Kočka se opičí po druhé kočce

Obávám se, že s tím nic moc nesvedeš.

Co ještě?

já tohle zažila u psů. Delší dobu jsem hlídali druhého labradora a ten tu naší naučil pít z misky tak, že se mohlo vytírat a čůrat do vody (potoka, břeh rybníka)
Obávám se, že s tím nic nesvedeš.

Škoda, že to opičení není naopak Třeba si ta první kočička řekla, že když to nedělá druhá, tak že se nebude namáhat Jinak s tím asi nic neuděláš...

No to ale nemám moc radost Další odkoukání bylo třeba škábání o koberec, skákání na linku. To jsou tak dvě věci co mě napadají hned.

Myslím, že s kočkama nic nesvedeš. Oni jsou prostě svý, nemůžeš je vycvičit jako třeba psy...

Jinak - naše kočky (máme kocoura a kočku) toho od sebe taky dost okoukali, ale naštěstí nic moc drastickýho

No kdyby to bylo naopak, tak by to bylo úžasný. No to mě ale vůbec nenapadlo. Dobrý nápad

naše kočky zahrabují hovínka asi podle toho, jak se jim chce. Někdy jo, někdy ne.

hold jste přivedli doma rebela a ta druhá už nechce být usedlá, chce si taky vyhodit z kopýtka..sviňky malé

tak starší kočku už je těžké něco naučit, ale nemyslím si, že kočku nemůžeš vychovat..my našeho vychovali - ví kam nesmí (chodit po skříních, kuchyňské lince, jiném dřevěném nábytku, po stolech-má dovolený jen konferák v obýváku), poslechne na slovo - zaklepu na nohu a on za mnou přiběhne, ukážu prstem a řeknu hop a on na to místo vyskočí, zavolám mňam mňam a už letí do kuchyně, protože ví, že bude konzervička a tak .. ale je učený od koťátka, starší kočku už těžko převychováš

Reaguji na Marki86:

Wow, tak to máte asi vzácný druh, já zaklepu na nohu a nic, ukážu prstem a nic, zavolám mňam mňam a nic Ty naše přiběhnout akorát tak, když slyší otevírání ledničky nebo špajzu

Reaguji na petraparis:

Reaguji na petraparis:
jednou byl rozdivočený a lítal po celém bytě a já ho chtěla chytit a umazlit k smrti, no a zrovna stál, čučel na mě v postoji připravený každou chvíli vystartovat a já ho chtěla přilákat, tak jsem dělala jako že mám něco v ruce, ale bylo vidět, že mi to nežere a už se odrážel, že bude zdrhat, tak jsem řekla mňam mňam a v tu chvíli mi letěl k ruce a už jsem ho mohla tulit ..pak jsem toho ale litovala, protože nechci, ať si příště při zavolání nemyslí, že je to zase nějaká past
Jinak nemyslím si, že je to druhem, spíš tím, že ho fakt vychováváme od koťátka, pořád na něj mluvíme, opakujeme povely, zákazy a ono to funguje jako u pejsků

Jinak samozřejmě, když jdu do kuchyně, nebo něčím zašustím, tak se mladý skoro přizabije, jen aby byl u zdroje dřív, jak já

Jasně, že to není druhem, to jsem myslela tak nějak obecně, jak se říká (např. že hodný chlapi jsou ohrožený druh ), tak jsem to myslela Koťátka se určitě "vychovávají" lépe než dospělé kočky, to rozhodně, ale já na ty naše mohla mluvit donekonečna, když byli malinký, a stejně nic, kolikrát bych je přetrhla, fakt. Né, teď si dělám legraci, miluju je, zlobidla moje

Ale kdeže. Máme v rodině kočičáka od koťete, snaha byla, ale nedopadlo to a je z něj gauner. Od malička jsme ho vyčesávali, dokonce si u toho předl a pak v pubertě mu přeskočilo a nenechá na sebe sáhnout. Musíme ho vyčesávat 2, v zahradních rukavicích, má amok, kouše, vrčí, škrábe... no děs (je vykastrovaný a nepomohlo to). Moc dobře ví, že nesmí skákat na linku, ledničku... a stejně tam chodí a když vejdu do místnosti, tak ihned zdrhá.
To samé přepravka, cestování... Vše, co jsme ho učili od kotěte přišlo na zmar.
On je prostě svůj.