Kroužky v 1. třídě

Jsem aupair a mí svěřenci mají každý po jednom kroužku. Loni měli dva. Nebyli nijak unavení nebo přešlí, každopádně kroužky byly vždy při škole, takže odpadaly náročné přesuny. Na druhou stranu znám holčičku, která chodí na výtvarku, plavání, tenis, francouzštinu a skaut a rodiče jsou spokojení, hlavně proto, že malá stráví spoustu času mimo a oni mají dost času na práci. A to fakt není dobře.

Souhlas. Můj syn taky chodí od první třídy jen na atletiku.
Nedávno jsem četla názor dětského psychologa, že děti v Česku jsou často přetěžované. Ale, co je nejdůležitější, měly by si kroužky a zájmovou činnost vybírat sami.

Hlavně musí být spokojená ta holčička.
Mojí neteři je 11 a v NY taky navštěvuje asi 10 kroužků a vše je to vlastně při škole. Domů se denně vrací okolo 18 hodiny. No, takový je v USA trend. Naštěstí ji to baví.

Podle psychologa není dobré aby děti trávily přiliš času v různých kroužcích. Proč? Protože si tam navyknou vždy dělat to co jim zadají druzí, př. vedoucí kroužků, vychovatelé atd... Potom totiž nejsou schopny plánovat vlastní volný čas a zvládat komplikované životní situace, jednoduše proto, že to nikdy dělat nemusely.

Když jsem byla malá, tak jsem do žádného kroužku chodit nechtěla, máma měl ale donutila chodit hrát na kytaru na flétnu, učit se noty a pak do zpěváčku a do sboru a byla jsem akorát z toho nešťastná

A tu výtvarku má jednou týdně?

A jak to funguje? Jsou to dobrovolné aktivity, nebo se tam musí přihlásit?
Záleží i na povaze dítěte, některé jsou velmi aktivní a potřebuje se vyběhat, takže bych u dcery posuzovala i toto. Jestli by sama měla zájem chodit do nějaké rytmiky, tancování, basket atd, aby to pro ni nebylo nucení.
Já jako malá od první třídy chodila na sportovní školu, takže tréninky i odpoledne, plus do skautu jednou týdně. Někdy od čtvrté třídy se k tomu přidal volejbal a keramika. Asi bych na malou nespěchala, jak jsi sama zmínila, ta první třída je plná změn sama od sebe, třeba sama začne, že kamarádky někam chodí a ráda by taky

Reaguji na Scoooby: Funguje to tak, že pokud má někdo zájem, na daný kroužek se přihlásí a paní vychovatelky si už děti nějak předají. Může si vybrat na každý den něco, nebo také nic, podle přání. U těchto kroužků odpadají přesuny, honička, stres, abych to stíhala z práce, abychom se stihly vypravit, dojet, nachystat... zabere to hodně času a třeba by to nebylo ani přínosné pro nikoho z nás. Z družiny ji budu vyzvedávat kolem půl páté a pak spolu můžeme trávit čas spolu. Já osobně bych tomu dala čas, až jak se to utřepe. Po prvním týdnu ve škole jsem nebyla dojmu, že ač toho nic moc nedělali, je to prostě změna a viděla jsem na ni únavu.

Já si myslím, že Tvůj přístup je správný. Je dobré, dkyž bude dcera pokračovat v koníčku, který ji baví (aby neměla pocit, že s nástupem do školy se musí něčeho vzdát). Ale jeden kroužek mi pro dítě v 1.třídě přijde akorát. Musí se zaběhnout, zvyknout si na nový režim a to nějakou dobu trvá. Ještě bych chápala kroužek v rámci školy-družiny, ale dávat jí někam mimo víckrát než 1 týdně bych v 1.třídě fakt nedělala

Já v 1.třídě chodila do sboru, pak sjem si další kroužjy přidala v dalších letech )ale já enchodila do družiny, mamka byla na mateřské, takže jsem šla rovnou domů...). Kroužky v rámci školy/družiny tak jak mi popisuješ (tj. může jít kam se jí zrovna bude chtít nebo nemusí nikam) mi přijde jako ideální řešení.

Reaguji na bakalářka: Asi jsem se špatně vyjádřila. Kroužky v družině si může vybrat dle svého uvážení - může chodit každý den na něco... ale pokud se už někam přihlásí, chodí pravidelně každý týden, např. každé pondělí tam, každé úterý onam... Jsou to takové kroužky-nekroužky... obecně v družině není tolik hraček co ve školce a děti se musí či chtějí nějak zabavit, každého baví něco jiného. Jsou to kroužky spíše pro relax, kde jak říkám, odpadá takové to přesouvání, oblíkání, svlíkání, návraty v pozdních hodinách... Kroužky v družině snad ani nelze vnímat jako nějakou povinnost, ale spíše odpočinek. Dejme tomu v pondělky si na hodinku zatancují, v úterky mohou něco tvořit z hlíny, ve středy např. můžou vařit (k tomu tam mají zařízenou kuchyňku)...... Prostě v družině se děti snaží děti nějakou nenásilnou formou zabavit. A odpoledne ještě máme spoustu času na odpočinek či společné aktivity a pochopitelně dělání úkolů.
Píšu proto, abych se ujistila, že to dělám správně, jelikož tatínek to vidí malinko jinak. Jako sportovec vidí své dítě stejně. Ten externí kroužek (ateliér - tj. malba, kresba, keramika atd.) vyžaduje sama, strašně jí to baví, p. učitelka v ní vidí mimořádný talent (s tím souhlasím... každý, kdo vidí její výtvory, žasne, jak něco takového může vytvořit 6tileté dítě, už ve svých 2 letech byla schopna nakreslit obrázek), a nemám důvod jí v tom nepodporovat. Na druhou stranu - po tatínkovi - je i sportovně nadaná (ovšem kreslení je na 1. místě), ale opravdu teď na to není prostor a má před sebou ještě x let, kdy si může vybrat jakýkoliv sport a realizovat se v něm. Nejdřív se to ale musí trošku utřepat.
Mj. máme ještě druhou dceru, která půjde do 1. třídy už příští rok... od její 2. třídy bych jejich externí aktivity ráda nějak sladila kvůli časové náročnosti. Bude to mazec

Já bych doporučila chvilku počkat - třeba její nové kamarádky ve škole už někam chodí, budou jí to vyprávět a ona si sama časem vybere, co by sama chtěla zkusit Takhle to fungovalo u mě. Rodiče mě nikdy do ničeho nenutili.

Navrhla bych ti nechat zatím tu výtvarku tak, jak je, a ten sport třeba navrhnout tak, jestli by se jí nelíbilo si zkusit zahrát např. volejbal nebo jestli se jí nelíbí třeba gymnastky, a uvidíš, co ti poví Ale určitě jí netahat na judo jen proto, že tatínek sám není Bruce Lee. Chudák malá

Já v první třídě navštěvovala výuku Aj, hudební nauku, výtvarnou dílnu. Od druhé třídy poté nauku + už jsem se učila hrát na klavír + zpěv ve sboru + výtvarná dílna - a tomu všemu jsem se věnovala až do 9. třídy. Musím ale říct, že mě rodiče velmi nutili a nebyla jsem příliš šťastná, raději bych byla s dětmi venku než seděla povinně u klavíru...

mám pocit, že v první třídě jsem chodila sice na několik kroužků, ale věšechno to bylo takovou hravou formou - tanečky, zpívání, flétnička... žádnej dril. Od druhé třídy, kdy jsem se ve škole srovnala, to už bylo lepší a chodila jsem na regulérní balet a tak.
Nějaký sportovní kroužek si myslím, že rozhodně není od věci (basket a podobné míčové hry v tomhle věku ještě nejsou, ne? Vždyť jak by děti zvládli udržet v pracičkách míč), hlavně kvůli rozvíjení pohybu, ale v rámci té družiny by to mohlo stačit, pokud si s ní třeba tatínek půjde o víkendu zaházet a tak
Já kroužky jako dítě vyloženě vyžadovala, nudily mě dny, kdy jsem neměla "nic na práci". Ale je pravda, že jsem různé kroužky navštěvovala od 2,5 let, ve čtyřech jsem jela sama na tábor, v sedmi pak do rakouska na lyžařský kurz, takže to pro mě nebylo zas takové nabalení přehršle věci najednou.

Tak v 1. třídě jsem chodila jenom do hudebky (nauka + nástroj) a do sboru při škole, to mi úplně stačilo. Do družiny jsem zavítala jen párkrát a nebavilo mne to tam, to se tenkrát maminka domluvila s učitelkama, že prostě budu odcházet ze školy sama hned po vyučování a než se maminka vrátí z práce, udělám si aspoň úkoly a pocvičím na nástroj (hned druhý týden docházky jsem prý mamince řekla, že si úkoly budu dělat sama, i kdybych z nich měla dostat dvojku místo jedničky). Od třetí třídy jsem pak měla navíc keramiku a od druhého stupně ještě druhý nástroj. A to jsem musela všude sama dojíždět autobusem z vesnice do města, maminka byla do odpoledne v práci a bez auta.
Jinak můj nejoblíbenější kroužek byl, když jsem si mohla někam zalézt a číst, číst a číst.
Jednou bych chtěla, aby moje dítě chodilo do hudebky a pak třeba na nějakou gymnastiku, protože si živě pamatuju to ponížení od učitelek a spolužáků v tělocviku, když jsem já jako dítě neuměla kotoul vzad, z přeskoku kozy měla hrůzu a nějaká hvězdice je pro mne čirá utopie dodnes.

Zrovna nedávno jsem četla názor nějakého psychologa, který doporučoval pro prvňáka maximálně 2 kroužky. A docela bych souhlasila s příspěvkem whitelily - mám praneteře, skoro každý den mají nějaké kroužky. Vlastně jim pořád někdo organizuje zábavu, vyplňuje volný čas. O víkendu se jim pravidelně starají o zábavu rodiče. Ráno se děvčata ptají "co budeme dneska dělat?" Žádný nápad, žádný vlastní zájem: tady jsem - starej se mi o moji zábavu.