Kolikátou jízdou v autoškole už jste se cítily jistí v kramflecích

Je 14 jízd,to se zlepší,neboj. Já ted udělala zkoušky,je fakt,že mi to od začátku nedělalo problémy,někdo na to nemá bunky,ale určitě se to ustálí.

Reaguji na filomena3:
Přes město musím pokaždé, jelikož jezdím vždy od školy, která je v centru a bydlím za městem... prostě horor
Já bych taky ráda trénovala, jenže oba rodiče mají služební auta, takže se samozřejmě bojí, že jim s tim něco udělám, takže si musím zatím vystačit s autoškolou.
Se spojkou se hodně nekamarádim, ale třeba se to časem změní
S psychikou mám právě problém i při ježdění, to je to

....řekla bych,že to je tím,že máš už víc let a větší strach,ale ani tím to být nemusí,záleží na tom,jak to kdo má v sobě....já třeba řízení miluju nědělá mi sebemenší problém řidičák sem začla dělat těsně před tím,než sem měla 18...když sem měla první jízdu v autoškole,tak sem nastartovala a jela řadila...a instruktor na mě hledět a řekl Vy už jste někdy řídila,že,máte výborná cit na spojku.. (nemohla sem mu říct,že mě táta učil řídit už dávno na cvičáku,je totiž řidič z povolání,tak abych asi neudělala ostudu ) já sem třeba ani všechny jídzy nedělala...instruktor věděl,že řídit umím,tak mě poslal na zkoušky dřív..třeba moje babička zamlada řídila,jak drak,ale něco se v ní zlomilo a už by za volat nikdy nesedla...nebo maminka mé kamarádky si udělala řidičák,ale do auta by jako řidič nikdy nesedla-prostě se bojí...řekla bych,že ten strach vymizí nebo se to ještě zhorší...

tak holky,ted jsem došla z polnačky,seděl vedle mě manža a řeknu vám,že jsem zase zmatkovala.Sice jsem jela,řadila,ale ještě pořád nereaguji rychle jak bych měla.No já mám zas sebevědomí na nule

Ahoj filomeno, neboj, to určitě půjde. Mně je 33 a řidičák jsem si dělala loni. Začínala jsem v polovině října a první zkoušky jsem měla před Vánoci- přehlídla jsem stopku, takže napodruhé až v lednu Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mi vyhovovaly ty 1,5 hod lekce- protože 45 min je málo, než se rozkoukáš, končíš. Je fakt, že spojka je základ úspěchu. Pokud ale zvládáš značky, situace na křižovatkách, řazení do pruhů atd., tak ta technická stránka se nakonec poddá. Mně například dělaly největší problémy pruhy, nájezdy do středu vozovky při odbočování vlevo, do bočních zrcátek jsem se začala dívat až na desáté jízdě. Instruktorka říkala, že tak kolem té 10. jízdy to zase většině žáků začne jít hůř a pak se to zase změní k lepšímu. Taky není dobré začít jezdit až po pár měsících- to se stalo mně- nejprve čekání na papíry, potom koupě auta a než jsem začala jezdit, byl březen. Dneska jezdím do práce, na nákupy, k doktorovi- ta svoboda za to stojí, uvidíš. Ale pořád mám nervy, když např. musím zastavit do kopce a rozjíždím se přes spojku- taky mi to párkrát už chcíplo, ale je to pořád lepší. A dala jsem si "zetko", ať si aspoň pánové řeknou "Á, začátečník" a ne "Husa za volantem" Tak přeju hodně zdaru.

Reaguji na Karin: no abych pravdu řekla,jsem ve fázi,že s tím mám chut seknout

Ahoj, taky Tě moc dobře chápu, je mi 29 a řidičák jsem si dělala před 2 lety (nepotřebovala jsem to, ale rodiče byli jiného názoru, koupili si nové auto a mě že daj to starý), tak jsem byla přinucena. Jsem povahově nervák. Jezdila jsem přes léto, instruktor fajn, jednou, když byl na mě ostrej, tak jsem mu řekla, že nejsem nějaká 17ka, že to nemám zapotřebí, takže pak už pohoda, naopak mě pořád povzbuzoval. Jen si ze mě vždycky dělal srandu, že nemám ráda chodce. Ty už jsem fakt nestíhala vnímat. Přítel se mnou jezdil po cestě, kde nic moc nejezdí, abych vypilovala rozjezdy. Nejhorší je zvyknout si všechno vnímat. Zpětný a boční zrcátka, situace před Tebou, chodci. Zkoušky jsem dělala na začátku října, takže celý září už jsme trénovali obvyklý zkouškový trasy a věci, na kterých rádi vyhazujou. Před zkouškou mi bylo pár dní zle, komisařce jsem se nelíbila (měla problém s mým vysokoškolským titulem), dala mi všechno nejtěžší ve městě, celou dobu se mi klepala noha na spojce, ale nic jsem nezkazila. Nakonec mi to musela dát, sice kecy kvůli tý noze, a instruktor mi pak říkal, že tak těžkou jízdu ještě nejel, že si na mě fakt zasedla. Ale týden jsem to odmarodila No a na autě mám taky nálepku Zajíčka Já říkám, že když jsem to udělala já, tak Ty určitě! Přeji pevný nervy a hodně štěstí

Reaguji na LaArdilla: já mám nervy už ted a to mám téměř měsíc před sebou.Instruktor mě řekl že doufá, at už ta spojka je příští jízdu v cajku no a já mám z toho stres,že nebude

Jistá se cítím až po roce pravidelného ježdění od zkoušek v autoškoleŘidočák mám tedy už skoro 14 let, ale prav. jezdím jen ten poslední rok.Předtím příležitostně a musel někdo vedle mě sedět.Dá se ale říct, že okolností / přestěhování na vesnici / mě donutily, protože jinak bych se nikam nedostala.Z řízení jsem měla hlavně strach, Ale s pravidelných cestováním i ten strach zmizel.

musím říct, že žádnou
když na to tak vzpomínám zpětně, mám pocit, že autoškola mi nedala nic.. teorii už jsem pozapomněla, protože stejně pořád míjíš ty samé značky, pamatuješ si, kolik kde jet a jestli přes železniční přejezd máš jet 50 se šraňkama nebo bez.. atd..
musím říct, že pořádně jezdit jsem se naučila až dlouho po autoškole.. táta se mnou ze začátku jezdil a pak prostě časem..
v autoškole mi instruktor držel spojku a to bylo dost na ***...
přítel si udělal papíry a nezačal potom jezdit vůbec.. a teď po dvou letech neumí nic...
chce to jezdit, jezdit, jezdit!!
držím palce!

Já bohužel žádnou jízdou a vydrželo mě to Prostě auto se nestalo kamarádem.

Přesně tak,já to neudělala,chyba,bývala bych to třeba pak zvládla a jezdila bych

Reaguji na filomena3:
Myslím že hodně ženských to prožívá stejně jako ty. Mně je 27 a taky zrovna dělám řidičák. Mám za sebou 6 jízd a tak nějak se mi to střídá - jedna katastrofa, druhá v pohodě. A po té katastrofální jsem vždycky úplně vyčerpaná, vydeptaná, zničená a mám chuť s tím seknout, na té další se zase trochu uklidním a nabydu sebevědomí. Minulá byla v pohodě, tak jsem zvědavá, co mě teď zase čeká za katastrofu Já teda většinou když udělám nějakou chybu, tak už se to se mnou veze celý zbytek jízd.
Největší problém mi dělá správné otočení volantem tak, aby auto zatočilo přesně jak já chci Často to přetočím.... Spojka zatím v pohodě. Taky mi dlouho trvalo než jsem se naučila řadit z dvojky na trojku. Zdánlivě jednoduchá věc, ale mně to jednou vyšlo, jednou ne, instruktor už z toho byl nervózní, až mně pak teda ukázal, že je potřeba ten pohyb rozfázovat nadvakrát a ne to tam tlačit naráz. A už to jde A doufám, že takhle postupně půjde všecko.
Obecně mám k autu pozitivní vztah, těším se na to až budu řídit, ale z autoškoly jsem prostě vynervovaná.
Ale určitě to zvládnem! Obě dvě!

Zkus do auta boty s hodně tenkou podrážkou,při rozjezdu sešlápni spojku,pomalu přidej plyn a opravdu pomalounku pouštěj spojku....jakmile jednou zjistíš k čemu vlastně spojka je a jak zabírá,tak už to nezapomeneš.Na rovince si to můžeš vyzkoušet víckrát...rozjezd nic není,ale chce to cítit ten spojkový pedál dobře pod nohou.
Zvládneš to neboj.

jo tak na to já se taky těším,jak nedělám chyby,jsem v klidu a pěkně se mi jede ale jak začnu zmatkovat,tak se v tom nějak motámdoufám že ještě tak 2-3 jízdy a bude to lepší,jinak fakt nevím.
Reaguji na Laky: jojo,to už mi taky jeden instruktor řekl(jezdím s vícema)že si u něj žáci nosí boty na přezutí,i mě sprdnul,že nemám zrovna moc správný.Takže asi vezmu do tašky baleríny.Navíc co mi ještě dělá problém,jak řadím jinou rychlost,zapomenu nohu trochu na plynu,no jsou to fakt takový krpy,snad to bude brzy ok

filomeno: Cítit tu spojku je strašně důležitý, při rozjíždění do kopce jsem bývala zpocená až někde Trénovala jsem to vždycky na cestě z práce- zajela jsem si na opuštěnou silničku za domem a tam trénovala rozjíždění do kopce. Už se mi teď daří rozjet se tak, že mi to necouvne ani o milimetr, ale někdy zase chcípne zkrátka jezdit a jezdit. A s těmi botami s tenkou podrážkou to potvrzuju- dělala jsem autoškolu v zimě a brala jsem si tenisky na přezutí- tu spojku prostě musíš cítit. A nevzdávej to, jak jsem psala- ta svoboda potom za to stojí! Ještě bych ti doporučila pročíst si tohle fórum, možná tě to povzbudí:

http://diskuse.abecedazdravi.cz/psychicke-problemy -a-psychologie/fobie-z-rizeni-auta