Knihy, kultura, zábava...

JJ, jsem na tom stejně U nás v knihovně jednou do roka vyprodávají knížky... jsem tam jako první a odcházím s plnýma taškama

Já musím opět souhlasit, je to dílo, které má opravdu váhu, ducha a přináší spoustu informací i zážitek...Ale jsi snad první člověk, kterému se to líbilo, většinou to lidi nedočtou nebo se tím neprokoušou přes první stránky nebo to nechápou nebo to moc nevnímali, jsem ráda, že si o tom můžu s někým popovídat a sdělit si "zážitky". Ten nápad s labyrintem byl ohromující...V tu chvíli jsem nemohla přestat číst

Já se většinou ke knihám, co se mi líbili, po nějaké době vracím, takže ano, co kdyby mi to totiž pak už neměl kdo půjčit

formica
Je to dokonale napsané, nese to tolik symbolických významů, že to člověk může číst pořád dokola. A to zachycení sporu mezi empirickou racionalitou Mistra a ochránci jediné pravdy... labyrint je taky symbol, na jedné straně dokonalé symetrie a řádu a na druhé straně naprosté možnosti ztráty orientace...

Formica
Hašlerka

Díky za tip, příští týden se chystám na Jméno růže

Já jsem v Ostravě včera koupila 3. díl Korespondence Wericha a Voskovce. Smutné i veselé i krásné čtení. Werich píše spíše tak "od huby", Voskovec mož ná trochu více pro "nesmrtelnost", ale stejně je to bomba.
M.

tak to věřim

Ta řeč je oheň, který nezanechává popel.
To řekl Max Brod, ne já.
M.

nádnera a sedí to.

Nepročítala jsem celou tuto diskuzi, tak nevím, jestli se tu už o tom mluvilo, ale četli jste někdo Quo vadis? A jak se vám to líbilo? Já osobně jsem byla unešená, strašně moc mi ta kniha dala...ale už je to chvíle, co jsem ji dočetla, tak bych si ji ráda přečetla znovu, jenže je spousta dalších knih, které chci přečíst, tak nevím, kterou dřív...Teda vím - teď momentálně jsou to skripta Ale i odreagovat se nějak musíme že

Četla jsem, ale v té době jsem na to byla asi moc mladá a neměla jsem takové znalosti a povědomí, jako dnes. Myslím, že se do toho pustím, protože už dlouho si říkám, jak se na to budu dívat dnes. tenkrát jsem to nedokázala ocenit a možná jsem měla i problém to pochopit. Díky za typ

Nemáte někdo knihu Pol Pot - Dějiny zlého snu? Nemůžu jí nikde sehnat, opravdu nikde. Na aukru, hyperinzerci, v knihkupectvích je vyprodaná, je to bez šance.
Někdo tu někdy psal že jí musel pracovně číst, ale kdo to jsem se nedohledala.
Tak prosím, kdo ji má a chtěl by ji prodat nebo ví kde by se dala sehnat, dejte vědět.
Děkuju Tereza

hašlerka
Od Věry Chase "Vášeň pro broskve", dá se říct, že je to o lásce, knížka celkem tenoučká, ale krásná

Ahoj
knihy jsou pro mne v životě nejen příjemná věc spíše životní nutnost potřeba jsem neklidná duše hledající ne jednoduché odpovědi na cokoli
určitý zážitek spojený s knihama nebo jak jsem objevila kouzlo psaného slova se mi spojuje s dětstvím a mám ho vrytý v sobě dodnes.Když mi bylo kolem 13let hrála jsem si s kamarádkou a sousedkou Monikou(bydleli jsme obě v rodinných baráčcích)venku,vedle jejich domu byl jiný domek kde bydlela stará paní
a ta měla na prázdninové návštěvě neteř jmenovala se Majka,byla to taková starší holka nevim už kolik jí mohlo být ale snad kolem19 20 a byla takový trempský typ,no a nějak jsme se s ní daly do řeči,povídali jsme si a nějak přišla řeč na příběhy(já už tehdy inklinovala k hororům a takovým přitahovaly mě,ale u nás jich tehdy moc nebylo-jsem ročník 67)a ona nám začla vyprávět co četla za knihy a začala vyprávět o knize-Joseph Sheridan Le Fanu-Zelený děs a líčila nám jeden příběh za druhým,vyprávěla tak neskutečným způsobem,že si to i po letech pamatuji,jak jsem potom šla k ní domů a začala jsem si od ní půjčovat knihy spousty knih a četla a četla,začla jsem chodit do knihovny a vůbec objevila krásu knih příběhů ,fantazie,nespoutané lidské mysli.Za to jí dodnes děkuji hodně mi to dalo a dává,a taky ve zpětném pohledu jsem vlastně ráda že to bylo v té době protože jsem četla i hodně světové klasické literatury,nejsem žádný intelektuál ale i když se dneska vydává spoustu knížek mám, trochu pocit že lidé moc nečtou a jsou knížky knihy a literatura s velkým L.Nečtu tedy červenou knihovnu to mi nikdy nic neříkalo.Mám dost knih a půjčuju si, své tedy nerada půjčuji protože jsem neprozřetelně o pár dobrých přišla,.Taky jsou knížky které přečtu a zapomenu a jsou knihy které chci mít vlastnit mají pro mne hodnotu,vypovídají o něčem krom samotného příběhu-k těm se pořád vracím čtu je znova a znova.To je taky to co hodně lidí nechápe a já to dost dobře asi neumím vysvětlit -jako proč ji čteš znova když už jsi ji četla,nechápou,že si tu knihu vychutnávám-alespoň tak to cítím a můžu ji číst i po 10letech.Kdybych třeba vyrůstala dnes asi bych šáhla po spoustě takové té normální literatuře thrilleryatd(taky je čtu a hodně)ale chci tím říct,že bych asi neobjevila krásu té klasické.Snad to někdo cítí podobně

Pokud máte někdo rád 20. století, tak doporučuji Mnichovský přízrak.