Koktavost - balbutici

Já sama koktala hodně jako dítě.. fakt jsem nebyla schopna na ZŠ přečíst text aniz bych koktala na každém slově. Bylo to ponižující..a myslím, že si spousta učitelů na tomto smlsla... mě ponížit veřejně.

Dneska nekoktám..resp. to mám tak že se občas! zakoktnu ale tak srandovně , když je víc lidí a musí se udělat prezentace..nebo když mam moc myšlenek...a mluvím rychle.. pak se občas zakoktnu,,,ale jinak ne. A jsem ráda.

Odeznění koktání přisuzuji tomu, že jsem v 22 letech odjela z Brna (z tama pocházím) pryč. Změnila jsem půdu i vzduch a začala od té doby žít sama beze stresu a ponižování. Začala jsem si víc věřit a být sebejistější v důležitých situacích.

(Pamatuji si na pohovor v Ostravě... nekoktala jsem ani jednou.. prostě jsem chtěla aby mě vzali.... a abych konečně vypadla od našich..a ta touha, udělat ten pohovor byla tak silná.. že se ve mně něco vzepřelo a nekoktla jsem)

Občas asi jen stačí vyměnit pro nás stresující prostředí za to klidné a pohodové a mít okolo sebe lidi... co nás podporují a věří nám... ve smyslu" jsi dobrá..zvládneš to..máš na to.

PS: Nedávno jsem koukala na seriál Žena za pultem..na youtube a je tam pěkný příběh o té ukoktané zelinářce...

Můj bratr koktá. Je mu už přes 40. Začal jako dítě, naši odjeli pracovně na dva roky do Egypta, odjeli s normálním klukem(7 let) a vrátili s s kotavým (9let). NIkdo neví co se stalo, jen asi brácha. Jestli nějaký stres tam či co. Nebo bratr byl dost živý, dnes se tomu říká ADHD, a táta to řešil tak, že ho zbil, njn, tenkrát se o tom nevědělo, že něco takového existuje a řešilo se to fackama, protože se mělo za to, že děti zlobí.
Jestli to jeho koktání nějak řešili v dětství nevím, já se narodila, když bylo bráchovi 9, a to už koktal.
Když se oženil, manželka ho donutila jít k psychologovi, ale nějak moc se to nezlepšilo. Je pravda, že vždycky víc začne koktat, když je ve společnosti našeho táty.
Já jsem na to zvyklá, nikdy jsem se mu nesmála, a to jsme na sebe byli s bráchou jako děti hodně zlí, Kamarádů má dost, manželku, dvě děti, fajn práci, celkově je bezva, máme moc hezký vztah - takže mu to nijak (asi) nepřekáží.

Ahoj, jeden můj známý koktá od puberty.. Chodil po doktorech, nepomohlo nic.. Pokud je ve společnsoti lidí, které zná, tak se nezakoktá ani jednou, ale stačí, aby si přisednul někdo neznámý a nevydá jediné slovo bez zakoktání, asi má nějkaý blok, který se prostě nedaří odstranit.. Takový paradox je, že už dříve přišel na to, že když mluví anglicky, nekoktá v přítomnosti kohokoliv a mluví plynule.. Vyřešil to tak, že nejdříve tak, že odjel pracovat do Anglie a teď, když se vrátil zpět, dělá pro jednu nadnárodní firmu, kdy všichni mezi sebou mluví anglicky, takže v práci mu to žádný problém nedělá.. Ještě dodám, že je mu 36.. Nevím, jestli to tak třeba mají i jiní, kteří koktají, nebo on je nějaká anomálie, nikoho jiného, kdo koktá, neznám, tak nemám srovnání..

Děkuju moc za reakce ... Jak už zmínila Miska86, tak mi přijde zvláštní, že balbutici nekoktají když mluví nějakým cizím jazykem, zpívají, recitují, šeptají nebo si povídají sami se sebou Což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Popravdě moc nevěřím v klasickou medicínu - koktat jsem začala asi v roce a půl a na logopedii řekli, že se s tím musíme smířit. Nakonec jsem teda skončila u homeopata (nikdy jsem nepochopila, jak to dělají) a ten jako příčinu určil to, že jsem se prostě vyděsila a byla jsem svědkem nějaký hádky mezi mámou a sousedkou...Což teda máma potvrdila. Od tý doby mi to přišlo docela v pohodě, na 90% mě toho ten homeopat zbavil, ale pořád zadrhávám...No spíš mě zajímalo, jestli někdo nezmíní např. regresní terapii a zkušenosti s ní Protože co jsem pochopila, tak klasická medicína na těhle místech většinou selže...

Můj kamarád koktá... Má to od předškolkového věku, myslím, že ho tenkrát něco vyděsilo a od té doby to začalo.
Znám ho už od školky, teď je mu přes 20 a mohu říci, že se to rozhodně zlepšilo, ale pořád koktá docela hodně. Všechny možné terapie atd. zkoušel, ale výsledek nic moc.
Akorát když se trošku opije, to mluví krásně

Reaguji na Finnna07: To jsi mi úpně připomněla jeden příspěvek, který jsem včera četla na internetu a pobavil mě Právě jeden kluk psal, že jeho kamarád koktá, ale po pár skleničkách je to v pohodě

Tak to vypadá, že řešení mého problému se nachází hned o tři pokoje dál v baru

Reaguji na Patie: On taky docela dost pije, teď už asi vím proč
Časté je právě to koktání převážně ve stresových situacích. Četla jsem, že to se docela dobře řeší psychoterapií

Já teda přímo nekoktám, moje vada řeči je trošku jiná, ale v cizích jazycích je to horší a ani samomluva není bez problému. U mě ale není vada následkem šoku, ale dědičná záležitost. Regrese nepomáhá. Nejvíce pomáhá sebeuvědomění, sebedůvěra a dýchání.
Nikdy jsem neměla problém se spolužáky ani učiteli. Vada řeči je ale dobrý filtr na hlupáky, pokud na mě někdo kouká, jako bych byla mentálně postižená, celkem mě to pobaví.

Jediný opravdový problém, který mi to přináší, je telefonování. Nevolám s cizími lidmi. Nikdy. Osobně nebo mailem. Pokud to jinak nejde, obstarají to kamarádky

btw..abych ještě doplnila info... mně naši říkávali, že tím že mě babička nasilně přeučila z leve ruky na pravou se to spustilo... ale ruku do ohně za to nědám

Mě se paní psycholožka v dětství zeptala, jestli mi ty sezení pomáhají. Já jí upřímně odpověděla, že ani ne. No tak teď mám v papírech, že jsem agresivní .

Reaguji na Finnna07: Psychoterapie? O tom jsem neslyšela No u mě se to ve stresových situacích právě spíš minimalizuje...

Reaguji na papapam: Taky si řikám Nikdy jsem kvůli tomu neměla snížený sebevědomí a nikomu z okolí to nevadí, i když si toho lidé samozřejmě všimnou...Ale přece jen je to nepříjemný pocit, zadrhnout se .. Tak to máme stejný problém Strašně nerada telefonuju...Když se zakoktáš naživo, tak mi přijde, že se to dá vždycky nějak "uhrát", což při telefonování nejde, tam jsi závislá jenom na tom mluveném projevu Mi teda vždycky přišlo

Mě tu příčinu v dětství určil homeopat, nikdy jsem nepochopila, jak je možný, že dokázal ze svalů tu příčinu určit Každopádně to musela být pravda, začala jsem koktat ze dne na den a když se mě zeptal, co jsem měla na sobě, pamatovala jsem si to úplně přesně.