Má cenu udržet manželství za každou cenu?

S určitostí Ti bude jinak odpovídat na tuto otázku dvacetiletá, třicetiletá.......adt. Osobně si myslím, že mít v životě jednoho či dva partnery, tak bych se cítila o něco ochuzena. Na monogamní vztah nevěřím. A kdo je závislý na svém partnerovi, a to jak po stránce finanční či dusevní, tak nežije svůj život, ale život partnera. Přesto, že žiju ve vztahu, máme spolu dítě, máme tři účty, společný a každy svůj.
Shodou náhod jsem nedávno byla na akci setkání po několika letech od základní školy. A byla jsem šokována přístupem některých spolužaček, které porodily a zcela propadly rodinám, beze zájmu o sebe, s odpovědí: No a co, jsem vdaná.

Pokud by měl můj přítel/muž nějaké problémy, které by ovlivňovaly i mě a chtěl by s tím něco dělat, tak bych to s ním řešila a snažila se vztah zachránit....pokud by už ale přišla na scénu nevěra..nějaké lži apod. tak ne, nesnažila..ani kvůli dětem. Možná si někdo pomyslí, že budu hrozná matka ale nevím proč bych já měla být neštastná kvůli tomu aby děti měly tatínka doma. Jsem rozumný člověk a nechala bych ho vidět děti tak často jak by jen chtěl...Ale já bych si chtěla žít hezký život i dál..najít si někoho rozumnějšího a to klidně i v 50ti Jsem vychovaná tak, že nevěra se netoleruje a navíc jsem docela žárlivka, takže i kdybych se snažila odpustit nebo něco takového, tak bych to stejně nedokázala...

To pak ty děti odkoukají pěkný rodinný model... Nejsem zastáncem toho, aby spolu rodiče zůstali za každou cenu jen kvůli dětem, myslím, že ty děti stejně vycítí, že se něco děje a možná že by byli šťastnější, kdyby rodiče byli od sebe, ale spokojení. Jasně, že je důležitý pro ty děti hodně překousnout, jinej případ je jednorázová nevěra a jinej případ je, když má jeden partner stálou bokovku, to už je podle mě konečná. Ten model, o kterým psala Tiakia mi teda přijde hodně smutný...

Reaguji na Peg: Souhlasím.

Jsi ochotná připustit,že členové těchto rodin jsou spokojení?
Ženy mají svá auta,své LV a jiné kabelky,dělají si co chtějí a muži je za jejich benevolenci v podstatě milují neb pečují o jejich dědice a doma je pohoda.Jen s nima nespí.
Nepředstavuj si nějaké uštěkané hysterky to je omyl.

Nepsala jsem nic o tom, že oni nemůžou být spokojeí - třeba jim to vážně tak vyhovuje. A nebo taky ne a je to jen přetvářka a divadýlko pro veřejnost, ale to už je jejich věc... Psala jsem, že mě osobně to přijde smutný. Vše záleží na tom, jak má člověk nastavený hodnoty - pro někoho je prioritou kabelka LV a za tu cenu je schopný skousnout i záletného manžela, pro jiného je prioritou důvěra

Achjo, holky, fakt to není jednoduché.
Já jsem manželovi pro jistotu jasně řekla, že pokud mě podvede a já na to přijdu, dostane dvoje ponožky, fotky svých dětí a může jít. Jelikož je silně fixovaný na domov a na rodinu, vím, že si to prostě neriskne, navíc nemá důvod, máme se rádi, všechno nám klape, takže předpokládám, že nebude riskovat takovou životní katastrofu pro zbytečnou aférku..
Jenže pravda je, že já bych za jednorázovou nevěru ho nedokázala vyhodit. Nejde o peníze, vyděláváme oba dva dost na to, abychom mohli žít odděleně. Ani nemám strach, že bych si už nikoho nenašla. Jde prostě o to, že :
1. Mám ho ráda
2. Každý člověk může udělat chybu, která se dá za určitých okolností odpustit
3. A to je hlavní důvod : kvůli dětem. Tady už prostě nejde jen o to, co cítím já, ale že moje děti by utrpěly obrovskou ztrátu. Lpí na domově, milujou svého tátu, jsou zvyklé, že jsme všichni pohromadě..To bychom jim prostě nemohli udělat. Nejvíc bychom potrestali děti, které za to nemohou. V tomhle prostě nedokážu být sobec.
Něco jiného je, pokud je chlap k ničemu, nerozumíte si, nestará se o děti, žije si vlastní život a prokládá to milenkami, tak co s takovým chlapem
Ale můj muž je skvělý člověk, proto pevně doufám, že nás nic takového nepotká.

Tak mi nějak není jasné, zda se uživatel ptá na to, zda udržet manželství za každou cenu, nebo zda by měl kvůli nevěře skončit jinak hezký vztah. To je docela rozdíl. Pro mě by samotná nevěra důvodem k rozchodu rozhodně nebyla. Důvodem k rozchodu by bylo spíš lhaní, neupřímnost, kdybychom si neměli co říct apod.

Řekla bych, že fyzická věrnost se dost přeceňuje. Malér je, když se někdo zamiluje.

Reaguji na Maládama: Ve vztahu.. jakémkoliv.. jsem protože v něm chci být, no a co se týká nevěry....nechci o ní vědět, takže mě to ani nezajímá a tudíž není co řešit.

S tím jak kvalitní vztah je nevěra sama o sobě nesouvisí. Pokud se ke mě partner chová pěkně a tak jak má, nemám důvod se zabývat tím zda je nebo není náš vztah v pořádku.
Jestliže se tak nechová, tak nevěra stejně nebude příčinou, ale jen důsledkem a v takovém případě je důležité to co je mezi námi špatně a podle toho buď vztah končí nebo ne.

V obou popsaných situacích je nevěra irelevnatní. Nepátrám, nezjišťuji, nepotřebuji vědět, je to věc vlastního svědomí toho kdo ev. podvádí a já nejsem masochistka.
Manžel ví, že pokud bude mít tu potřebu, nechci to vědět a doporučila jsem mu, aby byla zdravá, dal si pozor (o výživné na děti nestojím) a aby ji netahal k nám do postele.

Takže, abych odpověděla, nesoulad mezi partnery je pro mě důvod k ukončení vztahu, nevěra nikoliv.

Manžel ví, že pokud má jakoukoliv potřebu, má na to mě.
Nevěra je zraňující a může totálně rozebrat i do té doby pěkný vztah. Protože ten vztah přece tvoří i intimní sféra a ta se tím naruší, protože ten druhý se cítí zrazený a podvedený. Třeba tím, že to, co dosud považoval za projev vzájemné lásky, tedy sex, ten druhý vesele provozuje i s někým jiným.
O jednorázové nevěře bych se nechtěla vůbec dozvědět, protože bych se přes to hooodně těžko přenášela..

Vím jak to myslíš, ale to platí opravdu jen u jednorázové a nikdy neopakované nevěry. Protože jinak je s nevěrou spojené lhaní, předstírání, změna chování atd. a to se na vztahu musí projevit.
Taky si myslím, že opakovaně nevěrný člověk je sobec, kterému nezáleží na tom, jestli tomu druhému ubližuje, hlavně když si to umí sám pro sebe rozumově zdůvodnit

A jak to souvisí s nevěrou?
Já nejsem na partnerovi duševně ani finančně závislá, opravdu hodně na sobě pracuju a přesto nevěru neuznávám. Vím, že by to partnerovi ublížilo a já nemám důvod mu ubližovat.
Zakopaný pes bude spíš tady :

Já právě docela jo..Ne, že bych byla tak naivní, ale tak nějak principielně mi přijde nevěra jako podraz. A já se snažím podrazy nedělat. Zvlášť lidem, které mám na světě nejraději

Je to složitější, záleží hodně na věku, zkušenostech, dětech atd. Já bych nevěru dokázala odpustit, ale chlap by toho musel litovat, neopakovat to, velmi o mě stát a taky by musel za to stát on Tozn. dobrý otec, dobrý živitel rodiny, pro mě spolehlivý kamarád a opora atd atd. Já si myslím, že většina lidí "uklouzne", často se to jen ten druhý prostě nedozví a je to tak i lepší. Nikdo nejsme dokonalí a monogamie není přirozená, takže bych dokázala to jednorázové uklouznutí odpustit i v určitém smyslu pochopit (to chlapovi neříkám).

Opakovanou nevěru bych tolerovala jenom pod "modelem" prezentovaným Tiakia - tozn. každý ať si žije sexuálně svůj život (ač tedy nevím zda bych to vůbec dokázala, je to jen teorie). Každopádně taky znám pár, který to takto má a jsou fakt spokojení. Oni se totiž mají hodně rádi, děti milují, společný majetek, dovolené, výlety a běžný život...jen sex mají každý jinde (i spolu). Prostě se dohodli, že se nechtějí ochuzovat o sex. zážitky s jinými lidmi.

A děti, ty co je nemají asi nepochopí, ale ty mohou často rozvodem přijít o hodně. O finanční standart, domov (dům, v kterém od mala vyrůstali), tátu každý den doma, pocit rodiny, sounáležitosti - takže pokud se ti dva mají rádi, stojí podle mě za ten vztah bojovat. Znám třeba i případ, kdy byl muž vyloženě zamilován jinde, manželka to ustála (s pomocí psychologa) a dneska jsou šťastná rodina - muž se snaží o mnoho více než dřív, pochopil, že to byli pouze hormony a že málem přišel o rodinu...Takže i takové případy jsou...Já bych to hned nesoudila...

holky,zajímal by mě názor na udržení vztahu ve kterém jsem přišla nato,že manžel je gembler..respektive byl,už nesází/sázel na zápasy/ ,ale ta nejistota je tam stále...k tomu všemu se přidávají hádky a zkrátka už to není co ten vztah býval.Bojím se ho ale zničit,máme malé děti,nevím co dělat,rodinu bych chtěla zachovat,ale nějak extra štastná nejsem