Krok za krok od příjezdu do nemocnice na augmentaci

ahojky nechce se mi to tu všechno rozepisovat, protože by to blyo opravdu na dlouho jen jsem ti chtěla říct, že se zbytečně stresuješ, všechno to dopadne určitě dobře zkus na to nemyslet a nějak zaměstnat hlavu něčím jiným měla jsem to před operací úplně stejně, tak jsem počítala až do hodiny před odjezdem do nemocnice matiku A navíc v každé nemocnici to probíhá úlpně jinak, tak ti ani nikdo nemůže přesně říct, co tě všechno čeká jen si říkej, že to zvládlo tolik žen před tebou, tak to zvládneš i ty Přeju hodně štěstí! )

Děkuji moc

není vůbec zač a ještě bych chtěla dodat, že jsem taky pár dní před operací brouzdala pořád na omlazení a četla si všechno o operaci a bylo mi z toho akorát hůře, protože jsem pak měla strach a až po operaci jsem zjistila, že všechny obavy byly naprosto zbytečné

Ahojky, přijela jsem na kliniku, doplatila zbytek operace, předala jsem předoperační vyšetření. Vyčkala jsem, do 10 minut si pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj, zde jsem se převlékla do připravené košilky a nechala jsem si kalhotky, poté opět přišla sestra mě zkontrolovat a přinesla mi stahovací ponožky, oblékla jsem si je. Poté přišel anesteziolog s mojí zprávou, kterou jsem nechala na recepci, probral to se mnou, měl plno otázek. Byl moc sympatický - pomohlo mi to. Potom nastalo dlouhé čekání.Konečně na mě přišla řada, celou dobu jsem v hlavě měla zafixováno, co chci říci, aby to dopadlo dobře. Jely jsme výtahem, už jsem věděla,že jsem neměla na žádnou operaci chodit. Bylo mi úzko. Přišla jsem do místnosti před sálem, dostala jsem pantoflíčky, sundala si župan. Přišly sestřičky a pak doktor, zkonzultovali jsme znovu, jak to udělá - tj. pod žlázu - já jsem namítala, že bych chtěla velikost 210 ml, pan docent chtěl 140 ml, nakonec řekl, že to udělá tak,aby to bylo přirozené, ať mu důvěřuji. Ohledně stehů atd.

Dostala jsem nakonec zlatý střed tj. 180 ml. Pokreslili mi hrudník, vyfotili a šla jsem si lehnout na lůžko, pak jsem chvilku už vtípkovala bylo mi fajn. Píchli mi injekci. Pak jsem cítila, že jedeme už na pokoj a té milé sestry jsem se zeptala, co tam mám, smála se a říkala, že se to povedlo a mám 180 ml. Že budu spokojená. Dostala jsem se na pokoj.

Nebolelo mě to, byl to zvláštní pokoj, byla jsem ospalá. Pak v noci přišla sestřička, jestli nic nepotřebuji, říkala jsem, že je vše OK. Prsa jsem měla zafáčována a přes sebe andělíčka a stále ty ponožky. Druhý den to začalo přícházet k sobě, už jsem cítila bolet na pravé straně. Všimla jsem si už i drenů, které byly ze všech nejhorší. Nesnášela jsem je nosit je s sebou, vidět krev - tak jsem ty nádoby zabalila do ponožky Ráno jsem dostala snídani,sestrička stále trvala na tom, že první cestu za toaletu bude absolvovat se mnou, tak jsem teda přistoupila jen na to, ať mě tam doprovodí. Pak mi řekla, že kartičku od implantátu mám v kaslíku u stolečku. Sestřičky byly vynikající.

Ráno se na nás šel podívat doktor, jak jsme na tom, jsem říkala, že mě stále bolí pravá strana. Ale nebylo se čemu divit - normálka. Daly mi prášek a pomohlo mi to. Sestřička mi svlékla ty ponožky, které jsem už začala mít ráda. A pak už jsem po pokoji stále lítala, jen jsem se levou rukou furt držela pod prsama, měla jsem pocit, že mi upadnou! A chodila jsem pokrčená - furt mě bolela pravá strana.

Koukala jsem se na telku, volala, povídala s vynikající paní na pokoji. Uteklo to rychle.

Po druhé noci ráno přišela vrchní sestra rozstříhla fáče okolo prsou, a vytáhla dreny - zjistila jsem, že dreny byly tou příčinou, proč mě to tak bolelo, tlačila mi ta hadička a asi mi narušila nervy na pravé straně, vyndání drenů nebolelo, jen to škublo a bylo to nepříjemné. Poprvé jsem viděla svá prsa - rychle jsem to fotila. Pak mě umyla pod tím fáčem a čekala jsem na doktora, ten se mě ptal - já byla nadšená a prsa tak obrovská. Jediné, co bylo nepříjemné, stále chtěl, abych se narovnala, tak mě vzal za ramena a narovnal mě - byla to bolest. Pak konečně jsem dostala sportovní podprsenku a razila jsem domů, cestou domů jsem zvládla jít i do mekáče

Ohledně řízení, tak za 13 dní jsem jela sama autem na vyndání stehů, dalo se to v pohodě. Jediný pás mě obtěžoval.Vyndání stehů nebolelo, po operaci jsem 9 měsíců a stálo mi to za to. nebylo to tak šílený, jak jsem si představovala

Jj Sophia ti to hezky podrobně napsala, asi to má každý skoro stejné, ten postup na klinice. Já teda předtím hodně koukala na Omlázko, to mi moc pomohlo a pokud už to máš všechno nastudovaný, tak jen musím potvrdit že po vyndání drenů je to všechno pak lepší, den ode dne děláš pokroky. Nicméně to vytažení pro mě bylo nejhorší - kam až moje pamět sahá, nikdy jsem u doktora nebrečela, ale u toho jsem fakt bulela, jak to bolelo A jestli chceš u všeho trpět míň, dej si to pod žlázu. No a taky jak píše většina, že je mrzí že si nedaly víc ml, tak mě už to taky mrzí, takže pokud váháš, dej těch víc

Reaguji na Miss Dior: Jojo, já jsem taky měla prostudované omlazení a před sálem jsem říkala: na omlazení říkali tohle a tohle a doktor se na mě podíval a říká: že když mám tolik informací a jsem z toho omlazení tak ponaučená, tak si to můžu jít i odoperovat což mě uvolnilo. Jinak já mám pod žlázu, tak dreny tolik asi nebolely jako tebe

Reaguji na Sophia:
Aha tak to bude ono s těma drenama. Jj já zas říkala u těch drenů "holky na Omlazení psaly že se u toho doporučuje zakašlat" atd. a hrozně se mi smál

Reaguji na Sophia: A jaktože ty máš impl.pod žlázou?Jsi drobek a nemáš moc žlázy,měla jsi povislá prsa po dětech?

Jinak já se tady na omlázku dočetla před opkou že je dobré si vzít colu na kliniku a nechat ji před opkou vybublinkovat,holky to nedělejte.Já se po probuzení napila a poblinkala sestřičku.Myslím si ale že by po tomto zákroku měla holka být na klinice alespon dva dny,mě pustili po 24hodinách dom a necítila jsem se moc čupr.

Reaguji na Miss Dior: Bud ráda co máš,hlavně že nejsou problémy,aspon máš rezervu až pujdeš za deset let nebo po dětech,pak si mužeš přidat,lepší než to bylo ne?

Reaguji na Tamara79:
Jasně no, máš pravdu Rezervu mám a je fakt že teď stejně nemám tolik peněz, abych kompletně změnila šatník, protože už teď v nějakých tričkách vypadám jako "kozatka" trapně Po dětech našetřím a udělám si větší a nakoupím nový trička

Nene, děti ještě nemám. Jsem taky chtěla pod sval nejdřív, ale doktor usoudil, že pod žlázou bude lepší. A nakonec jsem měla i porovnání dvou slečen tj. pod sval a pod žlázu, a ty pod žlázou mi přišly takové víc pohybovější, jako přirozená prsa (asi se mi zalíbilo, že šly krásně k sobě) A bála jsem se větší bolesti, když by šly pod sval. Tak už jsem s tím "pod sval" ani už neotravovala. Mám pevnou kůži a málo ml, tak se ani moc nebojím, že mi půjdou dolů, teda doufám v to Stejně vím, že za XX let budu muset jít na výměnu ( i když mám doživotní záruku a měly by vydržet), tak třeba půjdu už pod sval.

Reaguji na Sophia: To je fakt,kdyby sis to dala pod sval tak bys asi musela dát víc ml.
To že mě nejdou k tobě mě štve,ale zvykla jsem si,třeba časem jak ta kuže víc povolí tak pujdou,ale zatím je mám jak přibetonované,jen nahoru jdou pěkně.

Reaguji na Tamara79: Jojo, to je pravda, doktor říkal, že sval ubere 20 %. Mně se ta prsa pohybují jako ty, co jsem měla Ale na začátku to nešlo, až po tom čtvrtém měsíci to začalo být parádní. Jsem se vždy ve vaně se přetočila na zrcadlo a začala zvedat ruce, kroužit rukama, natáčet se, sklánět se, prohýbat se a prsa se přizpůsobila. Jediné, co jsem se bála pod žlázou je, že mi půjde nahmatat implantát nebo někde vyčuhovat, ale nakonec je to v pohodě.

Jinak je pravdou, že pod žlázu už se moc nedává, preferuje se pod sval.

Holky,vy jste se mě tu rozepsaly:))) ještě otázečka tech co to bolelo,jaká bolest to přesně je,ja si to pořád neumím představit a dost se toho děsím.holky a oni mi nedají co nejdřív ty prášečky co budu jak po fetu?už bych je asi potřebovala cestou do nemocnice abych se tolik nebála a bylo mi to všechno jedno:///