Má přítelkyni, ale já ho chci

Já to mám jasné - mně přijdou atraktivní pouze nezadaní muži, jakmile zjistím, že je zadaný, tak nevím proč, ale přestává mě přitahovat - už jen proto, že nemám chuť někomu zničit vztah s pochybnou vidinou toho, že možná se mnou by se měl líp - je to spousta práce a nervů s nejistým výsledkem.....nakonec ještě zjistíš, že si vzájemně v jedné domácnosti vůbec nevyhovujete až ti spadnou růžové brýle
Pro mě by to bylo znamení, že si vybral ženu se kterou chce být, je mu s ní fajn a tohle já nechci kazit a vzít si na triko, že se mnou třeba tak šťastný nakonec nebude....jestli ho máš ráda, tak mu to přej

kdyby mu na tobě záleželo, miloval tě, tak to řekne, to se neboj....chlap není děcko

možná jo.. to se samozřejmě může stát..

Právě, že je!

Ten jim právě v tu chvíli spadne do kalhot.
A v takových chvílích nedokáže přemýšlet o důsledcích svého jednání.

Reaguji na Christal:
Víš, já prostě nechápu, že jste si to nedokázali spolu doteď ujasnit, když už se znáte tak dlouho a pořád jste v kontaktu, Vy si píšete erotické SMS, bavíte se, jak říkáš, o všem možném, ale NIKDY o tom, co vlastně mezi Vámi je ? Já tohle totiž absolutně nechápu. Já měla vždycky jasno během pár okamžiků..

Jenže ty vůbec nemáš právo na nějaké pokusy, svou šanci už jsi promarnila. Ty máš tak maximálně právo čekat, jestli on si něco neuvědomí a přítelkyni neopustí. Jak jsem psala, je sviňárna JAKKOLIV zasahovat do cizího vztahu.

Reaguji na pulspuls: máš pravdu ve všem... děkuji za ten příspěvek.. asi jako jediná jsi nad tím přemýšlela jinak, než ostatní, ze kterých nejspíš mluví jen zloba a strach z toho, že i někdo jiný by se mohl zajímat o jeho partnera...

Asi holky bych to ukončila tak, že život je boj, co si nevybojujeme, to holt dostane někdo jiný, nám zůstanou slzy pro pláč a ponaučení pro příště, co vy na to...

Reaguji na Christal: Ale nemusí být slzy. Najde se někdo nezadaný a budeš šťatsná tak, že si na něj ani nevzpomeneš. Někdo o koho se budeš zase ty bát, aby se nenašla nějaká, která bude uvažovat jako ty teď .

Reaguji na Christal:

podívej, nic není ztraceno, až se rozejdou, tak bojuj, ale zatím bych jednala jako dobrá kamarádka

Reaguji na Christal: Napsala jsem to jasně, jak ještě ti to mám vysvětlit? Chlap se rád nechá svést, reagují na signály, které jim dáváme. Průzkumy ukázaly, že muži mají tendence hodnotit chování žen za vyzývavé a provokativní, i když to ta žena vůbec takto nezamýšlela. On se rád nechá hýčkat tvou pozorností.
A s vědomím tohoto je dobré poněkud změnit chování, čili pokud si s ním dříve flirtovala, teď už to nedělat a bavit se s ním ryze přátelsky - neboj, chlapi se chytnou. (Mimochodem já psala chovat se přátelsky a nenaznačovat zájem, ty si napsala "utnout kontakt"- ujasni si rozdíl , prosím.)
Ale to bys musela chtít.

Edit:

Ty jsi vážně ubohá bytost

Díky, že si nás shodila. Normálně jsme ti napsaly náš názor, ale ty si jdeš za svým, jako správná mrcha, tak se nediv, že ti slečny píšou (i já), že jsi mrcha apod. A neboj se, myslím, že je tu hodně zadaných slečen, které jsou doopravdy zamilované a nemají hovádka, která jdou za každou sukní. Takže se nemusí bát.

Toho bych se opravdu bála ze všeho nejvíc .-) hele, znáš to o tom psovi, co štěká a nekouše? Když jsem zakládala tuhle diskuzi, tak jsem v tom pořádně neměla jasno a toto, tyto všechny názory, mi s tím pomohly.. tvůj názor je samozřejmě taky názor, každý máme nějaký a každý řešíme věci po svém, ale abys někomu vyhrožovala...? to asi není ten nejlepší přístup podle mě na závěr - ano, opravdu bych do toho šla... ale počkám si, jestli se rozejdou nebo ne.. jinak ne..

Reaguji na Monus: No je nedostatek chlapů prý . takže kudlu doporučuji pořídit

No tak to vypadá, že je zde opět založena diskuze, kde jsou všechny rady k ničemu, protože ty už jsi rozhodnutá a čekala jsi nejspíš, že ti to schválíme. Měla jsi šanci a promarnila jsi ji. Nechovej se tak sobecky! A zloba ze mě nemluví, jen je mi z takových slečen špatně. Si představ, že bys byla jeho slečna a nějaká jiná by si usmyslela, že ho dostane

Ale jo, já jsem byla se svou první láskou. Měli jsme se rádi už od 1. třídy, taková dětská láska, vydrželo nám to spoustu let, po celou ZŠ a když už jsme začínali pobírat rozum, tak jsem se ve 13 letech odstěhovala do Prahy (a on zůstal v Brně). Poté nás dělila vzdálenost, ale zůstali jsme dobrými přáteli a celé roky tam bylo to, co kdyby a jaké by to bylo kdyby.... Nedokázali jsme se sladit tak, abychom byli oba ve stejnou dobu nezadaní, tak jsem to nechala být a respektovala, že je zadaný.