci nejde...

Já chápu, že je t to líto je to matka, ale jí chápu ještě víc. Třeba má něco co se jentak vyléčit nedá a v tom případě je lepší si zbytek života užít i když za mín času než trávit čas někde po chemkách se závratěma bez vlasů a nakonec třeba stejně umřít...Je to smutný, ale já bych se taky nešla léčit kdby to bylo tak vážný, že by nebyla velká šance.

Reaguji na ladymiss2:
ty jo, já teda doufám, že to tak vážný nebude kruci....

Reaguji na skarma007: To snad ne, ale kdyby prostě náhodou tak bude lepší když budete s ní a třeba budete něco podnikat atd...než jí nutit na něco. Rozhodnutí je na ní a je pak třeba to respektovat no

Reaguji na ladymiss2:
bohužel máš asi pravdu, ach jo, budu doufat, že to nebude tak zlý, děkuju

ahoj, tak záleží co jí je, to ví jen ona sama a jak moc je to vážný. mě třeba 2 roky zpět našli na děložním čípku předrakovinový změny, loni na podzim jsem byla na konizaci ale letos před prázdninama jsem měla zase špatný výsledky, v říjnu mám jít na kontrolu. taky si často říkám že už tam ani nechci, zas to bude ten samej cirkus dokola a někdy lepší nevědět než vědět a stresovat se z toho. ale zase si říkám že jsem mladá a přeci jen šanci na uzdravení mám tak to úplně nevzdávám ale pokud by tvoje mamka měla něco neléčitelnýho tak ji chápu že chce radši bejt ,,v klidu a užívat života,, je to těžký no.. držím palce

Reaguji na Klenot Eskortová:
ahoj děkuji.
Jenže ona právě neví, co jí přesně je, ona se jen bojí, že to bude vážný, dle jejích slov. Proto nechápu, proč to dělá. Neřeknu, kdyby věděla, že to je vážný, ale ona to neví a už se měla před 2 měsíci léčit.
Jinak tvého zdravotního stavu je mi líto, sestra má to samý a prý je to vše o imunitě, tak se snaží ji zase vrátit do normálu (má ji hodně oslabenou). Přeju ti hodně štěstí

Bylo by dobrý, kdyby to brala tak, že ať už bude nález jakýkoli, tak to nemusí nutně být fatální. Naopak že když bude znát svýho nepřítele, tak s ním může nějak efektivně bojovat. Navíc existují i různý alternativní způsoby léčby, tak ať se o to zkusí zajímat, možná přijde na to, že je víc možných řešení a že to nemusí být tak hrozný, jak očekává.
Jo, a nemoci jsou taky hodně o psychice a o tom, jak člověk sám sebe vnímá. Ten její postoj (odevzdaný, vystrašený, jaksi uťáplý) by tomu celkem i odpovídal. Jak rázná a aktivní je v jiných věcech, umí s nima zatočit, nebo se podvoluje s tím, že jinak to prostě asi nejde? Kdo chce žít, musí pro to něco dělat, musí se sám o sebe a o svoje zdraví zajímat a musí bojovat - protože život holt je boj (to nemyslím jako negativum).
Nevím, jestli znáš knížky od dr. Frankla. On osobně, když byl za války v koncentráku, tak si všimnul, že lidi, co se vzdali a začali to brát tak, že líp už nebude, tak velmi rychle končili - a to mohl být jejich faktický stav mnohem lepší než stav někoho jinýho... kdo ale neztrácel naději a chuť přežít. Věř mi, že kdo má chuť se za sebe rvát, ten přežije prakticky všechno. Tak to tak ber i ty a nezvyšuj negativní vibrace ve vašem okolí ještě svým vlastním strachem. Strach je nejhorší ze všeho a i fyzicky nepůsobí vůbec dobře. Přeju vám oběma hodně sil, naděje a bojovnosti

Reaguji na mau-mau:
moc děkuji za vyčerpávající odpověď,vážím si toho takhle ji to zkusim šetrně podat a uvidíme

[cituji=mau-mau]
jinak jsi to napsala opravdu výstižně a řekla bych přesně a i odpovídající situaci, ona opravdu taková je. Člověk by chtěl pomoct, ale neví co říct, protože takové ty typické věci jako jdi se léčit, bude to dobrý nebo to nebude nic hroznýho, nezabírají.
Děkuji ti

Reaguji na skarma007:
Hlavně neděkuj, proto jsem ti neodepisovala
Skarmi, já mám podobný případ doma, tak trochu tuším, jak se cítíš a že bys ráda pomohla, ale nevíš jak. Ono v podstatě opravdu není jak pomoct člověku, který si nechce pomoct sám. Takže jediný, co ti ještě chci napsat: Nedělej si s tím hlavu. Každý je odpovědný sám za sebe. Nemůžeš nikdy pomoct tomu, kdo o tu pomoc nestojí.
Možná to bude znít krutě, ale ona i ta smrt nebo nemoc má někdy svůj důvod. Kdo není schopný přežít, toho nemůžeš držet nad hladinou svojí vlastní silou a tím, že se sama vydáš ze všeho, jen abys ho zachránila. Nech to na mamince - jestli bude chtít být v pořádku, tak si - třeba až časem - najde cestu, jestli ne... tak to za ni nevybojuješ. Hlavně se netrap, ber to tak, že každý někde uvnitř ví, co je pro něj nejlepší, a podle toho se v životě zařizuje. Ty to ber jako jeho volbu. Jestli se máma vzchopí, tak to bude skvělý, a jestli ne, tak to taky má svoje důvody.
Jak jsem psala, zažívám to samý. Je mi jedný velmi blízký osoby hodně líto, vím co by mohla udělat a jak si pomoct... jenže ona prostě nechce... asi někde v srdci ví, že to prostě není její cesta. A já jsem pochopila, že ji k životu dle svých představ nemůžu nutit - jestli chce postupně hnít, tak prostě asi musí, no... Tak se soustřeď na sebe, uvědom si, že tvůj život nezávisí na jiných, a že jestli někdo nechce, tak nebude... cokoliv... Já jsem to kdysi brala jako nedostatek lásky k sobě jakožto k dítěti, kterému by rodič měl být stále k dispozici (blbost). Ale dneska už to beru jako nedostatek vztahu toho člověka k sobě samotnýmu. A to nikdo jiný kromě něj nevyřeší. Nech ji jít si vlastní cestou... ať už povede kamkoliv... Všechno, co se nám stane, má svůj důvod.
A vážně se měj - pokud možno - pěkně a nelam si hlavičku věcma, který nemůžeš ty osobně ovlivnit Pa.

[cituji=mau-mau]
to je mi líto, že máš podobný případ, ale jak říkáš, s tím my nic neuděláme, bohužel...
je to na ní, své jsem ji už řekla, tak uvidíme, ale máš pravdu, vše má své důvody, tak uvidíme. Děkuji ti za podporu, vážně pomohla Jsem o trochu klidnější. Prostě to tak v životě už je.
Měj se krásně a přeju hodně štěstí Ahoj