Labrador sám v bytě

Můj otec, se kterým jsem kdysi bydlela má. (jorka)

Reaguji na Balthazarka:

No jenže netvrď mi, že zatím co čivavě bude stačit na metry jeden obývák, aby se protáhla, to samé bude stačit i labradorovi.

Vlčáka, tedy měla jsem, 2 roky - teď už bydlím jinde.

Jako já si tady nehraju na odborníka, prostě držím se názoru, že větší pes, pokud k tomu není vyšlechtěný, nemá v bytě co dělat.
Taky jsem napsala, že pro psa je daleko lepší být venku, do doby, než se vrátí jeho majitelé - naši chodí po práci s pesanem do lesa, nevyhýbají se žádnému kontaktu s jiným zvířetem, prostě se mu dále věnují.

hm, jenže já taky vidím, že po malém psovi ty tři bobky nemají majitelé problém vzít, ale pořádný exkrement už ti lidi radši přehlíží, ptz je to ,,víc nechutné". Vidím, jak to chodí před naším panelákem, moje babi má tohle taky skoro před oknem (víte, že seniorům nic neuteče).

to nepopírám, ale je rozdíl mezi tím, že je sám 8h zavřený v bytě, nebo 8h venku na zahradě, kde má aspoň nějaké možnosti.

Reaguji na Emma_Belle:

Pes denně spí kolem 16h. Pokud jsou moji psi doma, tak spí. Já bych své psy nenechala na zahradě 8h samotné ani náhodou.

Labrador je lovecký pes , tak na té zahradě se fakt lovecky sám těžko vyžije. Zase k tomu potřebuje pánečka.

Já mám psy doma a jsou zlatí. Při vaření je klidně překročím oba. Není v tom problém. Dobře vychovaný pes ti nemůže doma zavazet.

to jistě, třeba v bytě ti psa nikdo neotráví, nebo v mém případě ti ho nebude krmit a pes z toho nebude mít pořád průjem a jiné trávicí problémy. Opravdu není rozdíl, jestli mi bude tu dobu spát na rozhožce před dveřmi nebo na gauči.

Vzhledem k tomu, že ta čivava stráví čas tvojí nepřítomnosti stejnou činností jako labrador, tak ano bude stačit.

Reaguji na Neferr:

Na zahradě aspoň může koukat kde co lítá a něčím se zaměstnat. V bytě nemá absolutně žádné stimuly.
Já bych taky velkého psa do bytu nepořizovala. My máme velkého psa, ale ve velkém domě, společně s dalším psem a kocourem, takže si spolu vystačí. Být tam sám, asi by se ukousal nudou (o nábytku ani nemluvím )

Ale je to taky věc, která ti může přinést dost problémů. Pes si zvykne na to, že jsi s ním neustále doma, maximálně odcházíš jen na pár hodin. V okamžiku, kdy ze dne na den začneš chodit do školy a přítel do práce a bude muset být sám doma, může se objevit separační úzkost, která nadělá víc škody než užitku. Jsem za si psa pořídit normálně za běhu, a třeba jen prvních pár dnů s ním být doma, a věnovat se mu, za současného tréninku odcházení s prodlužujícím se intervalem.

Reaguji na Emma_Belle:
Zajimave. Bydlim v Praze na sídlišti a tady je to přesně naopak. Já i všichni ostatní majitelé "velkých" psů poctivě sbíráme každý exkrement, co z nás vypadne. Ale ještě sem snad ani jednou neviděla majitele/ku jorka a podobných smetáků sebrat jediné hovínko.
Náš pes je vychovaný, že chodí jedině na trávníku a i tam sbírám. Ostatní malý košťata nemají problém vyhodit to na chodníku a nikdo to neuklidí..
Není to o psovi, ale o majiteli..

Reaguji na ILChazz:

Pravda hodně labradorů se samo na zahradě zaměstnává "přesazováním " a hloubením děr. I doma je možné připravit spoustu stimulů. Ale psi tu dobu bez pána většinou doma prospí.

Pokud psovi nedáš doma něco k okusování a nenaučíš ho, že nábytek se fakt nekouše, tak se není co divit, že se do něj pustí. Je to jen o výchově.

I přes velkou zahradu, tak psi žijí s námi v domě. A nikdy bych je nenechala samotné venku, když odcházíme.

My jsme měli v bytě 4+1 dva velké psy(Hovíka+Berňáka) a nemyslím si, že by ti trpěli, a když sme na víkend jeli na chalupu byli první,kdo byl v chalupě a v pelechu..Jde o to jakou má pejsek povahu ne o to jestli je velkej nebo malej.

tak já bydlím s přítelem v rodinném domě máme jen dva pokoje kde jsme s pejskem, velkou zahradu.Sirinku(zlatý retrívr) máme zatím jen tři měsíce ale za nic na světě bychom ji nevyměnili.Má něco přes rok, pořídili jsme se jí z útulku kdy ji někdo odkopl a nechal uvázanou u obchodního domu-pak ji do utulku přivezla městská policie, dodnes nechápeme jak ji někdo mohl tam nechat, začátky byli krušné- skákání, kousání tak asi to udělala někdo komu pejsek přerost opravdu přes hlavu, je to pubarťačka a v tomto období to chce asi dost pevnou ruku, už začíná chápat co smí a co ne.Učí se velmi rychle, chodím do práce na ráno a odpoledne,přítel jen na ráno, takže jeden týden co jsem na ráno je Sirinka doma sama asi 8-9hod, venčíme po páte hodině ranní a pak až po 14hod pak se jí věnujeme až do večera.Když mám odpolední, je doma sama jen dvě hodiny než přijde přítel kolem 16hod.z práce.Zatím to zvládáme s přehledem, začátky byli těžké, a hlavně u štěňátka to chce opravdu pravidelně chodit venčit aby pejsek doma neudělala pohromu, ta naše naštěstí byla naučená.
Já jsem za to mít takovéto plemeno doma!Ten pes když je sám na zahradě a nedej bože ted v těch mrazech a sám tak je mi ho neskutečně líto, bude se tam trápit víc než když je doma s lidmi.Jinak co se týče línání tak ta naše línala první týden slovo katastrofa je asi slabé naštěstí jsme koberec který jsme měli jen pod kuchyňským stolem vyhodili, pak jsme začali krmit kvalitními granulemi First Mate a přestala skoro línat, takže si také myslím že pokud se zvolí kvalitní strava a bude se pejsek vyčesávat někdy i koupat tak to není tak strašné.Ta naše miluje strašně vodu ale to asi všichni tito pejsci, vždycky když přijdem z venku, otřu jí pacičky a ještě si skočí do vany kde jí je pořádně opláchnu, někdy jí napustím trochu vody do vany a ta se tam tak rochní a jak je šťastná když pak vyskočí z vany začne všude strašně běhat Hraček máme dostatek různé kostičky na okusování takže zatím nám nic nezničila,je moc hodná a jak se dokáže mazlit.. tak jsem dlouho váhala zda si pořídit pejska a teď jsem neskutečně ráda že jsem to udělala

Blossom: souhlasím se vším co napsala je vidět ,že se psi má zkušenosti.
Přidám i já svou:
Dřívě jsem měla 2 labradorky s manželem u rodinného domku, byli doma i venku, zahrada je pro velkého psa fajn, ale také vím ,že se tam nudí a je potřeba se mu věnovat tak i tak.
Dnes již jedna není mezi námi a druhá zůstala u manžela po rozvodu (těžce jsem to nesla) ,protože tam byla zvyklá a také kůli prostoru velký dům a zahrada.
Dlouho jsem se nemohla smířit s tím,že jsem bez pejska, a tak jsem si pořídila dva kocoury, za další 3 roky jsem si nakonec podlehla a pejska si koupila i do bytu.
I když je labrador úžasný povahově a vším, tak do bytu bych jej nepořizovala je to velké plemeno se svými nároky a nedovedu si ho představit mít jenom v bytě.
Také jsem nechtěla jako zakladatelka psa tipu york, čivava atd to pro mne není pes. Dlouho jsem zvažovala jaké jiné plemeno, aby nebylo velké, bylo mi sympatické a jaké nároky na čas a péči svou povahou má.
Dlouho jsem uvažovala o minibulteriérovi, jenže je to přece jenom teriér a ten potřebuje hodně zaměstnat a kupní cena s PP je 25 tisíc.
Nakonec jsem si pořídila fenku Shiba inu- velikost ideální, vzhled krásný, čistotné chytré, má ráda jak dlouho procházku tak i kratší prostě dle potřeby, nemá demoliční sklony ani jako štěně. Velká osobnost nestojící o příliš velkou pozornost , ráda má i svůj klid. Jediné co bych nedoporučovala, aby si toto plemeno pořizoval někdo kdo ještě nemá vůbec žádnou zkušnost s výchovou psa . A u Shiby je to komplikovanější, ale musím to zaklepat nám se daří a je to miláček.

Máme pětiletého labradůrka a je to největší zlato. Měli jsme ho 4 roky v bytě, vydrží bez problémů ale je to hodně citová rasa, pak potřebují hodně péče a vynahrazení a mazlení V bytě doporučuji odnaučit pejska hned po začátku štěkání, sousedi nebývají příliš tolerantní. Labradoři docela dost zlobí jako štěníci ale pak to člověku bohatě vynahradí.

Ale to nepíšeš o labradorech, doufám?

Mám v bytě labradory dva a ještě navrch zlatého retrívra. Nejsem ani nezodpovědná, ani sobecká, moji psi se mají jako prasata v žitě, denně stráví venku POHYBEM min. 4 hodiny.
Jsou vychovaní, schopní bez problémů prospat den, neničí, nelezou, kam nesmí.

Pes se nemá protahovat v bytě, se psem se má chodit ven.