tak mě to zatím pořád drží tomu věřit, ale jednou za čas to je jak blesk, co mi proběhne hlavou: "si děláš srandu, to už seš zralá na Bohnice, když tomu věříš" a spolu s tim většinou přijde i pocit naprostý beznaděje. jako bych malýmu dítěti v sobě sebrala oblíbenou hračku .
já jsem vlastně původně na internetu narazila na úryvek z knížky objednávky z vesmíru a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem to hned vyzkoušela a kupodivu hned napoprvý mi to vyšlo, a to do dvou dnů. no, ale od tý doby se mi to už nepovedlo, tak pořád koumám, co jsem předtim udělala jinak, třeba v ten moment tam opravdu nebyla jediná pochybnost, nebo jestli to nakonec fakt byla jenom náhoda? nevim, ale protože mě to baví, tak to budu zkoušet znova a znova a ono to zas vyjde! držim palce i vám ostatním
Cituji ruzicka: ono jde hlavně o to, že si člověk 5minut za den vizualizuje, věří a zbytek dne je v nejistotě a nevěřícnosti, pak je jasný, že se nedaří
Chce to malý trénink , ale jde to . Až se s tou myšlenkou ztotožníš , ale opravdově a budeš se jí skutečně zabývat celou svou myslí ne jen tak povrchně nakonec se ti v té hlavě usadí a pochybnosti budou pryč.
Cituji michika: já jsem vlastně původně na internetu narazila na úryvek z knížky objednávky z vesmíru a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem to hned vyzkoušela a kupodivu hned napoprvý mi to vyšlo, a to do dvou dnů. no, ale od tý doby se mi to už nepovedlo, tak pořád koumám, co jsem předtim udělala jinak, třeba v ten moment tam opravdu nebyla jediná pochybnost, nebo jestli to nakonec fakt byla jenom náhoda?
Nic není náhoda, asi jsi v to opravdu myslela upřímně bez žádných pochybností o tom to je .
Stačí jen jedno malé zaváhání a je to pryč .
michika
odpověděla sis sama, přesně tak, povedlo se ti to, protože tam nebyla ani jediná pochybnost, strach je brzda, zkoušej dál, povedlo se ti to jednou, povede se ti to i podruhý
mikkýsek
já to vím, psala jsem to na vysvětlenou pro ostatní, aby nedělali zbytečnou chybu, být denně 5minut pozitivní a věřit opravdu nestačí, když tomu člověk nevěří celý den a hlavně srdcem
Je moc hezké, jak tato diskuse pokračuje a vyvíjí se poměrně dlouhou dobu a nikdo se zde nehádá. Za chvíli budeme moci taky vydat knihu .
Ale na co jsem se vlastně chtěla zeptat. Taky si v Tajmeství podtrhujete případně vypisujete, co se Vám líbí? Já si podrhuji zvýrazňovačema.
Lilliana
já jsem jí začala číst asi před 14 dny , ale přečetla jsem jen půlku a pak stop zatím jsem ji ještě nedočetla.
Ještě jsem chtěla napsat, že je důležité, jak své přání formulujete. Nesmíte použít slovo NE-. Ten kdo si přeje mít hezkou postavu, tak si nesmí říkat. A NEchci mít pneumatiku na břiše. Pak se mu splní pravý opak. Nevím. jestli to bylo v Tajemství, ale někde jsem to četla a funguje mi to.
to s tím NE je hlavní věc na čem je tajemství založený, řekla bych...prostě myslet jen pozitivně a nestrachovat se,pak můžeme mít všechno
Cituji redzac: Nevím. jestli to bylo v Tajemství, ale někde jsem to četla a funguje mi to.
Cituji emilly: to s tím NE je hlavní věc na čem je tajemství založený, řekla bych...
ano, tak to funguje, ale neni to základ Tajemství... čtu si teď znova jednu knížečku, která v angličtině vyšla v roce 1988 a u nás v 90tých letech, a s údivem zjišťuju, kolik věcí je tam jako v Tajemství
jirik
řekla bych, že je hodně knížek, které o tom psali, jen Tajemství je asi nejprofláknutější...
redzac
nevim jestli nejprofláknutější, spíš si myslim, že přišlo v době, kdy se o něm můžou snadno šířit informace po netu, v době, kdy hodně lidí je naladěno na podobnou vlnu a je schopno si z toho něco vzít, a tak
Přála jsem si přitáhnout jednu bílou květinu, karafiát. Včera v jednom filmu jsem viděla jednu jedinou bílou růži. Hned jsem si řekla, há hááá, to je to co jsem chtěla vidět. Nebyl to sice karafiát, ale jedna bílá růže na vodě. Já jsem tu kytku nechtěla držet, ani cítit, jen jsem si toužila přitáhnout bílou květinu. Myslíte, že to je ono ? Já bych řekla, že ano.
Spousta drobností v životě mi vychází, snad proto, že to pro mně není tak důležité, o to snadnější je pro mně věřit tomu. Čím je mé přání složitější (nebo se mi to zdá), tím je těžší uvěřit tomu, že se tak stane a tam je chyba. Vím, to. Někdy se mi daří věřit, přímo cítím ten pocit a jakmile přijdou pochybnosti, ten pocit zmizí a já si říkám, že jsem to zase pokazila.
Cituji skarabeus: Milá Karin. Přečetla jsem si tvé příspěvky týkající se kamarádky. Znala bych rychlejší řešení než opakovat přání, vizualizaci a vše co píšeš. Zvednout sluchátko a jít kamarádce naproti. Víš takhle mi to připadá, že jsi vlastně trochu zvizualizovala svoji =představu, že po hádce musí přilézt ona. A to se mi z gruntu nelíbí. Někdy hezká slovíčka z jiného úhlu pohledu mohou být klamná.
Milá Skarabee (divné ...)
nemohu jít naproti někomu, kdo přede mnou zabouchl dveře - nevíš o mém problému nic, tak tě prosím, abys nevynášela soudy, ano ? Nemusí se ti to líbit, nemusíš s tím souhlasit, ale nic s tím nenaděláš. Díky !
Cituji Dalexa: Myslíte, že to je ono ? Já bych řekla, že ano.
hmm, taky si myslim, že je to ono
Cituji Dalexa: a já si říkám, že jsem to zase pokazila.
tak si přestaň řikat, žes to ZASE pokazila, ale tyhle pocity nahraď vírou... už víš, co cítíš a jak se cítíš, když věříš, tak si ten pocit hlídej
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.