Líbí se mi hajz.líci

no, právě, ale radí se obecně v těchto situacích vzpomínat hlavně na to špatné...

No ja mám tých zlých tiež minimum. Keď sme chodili po vonku, vyberali sme dom, v ktorom by sa nám dobre žilo, hovorili sme o menách pre deti, narcisticky sme vyhlasovali, že sme ten najkrajší pár a budeme mať krásne detičky..rodičia si spolu vychádzali. Všetci v okolí počítali s tým, že sa čoskoro zoberieme..
Viem že je môj prístup správny a že sa ti asi páči, ale vzhľadom k tomu, čo som napísala vyššie, som aj ja zranená a často mi je mizerne. Ale mám už dosť rokov na to, aby som sa rýchlo spamätala s šla ďalej, lebo musím. Už som sa kvôli chlapom natrápila strašne moc a musím niečo robiť, aby ma to po tomto kopanci nezničilo úplne. Lebo predsa musí byť niekde chlap, ktorý ma urobí šťastnou, na celý život, nie len pár rokov..A keď budem depresívna, zamračená a nepríjemná, tak ho asi ťažko pritiahnem . Na druhej strane úplne chápem to tvoje váhanie ohľadom toho hodného chlapa. Ja som tiež rada, keď je tam poriadna iskra a chémia, keď hneď viem, že ho chcem. Ale ono to asi chce dať tomu čas a dať šancu aj tým hodným . Určite by som sa však do ničoho nenútila a nechala tomu voľný priebeh, keď bude tlačiť na pílu, na rovinu by som ho požiadala, aby ubral..

tak přesně tak to cítím nebo spíš snažím se cítit i já... tehdy, když jsem se spakovala a odešla jsem věděla, že to bude strašný, že to bude volet, že se nabrečím, že se budu bát, že už nikoho nepotkám, že se budu cítit sama...ale tehdy, jsem si řekla: děvče MUSÍŠ, MUSÍŠ nebo se z toho zblázníš a tak jsem v návalu vzteku a emocí pobalila svých 5 švestek a během dvou dnů jsem byla v trapu... MUSELA jsem to udělat takhle rychle a i když se v tom teď dost melu, jsem na to za sebe dost pyšná, protože kdybych to neudělala, kdybych tam s ním zůstala, stačilo by , kdyby se na mě jen pěkně kouknul, trochu mě pomazlil a já bych byla zase na začátku... teď sice nadávám, že jsem sama, že jsem osamělá, jenže kdybych zůstala s ním, tak bych vlastně byla sama taky - pořád někde trajdal, byl schopnej mne po každý výměně názorů klidně 1-2 měsíce kromě pozdravu čau totálně ignorovat a já seděla sama zavřená v bytě, brečela, čekala, jestli se ozve - neozval, většinou, občas se opila a ztrácela čím dál víc svou optimistickou duši...na všechny jsem byla nepříjemná, nebyla se mnou legrace... teď aspoň VÍM , že se neozve a to že to VÍM a už nemám naději mě svým způsobem velmi uklidňuje...

víš co, to přesně u nás bylo, já z toho byla úplně hotová, nikdy jsem nic takovýho nezažila a proto jsem si to malovala, říkala jsem si to je skvělý, to je úžasný, že mne to potkalo...ale proč bych tedy něměla právo to zažít znova... nebo je pravda, že se člověk zamiluje fakt jen jednou za život?

takhle přesně to teď míním udělat a děkuju tobě i všem ostatním poněkolikáte , že se mnou držíte a že si nemyslíte snad , že jsem blázen

P.S. omlouvám se za román jsem Honoré de Balzac

Ale no tak... To už bysme jako lidstvo dávno vymřeli...

swist
asi to tedy pravda nebude a zkusím na to tak nahlížet, omlouvám se že jsem otravná ale jsem ve fázi, že mi prostě přijde, že se mi to nemůže povést/stát...

až se z té fáze dostaneš, tak to příjde to pravé ořechové, ale to ti tady píšeme furt

V galerce máš nová fota, s koníkem jsi tam ty?

Lilliana
jo, to jsem já s tou kobylou , jmenuje se Hadma a je to moje druhá životní koňská láska, první mi umřela před 8mi lety, ale řekla jsem si..že by to chtělo nějaká optimističtější fota do galerky...

prosímtě věř mi, i vy ostatní, že dělám všechno a ze všech sil pro to, abych vám uvěřila a dala za pravdu...

Inak počula som nedávno v telke rozprávať jednu šikovnú psychologičku, ktorá hovorila aj o rozdieloch medzi mužmi a ženami: muži sa zamilovávajú do dievčenskosti žien, dievčat a túžia, aby sa to nemenilo. Ženy sa zamilovávajú do potenciálu muža - čoho by mohol byť schopný v budúcnosti. A tieto pohľady sa často nestretávajú, pretože ľudia, vzťahy sa vyvíjajú. A ak sa partner nemení, nevyvíja do svojho potenciálu, žena je nespokojná. Ak sa zasa žena rozvíja - osobnostne i profesne, chlap to často neakceptuje.
Neplatí to vždy, ale podľa mojej skúsenosti viem, že je celkom užitočné a dôležité rozprávať sa o týchto rôznych pohľadoch (a tiež o potrebách, pocitoch) lebo inak to môže dopadnúť tak ako v mojom prípade. My sme si to vyjasnili neskoro, až keď bol všetkému koniec...

hlásim jen, že mám dneska trochu lepší náladu a rozhodla jsem se přestat ty chlapy řešit, jako je mi to líto, ale co s tím jako teď JÁ že JÁ CHCI asi nadělám, NIC... tudíž nic dělat nebudu a hotovo...
P.S. stihla jsem včera konec těch farmářů na primě - jako ten život, ty koně ... tam já bych se štěstím zbláznila... ty ovečky roztomilý... vím, že je kolem toho dřina, ke zvířatům mám blízko, ale ty kobyly .. to fakt závidím... bohužel ty chlapi - nevím, nevím... táta mi vynadal, že nechci nikomu napsat až jsem se tomu musela smát...

To je přesně ono, začínáš se dostávat do rovnováhy. Jen doufám, že to není pouhý vliv nálady!!

Morrigan
no víš co, asi mě to ještě vobčas chytne ta lítost, ale osobně se mi mnohokrát v životě potvrdilo, že někdy nedělat nic je prostě nejlepší....takže to zkusím tímhle stylem... ale je jasné, že nemůžu zaručit, že mě smutky zase na chvíli nepřepadnou ...

Malacek
Hele, ono to prostě trvá, než se člověk trochu vylíže ze vztahu, nemůže tu fázi smutku prostě zaspat nebo přeskočiit, ale postupně se to zlepšuje a nakonec si pak říká, sakra, proč jsem tak vyváděl/a? Jen ta doba je u každého jiná. Ale Ty máš dobrý základ - změnila jsi prostředí, máš koníčky, dobré kamarády, rodinu, to všechno je velké plus. Takže přesně, jak říkáš - Nic nedělat, nikam se nehnat, hezky langsáááám!!

já byla asi tak měsíc a půl po rozchodu strašně aktivní - pořád jsem někam chodila, na výlety a tak, hlavně abych nebyla sama doma a nedeptala. Docela to pomohlo, ale už je to fakt dlouho, a občas me ty litostivé nálady taky ještě přepadnou, a taky se mi o něm v noci zdá, i když ho skoro nevídám. Furt ňák nevím, jak z toho ven.
Taky nic nedělám (chlapi prý vytuší, že je žena moc chce), ale furt ňák nikdo nepřichází... každý říká, že ten pravý příjde... a furt nejde, a nejde

Morrigan
jo, přesně asi mi to bude ještě nějakou dobu trvat, ale doufejme, že jsem snad z nejhoršího venku - je fakt, že u mě se nálady dost rychle mění - takže toho se bojím, ale čekám, že to bude tak, že si občas ještě pobrečím se psema v lese... ale ventilovat neštastnou a špatnou náladu na okolí teda nechci a nemínim...je fakt, že základ mám dobrý a jsem za to vděčná mnoho lidí nemá ani to co já a taky se s tím musí nějak vypořádat... takže si myslím, že by se to časem mohlo/hlavně mělo zlepšovat...
v sobotu jdu tý kámošce na svatbu, měla jsem depky z toho, že tam budu jediná single a nakonec jsem zjistila že jediná nebudu - jedna kámoška přítele nebere druhá ho má v brazilii a vypadá to nějak vachrlatě mezi nimi - ale nepřeju jí to a nic mi do toho není... ale jsem trochu ráda, že tam nebudu jediná...
nu, což na sobotu jsem objednaná ke kadeřnici ať jednou konečně v životě nejdu na společenskou událost v upláclým culíku... namaluju se sama, zas až tak to hrotit nebudu, lovit tam nikoho nejdu, ale jsem prostě pozvaná, tak se jdu bavit - sejdem se tam po 3 letech konečně všechny (celkem 9) kamarádek ze střední, tak se na ně těším a je mi fuk že nikoho ze strany ženicha a skoro ani ženicha neznám...

mě se o něm taky pořád zdá, z toho si nic nedělej, občas jsem mimo a nevím kde je sen a kde realita....

jsem teď ta pravá, která by to teda fakt asi radit neměla, bo se v tom plácám taky...avšak, víš kdy von přijde, až s tím absolutně nebudeš počítat a asolutně to nebudeš čekat... takže radši nic nečekej a neboj, přijde...
asis četla co jsem psala, jsem na tom stejně a taky se bojím...