Lidé ve znamení Vodnáře

Reaguji na Mado: Reaguji na dadabus: Jak tak sleduju...jeden je narozený 14. 2., druhý 15. 2. Taky přispěju, ten "můj" je 13. 2. Jestli na tom něco nebude... je to ve skoro stejném období

Tak s tímhle musím do puntíku souhlasit. Bohužel.

Tak přemýšlím, jestli jsou toto jen "nepovedení" vodnáři a někde existují Ti, se kterými se dá žít[img]Včera jsme se sešli, měla jsem připravené, co mu řeknu, ale panáček se choval, jako by se nic nestalo! Chytil mě za ruku, plánoval, kdy pojedem na dovolenou, pozval mě na pizzu... Já jsem se rozhodla nepoštět se do plánovaného rozhovoru, ale byla jsem poměrně chladná, odměřená. Ne, že bych to hrála, ale prostě jsem to tak cítila. Pak mi ještě psal, že děkuje za fajn večer a jestli se uvidíme v neděli.
Na jednu stranu si říkám, proč do toho nejít, jen tak, nezávazně, "vzít" si to hezký, užít si... vždyť o nic nejde. Ale pravda je jiná - jsem cíťa a vím, že bych nedokázala být pořád takhle nad věcí a nořila se do toho víc a víc. A každé jeho zchladnutí by mě ranilo, stále dokola, až bych byla byď totálně rozsekaná nebo otupělá. Navíc si s ním nemůžu ani nic plánovat, protože své plány mění z minuty na minutu! Takže se ani nemůžu těšit na společné okamžiky, protože by se klidně mohlo stát, že v den odjezdu na dovolenou by mi zavolal, že nikam nejede. A určitě by ani neřekl "promiň"!
Jako vodnářka cítím, že si proti němu začínám stavět obrannou zeď, už se bojím pustit si ho k tělu. Přitom bych tak ráda!! To toho chci tolik? Jen obyčejný, zdravý vztah, kde se ti dva mají rádi, dávají si to normálně najevo a nehrají žádnou pitomou hru na kočku a myš...

Ano, přesně tak. Ať si opakovaně říkám, ber to tak, jak to je, jen si užij, tak se neubráním tomu, že jsem jaká jsem a potřebuju to cítit, lichotí mi, že plánuje, slibuje, apod., takže mě to akorát rozseká, když pak zase dělá jakoby nic... A tohle je furt dokola. Ač byhcom rády dělaly, že "o nic nejde", tohle nám nikdy nepůjde a vždycky z toho budeme akorát špatné a zklamané...

Obávám se, že s mužem vodnářem to bude vždy o téhle hře a o tom, jak být neustále nedostupná a s ničím nepočítat... A to není v ženských silách! nezasloužíme si to a nemáme to zapotřebí...

Reaguji na Mado: Přesně tak, mluvíš mi z duše... [img]

Reaguji na Mado: Můj děda byl vodnář a babička s ním byla od 14ti let celý život. Jenže tenkrát byla jiná doba... No, přesto se jí zkusím zeptat, jak to vydržela [img]

žila jsem 3 roky s vodnářem a s většinou co je tu psáno musím souhlasit, nikdy jsem nevěděla na čem jsem - někdy jsem byla přítelkyně, někdy kamarádka, někdy jen milenka, podle jeho nálady - jak se mu to hodilo... sobeček byl hroznej, hádky šílený... buď hádky nebo klidně 1-2 měsíce naprostý ignorace - což mě dohánělo k šílenství víc než ty hádky... málokdy dokázal přiznat svou chybu, neuměl se omluvit ani po tom, co na mě řval, že jsem pí.ča... všechno sváděl na ostatní, on nikdy nic neudělal špatně... neodpouštěl... bylo to težké a nevydržela jsem to... pokud jsem mu dávala najevo jak ho mám ráda od něj jsem se dočkala naprostého opaku... trochu obrátil ve chvíli, kdy jsem se začala dělat nedostupnou... ale i to po čase prokouk a pak už jsem mu byla úplně jedno...

Reaguji na Malacek: To je hrůza! Ti vodnáři mě začínají skutečně děsit... Jak jsi to mohla vydržet tři roky?

Reaguji na azeret9:
já už jsem tady ex docela probrala prostě jsem byla zamilovaná... a neuvěřitelně mě po celé roky sex.uálně přitahoval a sex byl nejlepší co jsem kdy zažila... takže ten poslední rok to paradoxně držela pohromadě ta postel... jenže jsem už moc stará na to abych měla vztah založený POUZE na sexu... takže jsem to nakonec vzdala... on někdy uměl být fakt zlatý.. ale těch špatných chvil pak bylo mnohem víc...

Musím souhlasit, že sex nemá chybu. To mi bude chybět...

to mi taky chybí... jenže prostě pak nějak vyhrály ty jiný životní hodnoty, co vod toho chlapa 30ti letá ženská požaduje - opora, pomoc, pochopení, spolehnutí... jsem si skoro jistá, že lepší sex už nezažiju... ale kdybych s ním zůstala, tak mě za chvíli vezou do blázince... odešla jsem kvůli jeho nevěře sice nepotvrzené... ale byla jsem tehdy dost blízko aby mi to stačilo...

Přesně tak, taky mi je skoro 30 a důležitější jsou pro mě jiné hodnoty. Život není o sexu - tedy v mém případě. Navíc když se mi pak partner vzdálí psychicky, nemám na něj ani moc pomyšlení. A co se týče té věrnosti: i já mám pochybnosti, dokonce mi přiznal, že svým bývalým partnerkám býval nevěrný, tak pochybuji, že u mě by udělal výjimku...

Hm...takže když např. teď týden nekomunikuje - vůbec, tak se může stát, že se za další týden zas jen tak ozve? A já..teď už si budu myslet, že teda sejde z očí, sejde z mysli a možná tím líp, ale je možný, že za pár dní zavolá, bude dělat jakože nic a ... budu v tom znova. Může se tohle stát?

já myslím že klidně může... a jak psaly holky my pořád hráli na kočku a myš... já nechtěla já myslela ( naivně) že se máme rádi a to stačí... bohužel, nestačilo...

to už se pak taky stalo, proto jsem věděla že mám sílu to ukončit... i když holky na omlázku si se mnou tehdy užily...

Popsáno přesně.... zatímco pro tebe to znamená, že je asi konec, on to neřeší, vážně dělá jakoby nic, protože to tak cejtí. Prostě se mu jenom nechtělo ozývat, nic jiného to podle vodnáře neznamená, takže se diví, kde je problém...